Říjen 2018

Tajomná záhrada (The Secret Garden)

31. října 2018 v 21:13 18 Umělecké dílo s tematikou ZP

Film s názvom Tajomná záhrada bol natočený v roku 1993 pod vedením poľskej režisérky Agniezsky Holland. Tomuto filmu predchádzala verzia natočená už v roku 1949 - predlohou pre oba filmy bola klasická kniha s rovnakým názvom, ktorej autorkou je anglická spisovateľka Frances Hodgnsonová-Burnettová.

Príbeh hovorí o desaťročnom dievčatku menom Mary, ktoré vyrastalo v Indii. Rodičia sa jej nikdy príliš nevenovali, jej matka sa zaujímala iba o spoločenské udalosti a otec bol zaneprázdnený prácou. Keď obaja prišli o život pri silnom zemetrasení, Mary bola nútená presťahovať sa na anglické panstvo ku svojmu strýkovi Cravenovi. Lord Craven bol známy ako smutný muž, ktorý po smrti svojej manželky trávil všetok čas sám a doma takmer nevychádzal z izby, alebo cestoval mimo panstvo.

Malá Mary často vo svojej izbe počula ozvy plaču a kriku, a keďže sa všetci zo služobníctva tvárili, že ide o vietor za oknami či iné zvuky, rozhodla sa to sama preskúmať. Tajnými dverami za závesom vo svojej izbe sa vykrádala do chodieb obrovského domu a objavila komnatu svojej zosnulej tety, ktorá zomrela pred desiatimi rokmi pri pôrode syna. V zásuvke jej hracej skrinky objavila kľúč, pre ktorý našla využitie v ďalšej časti príbehu - pri potulkách záhradami spolu so svojím priateľom Dickonom objavili tajnú záhradu, ktorú jej teta kedysi milovala a chodievala tam so sestrou, Marynou matkou. Lord Caven ju nechal po smrti manželky zavrieť a zakázal do nej vstupovať, a keďže do nej desať rokov nikto nevkročil, záhrada bola pustá a nepekná. Spolu s Dickonom sa rozhodli záhradu upraviť, vysadiť v nej nové kvety a priviesť ju späť k životu.

Až neskôr prišla Mary na to, kto má na svedomí krik, ktorý sa rozlieha po dome. Bol to Cravenov syn Colin, ktorý bol už od narodenia chorý, nevedel chodiť a celý svoj život strávil v posteli. Keď raz v noci objavila jeho izbu, pustila sa s ním do reči a postupne sa spriatelili. Mary za ním potajomky chodila a postupom času ho začala brávať na vozíku so sebou do záhrady. Až prístupom Mary, jej priateľov a napokon i služobníctva a samotného Colinovho otca sa chlapec vyliečil a začal napokon plnohodnotne chodiť.

V príbehu bola vykreslená hlavne psychická stránka chlapcovho postihnutia - tým, že mu bolo vštepované, že jeho stav je veľmi vážny, služobníctvo pri ňom nosilo rúška a nemohol sa ani pohnúť z postele, chlapec myslel iba na to, že čoskoro zomrie. Myslel si, že ho otec nenávidí pre smrť jeho matky a pre svoju chorobu bol na ostatných nevrlý a zlý. Mary mu ukázala úplne iný pohľad na svet a 'vyliečila ho' práve tým, že pri ňom nebola tak prehnane opatrná a ukázala mu inú cestu, ako vnímať svet aj samého seba.

Prof. MUDr. Karel Lewit DrSc.

30. října 2018 v 13:06 | MaBra |  18 Osobnost v UR
Prof. Karel Lewit se narodil v Lublani 25. 4. 1916, zemřel v noci na 2. 10. 2014 v Praze. V roce 1934 Karel Lewit absolvoval gymnázium v Praze a zapsal se na lékařskou fakultu. Své studium přerušil emigrací do Paříže 13. 3. 1939, kde mohl pracovat v nemocnici Bichat (chirurgické oddělení, Prof. Mondor). V říjnu 1939 nastoupil v Agde do 1. pěšího pluku jako zdravotník. Zúčastnil se ústupových bojů na Seině a Loiře a v červnu 1939 byl evakuován do Anglie. V Anglii působil do roku 1944 a v září 1944 byl převelen do Normandie jako příslušník Čs. obrněné brigády. Za svou odbojovou činnost později získal prestižní vojenské vyznamenání "Zlatý kříž ČSR".

Studium na lékařské fakultě dokončil roku 1946 a ihned nastoupili na neurologickou kliniku významného lékaře dr. Hennera. Zde se Lewit zaměřil na páteř a ploténky pod vedením as. Černého a na neuroradiologii u prof. Jirouta. Tyto dva směry měly rozhodující vliv na další Lewitův profesní vývoj.
Od roku 1960 do roku 1973 pak svou činnost dále úspěšně rozvíjel na neurologické klinice na Vinohradech pod vedením profesora Macka. Dále postupně působil ve Výzkumném ústavu chorob revmatických, v Ústředním ústavu železničního zdravotnictví, v Ústavu léčby hybných poruch v Třeboni, na Neurologické klinice FNKV, na Klinice rehabilitace FN v Motol
Od 50. let 20. století soustavně vyučoval zpočátku manipulační techniky, posléze "manuální" a konečně "myoskeletální" medicínu, tak jak se vyvíjel přístup k funkčním poruchám pohybové soustavy. S postupem zkušeností techniku i sám utvářel. Původní chiropraktický přístup změnil přes osteopatický až po neuromuskulární techniku a techniku měkkých tkání.

Dlouhodobě spolupracoval s dalšími představiteli "Pražské školy" tedy profesory Jandou, Jiroutem a docentem Vélem, což dokládají četné společné publikace. O těchto osobnostech profesor Lewit hovoří jako o svých "žácích" ale zároveň také jako o svých "učitelích", což charakterizuje jejich vztahy. Během své dlouhé kariéry spolupracoval s takovými světovými osobnostmi jako byli např. J. Sachse, M. Berger, G. Gutmann, F. Gaymans, F. Mitchell, F. Greenman, D.G. Simons a dalšími.
Profesor Lewit je autorem více než 200 publikací. Nejvýznamnější je jeho monografie o manipulační léčbě, která se dočkala mnoha reedicí a byla přeložena do několika cizích jazyků.


50x a stále poprvé

30. října 2018 v 10:55 | IKro |  18 Umělecké dílo s tematikou ZP
50× a stále poprvé je americký romantický film z roku 2004. V hlavních rolích hrají Adam Sandler a Drew Barrymore. Filmové výdělky se dosud dostaly na hranici 120 milionů dolarů.

Henry Roth, ošetřovatel vodních zvířat na Havaji, ve chvílích, kdy nepracuje, loví a láme srdce turistek. Ovšem jen do doby, než potká jedno ráno na kafi krásnou Lucy. Když si ovšem s dívkou domluví na druhý den schůzku a druhý den se na tuto úmluvu odvolává, dívka si ho nepamatuje a považuje ho za blázna. Důvod tohoto nedorozumění se dozví až od ostatních přihlížejících. Lucy měla totiž kdysi autohavárii a od té doby doslova nemá krátkodobou paměť, takže jakmile se vzbudí, nic si nepamatuje a její poslední vzpomínky jsou zase těsně před nehodou. Její starostlivý otec a potrhlý bratr jí každý den aranžují ten den, jako by opravdu takový byl. Dávají jí staré noviny, bílí stěnu, kterou dívka vždycky namaluje atd. Henryho tato dívka a její příběh okouzlí, rozhodne se každý den s Lucy seznamovat, nejprve je to pouze hra a lov, ale postupně se do dívky zamilovává. Seznamuje se s rodinou, která není zrovna nadšená Henryovou pozorností. Jenže on vnese do problému nový nápad. Natočí kazetu, která během chvíle Lucy každé ráno vysvětlí, co se jí stalo a co už od té doby prožila. A tak se takhle každý den probouzí, pustí si kazetu a jde mezi lidi. Nakonec jim nic nebrání v tom, že se s Henrym vezmou, a dokonce budou mít dceru.


Pes pro tebe

28. října 2018 v 21:07 | AlPol |  18 Organizace v UR
PES PRO TEBE, z.s. je organizace, která se zabývá výcvikem vodících, asistenčních a detekčních psů, ktrří usnadňují každodenní život zrakově potiženým či jinak handicapovaným osobám. Výcvik zařizují profesionální cvičitelé s dlouholetou zkušeností v tomto oboru.

Organizaci založila paní Jitka Krejcárková, která se narodila s těžkou zrakovou vadou, diagnostikovanou jako světloplachost s poruchou barvocitu - praktická nevidomost.

"Tato práce mě naplňuje spokojeností, a to nejen z důvodu, že mě velice baví a toužila jsem po takové náplni života už dříve, ale že si díky této činnosti připadám užitečná. Mohu tímto způsobem pomoci také jiným lidem s těžkým zrakovým postižením. Zdravý člověk si nedokáže představit, jakým přínosem je vodící pes pro nevidomého člověka. Takřka nikdo neví, čím vším může takto vycvičený pes handicapovanému člověku pomoci."

Mezi sponzory této organizace patří Fitmin, Světluška, Nadace Leontina,....


Občanské sdružení PES PRO TEBE, z.s. je také členem mezinárodní organizace ADEu - Assistance Dogs Europe, ta zajišťuje kontrolu úrovně, spolupráci a výměnu zkušeností mezi dalšími organizacemi, které se zabývají výcvikem psů pro handicapované.
Dále je také členem evropské organizace European Guide Dog Federation, která sdružuje organizace zabývající se výcvikem vodících psů.


Skafandr a motýl

28. října 2018 v 19:16 | KaDav |  18 Umělecké dílo s tematikou ZP
  • Le Scaphandre et le papillon / The Diving Bell and the Butterfly

Film známého režiséra Juliana Schnabela se skvělým hereckým výkonem Mathieua Amalrica a brilantní kamerou Janusze Kaminskeho, který je dvorním kameramanem Stevena Spielberga, byl uveden za velkého zájmu diváků i odborné kritiky.

Film byl natočen podle skutečného příběhu na základě knižní předlohy Jean-Dominiqua Baubyho, který pracoval jako šéfeditor ve francouzském časopise Elle. Charismatický a úspěšný Jean-Dominique si užíval života až do tragického momentu, kdy po náhlé mozkové příhodě ochrne na celé tělo. "Znovuzrodí se jako oko", je totiž schopen komunikovat pouze mrkáním jednoho oka. Jeho vůle dál žít a pracovat je obdivuhodná, ve filmu je vykreslena jemně a s nadsázkou své vlastní tregédie. Hrdinovi skutečného příběhu se totiž podařilo doslova "namrkat" knihu. Bohužel v českém vydání zatím nevyšla. Mathieu Amalric, který ztvárnil Jean-Dominique Baubyho, převzal roli po původně obsazeném Johny Deppovi, který pro svoji vytíženost z filmu odstoupil, a vdechl do postavy silný náboj, který navíc podtrhuje subjektivní kamera. Právem si Julian Schnabel odvezl z Cannes cenu za nejlepší režii a je jasné, že o tomto filmu ještě uslyšíme.


Zdroje:
https://www.csfd.cz/film/197198-skafandr-a-motyl/prehled/

Asistence, o.p.s.

26. října 2018 v 23:09 | AnMak |  18 Organizace v UR
Asistence, o.p.s. je registrovaným poskytovatelem sociálních služeb pro více než 250 klientů na území Prahy. Jejich cílovou skupinou jsou především lidé s tělesným či kombinovaným postižením ve věku od 16 do 64 let, kteří v důsledku svého znevýhodnění potřebují pomoc druhé osoby. Nabídka jejich služeb zahrnuje osobní asistenci a dobrovolnictví, ergoterapii, sociální rehabilitaci, psychologické poradenství, programy podpory zaměstnání či pomoci ve chvíli zásadních životních změn.

Asistence si klade za cíl vytvářet přátelské prostředí pro lidi se zdravotním postižením. Identifikuje témata, která je mohou vyčleňovat ze společnosti, navrhuje i prosazuje řešení, a podílí se na odstraňování bariér ve veřejní dopravě. Snaží se přitom aktivizovat přirozenou podporu v komunitě, jíž upřednostňuje před formálními službami. Klade důraz na vlastní zodpovědnost, samostatnost a soběstačnost každého člověka. Pomáhá lidem se zdravotním postižením vést samostatný život ve svém přirozeném prostředí, přičemž bere v potaz možnosti a dovednosti konkrétního klienta i to, co on sám potřebuje a považuje za důležité. Snaží se svým klientům umožnit vykonávat běžné činnosti, vést aktivní život, podporuje zapojení do společnosti v oblastech vzdělávání, zaměstnání, kultury i sportu. Jejich služby pomáhají zprostředkovat kontakt s vrstevníky a v klientech podněcují soběstačnost.

Služba osobní asistence se klientům pokouší zajistit potřebnou podporu ve formě osobních asistentek a asistentů. Rozsah poskytované pomoci se odvíjí od potřeb, možností, schopností, dovedností i celkové situace konkrétního jedince. Zodpovědnost, samostatnost, soběstačnost a osobní rozvoj jsou přitom zachovávny v nejvyšší možné míře, přičemž je respektována i důstojnost a intimita klientů, rozmanitost jejich potřeb, životního stylu či toho, co považují za důležité. Poskytované služby umožňují lidem se zdravotním postižením bydlet ve vlastní domácnosti a udržovat ji, pohybovat se po městě, libovolné trávení volného času (výlety, zájmové aktivity, přesun do práce/školy atd.), navazovat a udržovat vztahy nebo se podílet na osobní péči (oblékání, stravování, hygiena atd.) Asistence se spoléhá na rozsáhlý dobrovolnický program.

Služba sociální rehabilitace je poskytovaná bezplatně a klade si za cíl usnadnit zdravotně znevýhodněným lidem začlenění do života v běžné společnosti. Je prováděna formou konzultací, skupinových programů i přímé podpory. Umožňuje klientům samostatně bydlet, vyjadřovat a hájit vlastní zájmy nebo navazovat a udržovat běžné vztahy v rámci komunity. Lidé získávají představu o svém budoucím zaměstnání i pracovním uplatnění. Prožívají nové zkušenosti, osvojují si potřebné návyky a rozvíjejí vhodné dovednosti. Jsou vedeni k tomu, aby si byli schopni najít a udržet místo na otevřeném trhu práce. Služba přitom respektuje individuální potřeby klientů, jejich aktuální životní situaci, klade důraz na aktivní zapojení, posilování kompetencí i rozvoj samostatnosti a soběstačnosti.

Osobní asistence a sociální rehabilitace bývá často doplněna ergoterapií. Ergoterapie pomáhá lidem se zdravotním postižením (fyzickým, psychickým, smyslovým, mentálním, kombinovaným atd.) dosáhnout co největší soběstačnosti při maximálním využití vlastních schopností. Ergoterapie zahrnuje nácvik každodenních činností jako jsou přesuny, oblékání, hygiena, jídlo, práce s mobilem nebo tabletem, vaření, uklízení, nakupování atd. Rovněž zprostředkovává stimulaci kognitivních funkcí jako je paměť, pozornost, orientace, plánování, čtení, psaní a počítání. Soustředí se na nácvik činností spojených s pracovním uplatněním (práce na PC, kopírování, zametání, roznášení letáků atd.) nebo na poradenství ohledně kompenzačních pomůcek a trénink jejich následného užívání.

Služby Asistence doplňuje psychologické poradenství, které je určeno dospívajícím a dospělým s tělesným či kombinovaným postižením i jejich rodinám, blízkým nebo pečujícím osobám. Podpora je poskytována individuálně i skupinově, schůzky mohou probíhat v terénu dle potřeb klienta.



http://www.asistence.org/

Sloní muž

26. října 2018 v 17:03 | AnMak |  18 Umělecké dílo s tematikou ZP


Celovečerní film Sloní muž od režiséra Davida Lynche měl premiéru roku 1980 a vysloužil si řadu nominací i prestižních cen (například osm nominací na Oscara, čtyři nominace na Zlaté glóby, tři ceny BAFTA). Film sleduje osud jednadvacetiletého Johna Merricka, muže postiženého deformací těla i obličeje, jehož skutečným předobrazem byl Joseph Merrick a ve filmu ho ztvárnil John Hurt. Scénář byl napsán podle knihy Ashleyho Montagu a pamětí sira Fredericka Trevese, lékaře, který pana Merricka vyšetřoval a jehož ve filmu představuje Anthony Hopkins. Přesto se v některých scénách děj odchýlil od reálné předlohy. Film je vystavěn tak, aby poukázal na předpojatost společnosti vůči lidem, co se nějakým způsobem liší, a vyzývá diváky k přijetí cizích odlišností. Černobílá kamera dodává celému snímku expresionistický nádech.

Na začátku příběhu přichází doktor Frederick Treves za majitelem pouťového kabinetu kuriozit, panem Bytesem, protože má akademický zájem o muže, který působí jako jeho hlavní "atrakce" a je přezdíván Sloní muž. Pan Bytes doktora za úplatek nechává, aby pana Merricka vyšetřil a představil jej i ostatním lékařům, kteří ještě nikdy neviděli nikoho, kdo by byl takto postižený. Když se John opět vrátí do kabinetu kuriozit, Bytes ho surově zmlátí - nevidí v něm nic než majetek, který mu vydělává peníze, a má strach, že mu ho "seberou" doktoři. V důsledku Bytesova krutého zacházení John potřebuje lékařskou pomoc, dostává se tak opět do péče doktora Trevese, který mu zajistí místo v nemocnici.

Doktor Treves, ředitel nemocnice pan Carr-Gomm a další personál se zpočátku domnívají, že je pan Merrick "imbecilní". Později ovšem vyjde najevo, že John vůbec není mentálně znevýhodněný - umí mluvit, číst, psát a v literatuře nachází dokonce vyložené potěšení. Snímek dále zobrazuje Johnův příběh sestávající z chvil radosti i utrpení. Sledujeme, jak byl představen londýnské společnosti a poznáváme osoby, co mu vstoupily do života a ovlivnily jej - pozitivně, či nikoli. Dvouhodinový film je nakonec zakončen Johnovou smrtí, ačkoli poslední slova v jeho snu předjímají, že "nic nezemře".



Joseph Carey Merrick (1862-1890) byl Angličan, jehož životní příběh posloužil coby předloha pro postavu Johna Merricka. Joseph Merrick pocházel z Liecesteru a vystupoval v panoptiku pod jménem "Sloní muž". Jeho tělesný vývoj začal probíhat abnormálně už v prvních letech života - to zahrnovalo kostní výrůstek na čele, ztluštění kůže, zvětšení rtů, jedné paže a obou nohou. Zhoršená chůze byla nicméně zaviněna poškozením kyčelního kloubu, které si přivodil, když v dětství upadnul.

Ve třinácti letech dokončil školu, neměl ale dobré rodinné zázemí a kvůli jeho vzhledu ho nikde nechtěli zaměstnat, tak v sedmnácti raději utekl do chudobince. Když mu bylo dvacet jedna (tj. roku 1884), rozhodl se svého znevýhodnění využít a začal pracovat pro kabaretního komika Sama Torra, který ho vystavoval pod jménem Sloní muž. Ještě koncem téhož roku se usadil v Londýně, kde vystupoval v panoptiku Toma Nomana - přes ulici naproti němu se nacházela Londýnská nemocnice, v níž jako chirurg pracoval doktor Frederick Treves. Doktora Trevese Merrickův případ zaujal, a když Joseph přišel v Evropě o celoživotní úspory, zařídil mu doživotní lůžko v Londýnské nemocnici. Mezi oběma muži se rozvinulo přátelství a Josephův případ skutečně vzbudil zájem britské společnosti, včetně královské rodiny. Joseph Merrick zemřel roku 1890 ve věku 27 let. Podle názoru doktora Trevese byl příčinnou úmrtí zlomený vaz, ačkoli jako oficiální důvod bylo uvedeno udušení. Pan Merrick musel spát celý život vsedě kvůli váze své hlavy a doktor Treves se domníval, že se pokoušel usnout vleže, neboť velice toužil odpočívat jako ostatní.

Přesná příčina tělesných deformací Josepha Merricka není dosud známá. Většinu 20. století se předpokládalo, že se jednalo o neurofibromatózou typu 1. Roku 1986 byla předložena teorie, podle níž trpěl Proteovým syndromem. V roce 2001 padnul i názor, že mohlo jít o kombinaci objího. Testy DNA z kostí a vlasů nebyly jednoznačně průkazné. Merrickův životní příběh byl inspirací pro mnohá umělecká díla - například divadelní hru Sloní muž dramatika Bernarda Pomerance nebo pro film Sloní muž režiséra Davida Lynche.

https://www.csfd.cz/film/6251-sloni-muz/zajimavosti/?type=film

Hubert Egger

22. října 2018 v 21:15 | TeMull |  18 Osobnost v UR
Hubert Egger
Uznávaný rakouský lékař (především odborník na umělé končetiny), který vynalezl se svým týmem nejprve protézu ruky, která se ovládá pomocí impulzů zasílaných přímo z mozku.
A jeho nejnovějším vynálezem je protéza nohy, která umožňuje cítit povrch, po kterém se pohybuje. Nejdříve zavedli fungující nervová zakončení z pahýlu nohy ke zdravé tkáni stehna poblíž pokožky. Tyto nervy pak vedli pomocí umělých vodičů vjemů protézou až dolů, kde je spojili s umělým chodidlem vybaveným šesti senzory.

Otestovaná protéza tak cítí propojení mezi nervovými zakončeními ve zbytku pacientovy nohy a patou protézy. Člověk tak lépe rozpoznává povrch země i případné překážky, čímž se snižuje riziko pádu. Obnovení přenosu informací z nohy do mozku pomáhá navíc odstranit fantomové bolesti.

Nevýhodou však tohoto průlomového objevu je, že jde o velice nákladnou věc, kterou si málokdo může dovolit. Protéza vyjde tak na milion korun a nejdéle po pěti letech by se měla vyměnit.

http://www.invarena.cz/?p=21696
https://www.webnoviny.sk/vedci-vytvorili-protezu-nohy-ktora-dovoluje-citit-vnemy/

Nedotknutelní (Intouchables)

22. října 2018 v 20:34 | TeMull |  18 Umělecké dílo s tematikou ZP
Film začíná v noci v centru Paříže. Driss společně s Phillipem řídí Maserati Quattroporte v plné rychlosti a kličkuje mezi auty. Zanedlouho je začne pronásledovat policie, která je přinutí zastavit. Aby Driss svou rychlou jízdu obhájil, vymyslí si, že nemocný a handicapovaný Philippe potřebuje odvést rychle do nemocnice, Philippe simuluje záchvat, aby oklamal policii, která jim věří a doprovodí je až k nemocnici. Oba muži se radují a policii ujíždí. Setkání těchto dvou mužů je poté vyprávěno retrospektivně, což zabírá většinu filmu. Philippe je zámožný zdravotně postižený muž, který pořádá výběrové řízení na pečovatele pro sebe. Driss je jedním z kandidátů, ale o práci ani nestojí a ani si nedělá žádné naděje, pouze požaduje, aby mu podepsali, že si hledal zaměstnání a on to poté mohl předložit v centru pro nezaměstnané. Ve volném čase se snaží flirtovat se sekretářkou Magalie, vtipkuje o hudebním vkusu a ukradne jedno Fabergého vejce. Driss je pozván na druhý den, aby si vyzvedl papír pro centru pro nezaměstnané. Vrací se do svého domova na předměstí, který je přeplněn dětmi. Jeho matka je rozzlobená, protože se jí neozval přes šest měsíců, on jako omluvu položí na stůl Fabergého vejce, což jeho matka nepřijme a požádá ho, aby odešel.
Další den se Driss vrací k Philippovi pro podpis a k jemu velkému překvapení mu sdělí, že byl přijat na zkušební dobu jako jeho pečovatel. Po tom, co se dozví o rozsahu Phillipova postižení, mu je oznámeno, že bude v jeho rezidenci i bydlet, což mu přináší mnohem komfortnější bydlení oproti domu na předměstí. I přes rozpaky, které ho provázejí, se začne o Phillipa starat. Doprovází ho ve všech momentech každodenního života, s údivem obdivuje jeho životní styl a zjistí, že je to sběratel moderního umění. Philippa varuje jeho blízký ohledně minulosti Drisse a odhalí mu, že byl šest měsíců ve vězení, Phillipa to ale nevyvede z míry. V průběhu času mají k sobě Driss a Philippe čím dál tím blíž. Chování Drisse je zpočátku rozpačité a ne příliš dobré, ale s pomocí ostatního personálu se zlepšuje a začne brát svou práci vážně. Svědomitě pečuje o svého nadřízeného, který trpí pravidelnými záchvaty psychosomatické bolesti. Divák zjistí víc o životě Philippa, který se stal zdravotně postiženým po nehodě při paraglidingu, a brzy na to rovněž ztratil svou ženu Alici. Driss postupně přesvědčí Philippa, aby si udělal pořádek ve svém osobním životě, zejména ohledně domluvení jeho dospívající dceři Lise, která se chová jako rozmazlené dítě. Na druhé straně je Driss překvapen Phillipovou zálibou v umění a opeře, postupně se kulturně více otvírá a sám se pokusí o abstraktní malbu.
Driss zjistí, že Philippe má korespondenční vztah s ženou jménem Éléonore, která žije v Dunkerque, nikdy ji neviděl a posílá jí své básně. Driss trvá na tom, že by se měli setkat, Phillipe se toho obává kvůli svému handicapu a chce, aby jejich vztah zůstal pouze intelektuální. Driss přikáže Philippovi, aby Éléonore zavolal a ta souhlasí s výměnou fotek. Driss vybere jednu z fotek, která ukazuje Phillipův handicap, ale na poslední chvíli Phillipe vybere fotku, na které je zobrazen ještě před nehodou. Sjednají si schůzku, Éléonore ale přichází pozdě, Philippe se jí bojí postavit a nakonec opustí kavárnu ještě předtím, než se se svojí korespondentkou setká. Philippe poté zavolá Drissovi a pozve ho na palubu svého soukromého letadla. Zde mu předává obálku se 11 000 eury, což je suma, za kterou by se prodala Drissova abstraktní malba, kdyby byl proslulým malířem. Na Philippovy narozeniny je uspořádán malý koncert vážné hudby. Driss je zpočátku k této hudbě velmi neochotný a Philippe ho vede k tomu, aby hudbu poslouchal pozorněji a byl otevřený k této formě umění. Driss mu poté ukáže hudbu, která se líbí zase jemu a z narozeninového koncertu se stane vydařený večírek. Driss také důrazně domlouvá Bastienovi, příteli Élisy, který se k ní špatně zachoval. Poté, co mladého muže zastraší, mu řekne, aby Élise každé ráno nosil croissanty. Mladší bratr Drisse, Adama, má potíže s místním gangem a najde útočiště u Drisse. Driss mluví s Philippem o své rodině a odhalí mu své tajné rány. Philippe mu poradí, aby se vrátil ke své rodině a podporoval ji. Driss se vrátí na předměstí, připojí se ke svým městským přátelům a pomocí nich se mu podaří dostat gang, který dělal potíže jeho malému bratrovi. Díky jeho novým kulturním zážitkům se mu podaří pohovor do dopravního podniku. Philippe hledá nového opatrovníka, ale bez většího úspěchu. Jeho sekretářka Yvonne nakonec zavolá Drissovi, když Philippe trpí dalším ze záchvatů. Driss vezme Philippa na projížďku, kterou vidíme na začátku filmu. Poté, co od nich odjedou policisté, Driss řekne Philippovi: "Nyní mi to dovolte udělat". K Philippově překvapení ho veze přímo do Cabourgu, kde ho čeká schůzka v restauraci. Driss před Philippa postaví Fabergého vejce, které mu dříve odcizil. Po tomto symbolickém gestu Driss odchází na pláž a nechá v restauraci Philippa, kterému sjednal schůzku s Eléonore. Philippe je situací překvapen, ale zároveň i potěšen.

https://cs.wikipedia.org/wiki/Nedotknuteln%C3%AD_(film)

Aquina Anna Sedláčková

22. října 2018 v 8:45 | BilikAnd |  18 Osobnost v UR
Aquina Anna Sedláčková se narodila 6. prosince 1877 v rodině řídícího učitele ve Strakách u Nymburka, kde navštěvovala zdejší základní školu. Své pedagogické vzdělání si zdokonalila v učitelském ústavu, který absolvovala v Jiřicích, později ve studiích pokračovala v Praze. Po zkouškách učitelské způsobilosti pracovala jako členka kongregace Milosrdných sester na veřejných školách v Boru u Tachova a ve Filipově.
Do Ústavu pro nevidomé na Hradčanech v Praze nastoupila v roce 1904 jako učitelka. Ve své pedagogické činnosti kladla největší důraz na rozvíjení hmatu. Neustále se zabývala problematikou, jak svým žákům přiblížit svět právě prostřednictvím hmatu. Dále se věnovala společenskému chování svých žáků a zavedla pro ně také dramatický kroužek. Byla mimořádně zručná, a tak jí samotná výroba některých pomůcek nepůsobila zvláštní potíže.
O rozvoj manuálních dovedností žáků se starala při vyučování v dílnách. Byla si vědoma, že právě zručnost je jednou z těch dovedností, které zaručují nevidomým životní úspěchy.
Velmi obětavě se věnovala přepisování textů pro všechny vyučovací předměty a starším opisovala i hudebniny z běžné do Braillovy bodové notace. Dokázala zapsat i skladby schopných chovanců do not. Do Braillova písma přepisovala i knihy, zejména beletrii. Knihy pak zručně vázala a založila tak ústavní žákovskou knihovnu. Vymyslela techniku lisování reliéfních papírových fyzikálních zeměpisných map.
Do Hradčanského ústavu byly přijaty dvě hluchoslepé dívky - Berta Bartlová a Anna Syrová. Aby se s nimi mohli učitelé i spolužáci domluvit, adaptovala Lormovu německou verzi dotekové abecedy na český jazyk. Jelikož zavedla i písmena s českými diakritickými znaky, značně se od původní německé soustavy odchýlila. Do svého systému začlenila i znaky pro početní úkony a číslice. Jednotlivé hlásky řadila bez ohledu na jejich frekvenci v české řeči.
V roce 1948 odchází sestra Aquina na trvalý odpočinek unavená a nemocná. Protože její nevyléčitelná choroba ji víc a víc sužovala, odešla do klášterních zařízení na jižní Moravě, kde 28. dubna 1950 umírá.
Její osobnost poznamenalo prostředí ústavu. Byla platnou a zkušenou tyflopedkou, která se zapsala do myslí i srdcí mnoha chovanců ústavu. Reliéfní zeměpisné papírové mapy má ve svých sbírkových fondech koutek tradic ZŠ pro nevidomé žáky v Praze.

http://www.lorm.cz/download/HMN/obsahCD/osobnosti-ze-sveta-hluchoslepych.html#aquina-anna-sedlackova


Robin Mckenzie

21. října 2018 v 22:46 | LuBra |  18 Osobnost v UR

Robin Anthony McKenzie se narodil v Auclandu (Nový Zéland) v roce 1931. Vystudoval na Wairarapa College a na Univerzitě v Otagu (Otago University). Kvalifikaci získal na New Zeeland School of Physioterapy v Dunedinu v roce 1952. V roce 1953 začal provozovat soukromou praxi ve Wellingtonu. Právě zde rozvinul svůj mimořádný zájem o léčbu poruch páteře a končetin. Po celém světě je používána více jak 30 let.

MTD metoda je založena na filosofii vzdělání pacienta a jeho aktivním přístupu - autoterapie. Tento přístup je jeden z nejvíce vědecky podloženách léčebných metod. Klíčový moment je vstupní vyšetření a přesná diagnóza.

Klient dostává od proškoleného fyzioterapeuta přesný seznam cviků na konkrétní partie, které podle potřeby sám cvičí v průběhu dne (4-6x denně). Čím pacient více spolupracuje, tím jsou jeho bolesti více minimalizovány.
Metoda je výrazně šetrnější než tvdá manipulace páteře a kloubů.

https://www.youtube.com/watch?v=w3Q0xwuIF20

Zdroje:

http://www.centrumspirala.cz/cz/rehabilitacni-centrum/rehabilitacni-metody-v-centru-spirala/fyzioterapie/mckenzie
http://www.mckenzieinstitute.org/cz/cs_CZ/pacient/mckenzie-metoda/

Sněhový dort

21. října 2018 v 20:29 | MichNov |  18 Umělecké dílo s tematikou ZP
Sněhový dort (v anglickém originále Snow Cake) je britsko-kanadský dramatický film režiséra Marca Evanse z roku 2006.
Snowcake je příběh o lásce, přátelství a neortodoxním vztahu muže unikajícím své minulosti, autistické matky, která se musí vyrovnat se ztrátou své dcery, a vášnivé ženy držící si lásku dostatečně od těla. Když Alex zastaví mladé stopařce Vivienne, nemá ani tušení, že jeho život se v mžiku otočí vzhůru nohama. Havarují a Vivienne na místě zemře. Díky pocitu viny se rozhodne navštívit Vivienninu matku. Netuší však, že Linda je autistka, která sice chápe, co se stalo, ale není schopná projevit jakékoliv emoce. Alex se rozhodne u Lindy zůstat a postarat se o pohřeb. Netrvá však dlouho než si začne románek se sousedkou LIndy Maggie, což se vůbec nelíbí jednomu místnímu policistovi. Ten přijde na to, že Alex byl odsouzen za zabití člověka a nedávno opustil vězení. S blížícím se Vivienniným pohřbem se začíná na povrch dostávat Alexova temná minulost...





Zdroje: https://cs.wikipedia.org
https://www.csfd.cz

Rain Man

21. října 2018 v 15:16 | KaDol |  18 Umělecké dílo s tematikou ZP

Rain Man

Je americké drama z roku 1988 režírované Byrrym Levinsonem. Film získal čtyři Oscary za nejlepší film, režii, scénář a pro nejlepšího herce v hlavní roli, kterou ztvárnil Dustin Hoffman.

Obchodník s automobily Charlie Babbitt (Tom Cruise) se dozví, že z dědictví po otci dostane jen automobil Buick Roadmaster z roku 1949. Zbytek, téměř tři miliony dolarů, dostane ústav pro mentálně postižené ve Wallbrooku. Zde se Charlie nečekaně setká se svým starším bratrem, autistickým Raymondem, o jehož existenci neměl ponětí.
Raymond nedokáže komunikovat s okolím, nechápe své emoce a jakákoli změna zavedených rituálů u něj vyvolává záchvaty paniky. Charlie se rozhodne bratra unést a vrátit ho ústavu výměnou za část dědictví. Během strastiplné cesty se musí potýkat s jeho rozmary a dodržovat jeho rituály. Krize vyvrcholí, když Raymond odmítne nastoupit do letadla a Charlie je nucen vydat se s ním do Los Angeles autem. Zatímco jeho podniku hrozí krach, bezmocně s bratrem trčí v zapadlém hotelu. Když zjistí, že je schopen pamatovat si desítky karet a jejich posloupnost v balíčku, vydá se s ním do Las Vegas. V Black Jacku vyhrají téměř devadesát tisíc. Charlie se snaží stát Raymondovým poručníkem, aby si zajistil přístup k penězům.
Neuvědomuje si, že se jeho vztah k handicapovanému bratrovi začíná měnit. Zvyká si na jeho zvláštní chování, začíná mnohé chápat a vybaví si některé vzpomínky z dětství, které považoval za výplod fantazie. Chtěl by se o něj starat dál, z bratrské lásky. Rozhodnout by měl psychologický pohovor s Raymondovým ošetřujícím lékařem, při kterém Charlie pochopí že Raymond nedokáže o sobě rozhodnout. Raymond odjíždí zpět se svým ošetřujícím lékařem do Wallbrooku, s tím že jeho bratr za ním bude dojíždět.

Maria Montessori

21. října 2018 v 13:00 | MoUrb |  18 Osobnost v UR
Maria Montessori se narodila 31. srpna roku 1870 v Itálii. Jejím otcem byl účetním ve státní správě a její matka byla velmi vzdělaná žena, která vášnivě četla. Maria vždy aspirovala na vzdělání, která tehdy pro ženu nebyla zrovna otevřená. Přihlásila se po maturitě, i přes nesouhlas otce, na vysokou školu lékařskou. Tehdejší ředitel univerzity mladou Marii odmítl přijmout na studium lékaře. Ta ve svém úsilí pokračovala dál. Dva roky se tedy věnovala studiu fyziky, matematiky a přírodních věd. Získala diplom v tomto oboru. Za Marii se tehdy přimluvil i papež Leo XIII.. Marie Montesori se tehdy stala jedinou ženou studující na lékařské fakultě. Během studií získala několik stipendií a vydělávala si doučováním. Zaplatila tak veškeré výdaje za studium už během pobytu na lékařské fakultě. V roce 1896 se tak stala první ženou s lékařským vzděláním v Itálii.
Ihned po studiích byla zaměstnáno jako lékařka. Zúčastnila se i konference v Berlíně, kde hájila práva žen. Pohovořila i o tom, že by ženy měly mít právo na stejnou mzdu jako muži. V roce 1986 se stala asistentkou chirurgie v římské nemocnici. Zakládala si na práci s chudými dětmi, na kterých ji vždy záleželo. Marie Montessori byla pověstná svou péčí o pacienty ne jen z hlediska správné diagnostiky a medikace, ale také základních potřeb. Dbala na to, aby pacienti zůstávali v teple a byli vždy dobře nakrmení. V roce 1897 se připojila k výzkumnému programu na psychiatrické klinice v Římě. Tehdy se i seznámila s Giusseppem Montesanem, se kterým měla později i milostný vztah.
Při své práci Marie pozorovala děti v ústavu pro choromyslné v Římě. Jeden z ošetřovatelů ji upozornil na děti, které sbírají po jídle drobky z podlahy a jedí je. Dovtípila se, že dětem chybí určitá zraková i motorická stimulace. Začala se v péči o chorobomyslné děti a pedagogiku vzdělávat. Ve věku dvaceti osmi let Marie prezentovala své ideje na kongresu Turíně. Obhajovala teorii, že dětem v ústavech chybí vhodné podněty a to vede k jejich kriminalitě. Žádala tedy o sociální reformu.
Stala se spoluředitelkou institutu zvaného Ortofrenická škola, která se starala o děti duševně postižené. Začala její kariéra od lékařky k pedagožce, kdy své teorie o rozvoji schopností u dětí aplikovala v praxi a po nocích své poznatky zapisovala. V dalších letech se stala pedagožkou na vysoké škole, kdy během jedné své přednášky pronesla svá slova:
"Předmětem našeho studia je lidství; našim cílem je stát se učiteli. Co ale dělá člověka učitelem, je láska k dítěti, protože to je právě láska, která přetváří sociální povinnost pedagoga do vyššího vědomí takového poslání."

V roce 1907 byla širokou veřejností požádána o pomoc a převýchovu dětí, jež pocházely z rodin chudých dělníku a páchaly vandalství na zdejších budovách. Založila tedy první mateřskou školu, kde aplikovala své výchovné postupy z Ortofrenické školy. Došla k novému samo - vzdělávacímu přístupu, kdy do prostředí dětí dávala různé předměty i aktivity, ale ponechávala zde jen ty, o které děti projevily zájem. Děti dělaly velké pokroky a v pěti letech dokázaly číst i psát. Po celém světě se otevíraly školy i školky, které následovali metodu Marie Montessori. Tyto metody musely přestát dvě světové války, ale přesto jsou používány do dnes. Marie Montessori byla třikrát nominována na Nobelovu cenu míru.
zdroje:
https://cs.wikipedia.org/wiki/Maria_Montessori
http://www.zijememontessori.cz/o-montessori/m-montessori-zivotopis/



Miloš Sovák

20. října 2018 v 20:36 | LuMal |  18 Osobnost v UR
Miloš Sovák


(15. dubna 1905, Bechyně - 29. září 1989, Praha)
Byl lékař, profesor na UK, zakladatel československé logopedie a tvůrce logopedické teorie i praxe.
Vystudoval lékařskou a později i filozofickou fakultu na UK. V roce 1931 nastoupil jako hospitant na ušní, nosní a krční kliniku prof. Přecechtěla a zde si brzy osvojil otorinolaryngologii. V roce 1932 se stal prvním asistentem prof. Seemanna na foniatrickém oddělení kliniky. Foniatrii se plně věnoval a zpracoval první vědecké práce z výzkumu vegetativních reakcí u postižených poruchami plynulosti řeči, prosadil poradenskou péči o osoby s poruchami sluchu a bezplatné přidělování naslouchátek.

Již v roce 1945 vydal monografii o mechanizmech tvorby lidského hlasu na podkladě laryngostroboskopického vyšetření a dospěl k řadě dalších poznatků o tvorbě hlasu. Jeho dílo "Lateralita jako pedagogický problém" podnítila uzákonění možnosti psát a kreslit ve škole i levou rukou. Řešil i problém bilingvismu - dvojjazyčné výchovy dětí od narození v prostředí rodiny. Je autorem monografií, skript, učebnic, příruček a sborníků.
V letech německé okupace republiky působil jako odborný školní lékař pro otorinolaryngologii a foniatrii na magistrátu hl. m. Prahy, na jeho podnět byla zřízena škola pro nedoslýchavé a škola pro vadně mluvící. Založil Českou logopedickou společnost (nese od jeho smrti jeho jméno), organizoval logopedické kurzy pro učitele, založil Logopedický ústav hlavního města Prahy (1946), stal se prvním vedoucím katedry speciální pedagogiky na Pedagogické fakultě UK.
Výsledek obrázku pro miloš sovák