Prosinec 2015

Mentální mapa

31. prosince 2015 v 23:47 | Magda Šámalová |  15 Otázky ke zkoušce
MMentální mapa - zrakově postižení

11A

31. prosince 2015 v 22:00 15 Otázky ke zkoušce
odkaz na stažení souboru :-)

...otázka je zpracována podle přednášek a otázky z minulého roku


http://ulozto.cz/xY4HGENx/11a-pdf

15B Mentální mapa

30. prosince 2015 v 22:17 | Michaela Třísková |  15 Otázky ke zkoušce
Zpracováno píše jako omalovánky :)
Po stažení do pc už to nebude tak rozpláclé.

Mentální mapa k otázce 2A

30. prosince 2015 v 21:58 | Eliška Sokolíková |  15 Otázky ke zkoušce

Otázka 2 A- Historie

30. prosince 2015 v 21:57 | Zuzana Fílová |  15 Otázky ke zkoušce

Historie ucelené rehabilitace

- člověk má ode dávna touhu po zdraví, síle energii, vitalitě, výkonnosti a plodnosti, v různých epochách lidé k naplnění této touhy volili různé strategie (závislé na dosaženém stupni poznání, ekonomické situaci, náboženství, filozofii a celkovém společenském klimatu), v průběhu dějin se objevují různé přístupy k jedincům se ZP


12. A) Chráněné a podporované bydlení. Osobní asistence.

30. prosince 2015 v 18:16 | Martina Novotná |  15 Otázky ke zkoušce

Chráněné a podporované bydlení

Chráněné bydlení je komplex služeb, který poskytuje klientům podle jejich individuálních potřeb takovou podporu, aby mohli v maximální míře vést běžný způsob života.
Klienty chráněného bydlení mohou být lidé, kteří jsou v důsledku nemoci nebo postižení dlouhodobě nebo trvale znevýhodněni.

Složení komplexu služeb
- ubytování
- pomoc při chodu domácnosti
- kontakt se společenským prostředím
- poradenství obecně
- pomoc při prosazování práv a zájmů

Běžný způsob života
Vnější i vnitřní prostředí by se mělo co nejvíce přibližovat podmínkám života běžné komunity.
Chráněné bydlení respektuje a podporuje potřeby a práva jednotlivých klientů na soukromí. Fyzická struktura a provoz zachovává soukromí jednotlivce i v kontextu skupinového bydlení. Uspořádání a vybavení budovy zajišťuje soukromí klientů. Klienti mají osobní soukromý prostor, nejlépe uzamykatelný vlastní pokoj, do kterého se mohou uchýlit, jestliže se kdykoli tak rozhodnou.
V případech, kdy klienti potřebují pomoc pracovníků při sebeobsluze (osobní hygiena, oblékání atd.) je tato pomoc prováděna v soukromí a citlivým způsobem, který minimalizuje narušení soukromí.

Přijímání klientů
Komplex služeb má zavedený a flexibilní proces přijímání nových klientů. Služba má jasné písemné postupy příjmů s rozvedením záležitostí, které je zapotřebí zvážit a které zdůrazňují individualitu a potřeby klienta, popřípadě jejich rodin a blízkých známých.
Pobyt v chráněném bydlení začíná přiměřeným zkušebním obdobím. Na konci tohoto období se provádí revize. Na základě které se rozhodují obě strany o uzavření dlouhodobé smlouvy. Klient je v maximální možné míře účasten všech fází přijímacího procesu.

Psychologické, sociální aspekty
Pracovní příležitosti
Je důležité, aby práci zajišťovala jiná organizace či agentura, než ta která poskytuje chráněné bydlení. Je to přirozená ochrana proti institucionalizaci. Tak jako v běžném je rozdělen domov a práce. Agentura CHB pouze pomáhá z kontaktováním s agenturou vyhledávající vhodná pracovní místa. Pracovní zařazení všech klientů je podporováno a vítáno.

Kontakt klienta se sociálním okolím
Tato služba je poskytována z místního hlediska tak, aby nevedla k izolaci, ale aby otvírala možnosti propojování života klientů s životem běžné komunity.

Pobyt a jednání klienta mimo CHB
Pracovníci umožňují a podporují pobyt a jednání klienta mimo chráněné bydlení. Vyplívají - li z opuštění CHB pro klienta rizika, pracovníci efektivně reagují a zajistí, aby byl maximálně ochráněn jeho prospěch.
Klientovi je pomáháno v rozšíření schopnosti a možnosti bezpečného pohybu a jednání mimo CHB.

Účast na řízení
Klienti (případně jejich blízcí) se v maximální možné míře účastní na řízení služby. Je vytvářen prostor, v němž se mohou vyjádřit ke všem aspektům fungování služby a jsou v této oblasti aktivně konzultováni a povzbuzováni. Návrhy klientů jsou využívány ke zlepšení kvality služby. Důležité změny ve fungování služby jsou s klientem konzultovány.

Finance
Klient má právo rozhodovat o svých financích. V případě potřeby se mu dostává vhodné pomoci s vedením vlastních financí. Tato pomoc vychází z jasné dohody mezi pracovníkem a klientem nebo jeho opatrovníkem. Je maximalizovaná jeho volba a zodpovědnost.
Klienti přispívají v chráněném bydlení ze svých důchodů na nájem, elektřinu, plyn, telefon. Dávají peníze do společné kasy = společná domácnost (strava a čisticí prostředky…).
Poplatky za pobyt v chráněných dílnách, za obědy v dílnách nebo v práci, kroužky či kulturní a sportovní akce si hradí ze svého a vždy mají možnost volby. Je citlivě veden při rozhodování o těchto financích.
Toto kapesné by mělo vždy činit nejméně 700,- Kč. Pokud by po zaplacení všeho nezbyla klientovi tato částka, doplácí agentura klientovi na nájem.
Chráněné bydlení je služba agentury, pokud je potřeba v bytě investovat (rekonstrukce, či se něco rozbije, nákup nového vybavení) přebírá agentura nad tímto garanci a hradí tyto náklady.

Osobní asistence

Je jeden z druhů komplexní péče o osoby s postižením, klient si sám určuje, jakou péči a vjakém rozsahu potřebuje a jakou chce využít. Snahou všech zainteresovaných je usilovat především o to, aby osobní asistence byla prostředkem k plnohodnotnému životu člověka s postižením.
Služby osobní asistence se poskytují bez omezení místa a času, tj. doma i mimo domov, přes den, v noci, o víkendech - vše dle aktuální potřeby klienta.
Osobní asistence řeší sociální handicap, tj. oddělení člověka od společnosti v důsledku jeho zdravotního znevýhodnění, jedná se tedy zejména o sociální zabezpečení klientů. Osobní asistenci je možné kombinovat s dalšími druhy péče, jako např. pečovatelskou službou, home care apod.
Osobní asistent je klientovi partnerem, protože jejich vzájemný vztah je velmi osobní a zasahuje do intimní oblasti života klienta (hygiena, toaleta, apod.).

Typy:
sebeurčující osobní asistence - neodborný asistent vyškolený klientem dle jeho potřeb
řízená osobní asistence - vyžaduje odbornou přípravu, týká se osob s nutnou specializovanou pomocí

Osobní asistent pomáhá osobě s postižením naplňovat tyto základní životní potřeby:
biologické
- jídlo, pití, spánek, toaleta, hygiena, úprava prostředí, polohování, pohyb apod.
kulturní - vzdělání, zaměstnání, kultura (kino, divadlo, knihy, hudba, internet aj.), nakupování, procházky, styk s lidmi, úřady apod.

Kvalifikace asistentů
- osobním asistentem může být relativně kdokoli
- není potřebná žádná kvalifikace (neexistuje univerzální školení, které by připravilo asistenta na řešení všech těžkostí života vozíčkáře), na druhé straně každé absolvované školení související s osobní asistencí je nepochybně přínosem pro dobrý vztah klient-asistent a jejich vzájemnou spokojenost
- klient se musí školit a vzdělávat vždy, své znalosti potom předává asistentovi a školí si ho sám podle svých potřeb

Organizace práce asistentů
- je vhodné mít 2 asistenty (zabrání se ponorkové nemoci, získá se zastupitelnost, sníží se únava asistentů)
- zajistit návaznost služeb při střídání asistentů
- předávání služeb mezi asistenty (co bylo uděláno, co má být uděláno)
- plán práce (předem sdělit asistentovi, co bude klient potřebovat, co se bude dělat - pracovní oděv, volba asistenta pro určitý druh práce, apod.)
Klient si vždy vybírá asistenta, ne opačně! Pro vztah klienta a asistenta obecně platí zásada: "Co nechceš, aby jiní činili Tobě, nečiň Ty jim!"


Zdroje:
Zdražilová, G. Chráněné bydlení. Ústav sociální péče. 22 s.
http://www.osobniasistence.cz/?tema=1&article=2&detail=2

Okamžik co mění život

30. prosince 2015 v 10:25 | Jana Schenková |  Umělecké dílo s tématem ZP
Okamžik co mění život je kniha spisovatelky Jany Frey. Vypráví příběh, který byl údajně sepsán podle výpovědi Lenky dva roky po nehodě, při které přišla o zrak.

Lenka byla normální teenager, šťastně zadaná a plná života, když při autonehodě naprosto přišla o zrak. Byl to pro ní konec všeho, přála si umřít. Přestože za ní stála celá rodina včetně jejího přítele, Lenka se s tím stále nemohla vyrovnat. Na jakoukoliv pomoc odpovídala jen záchvaty vzteku. Cítila se naprosto bezmocná a zbytečná. Až když svým příběhem zachrání před sebevraždou kamaráda, který postupně ztrácí zrak, se jí vrátí chuť do života.

V knize je naprosto podrobně popsáno, jak se člověk, který náhle ztratí zrak, musí všechno od znova učit. Detailně je popsáno, jak se učí chodit po pokoji, ja se učí sama se najíst, jak všechny naprosto samozřejmé a zautomatizované akce rozebírá pohyb po pohybu, aby zase mohla být co nejvíce samostatná.

Léčebná rehabilitace – diagnostika a terapie. Edukační programy. Složky (co, proč, jak). Cílové skupiny (pro koho). Význam. Tvorba.

30. prosince 2015 v 10:14 | Jana Schenková |  15 Otázky ke zkoušce
Edukace = výchova nemocného k samostatnější péči o vlastní onemocnění, při které přebírá větší část odpovědnosti za vlastní zdraví na sebe
Pojmy:
  1. Edukátor - ten, kdo někoho edukuje
  2. Edukant - ten, kdo se něčemu učí

Individuální
VÝHODY: možnost navození velice úzké spolupráce mezi nemocným a zdravotníkem, možnost přísně individualizovat plán edukace stejně jako jeho okamžité přizpůsobení aktuální situaci nemocného, jeho stavu a průběhu onemocnění
NEVÝHODY: časová a ekonomická náročnost, nižší efektivita než u skupinové
Skupinová
vyžaduje od edukátora naprosto odlišný přístup oproti individuálně prováděné edukaci. Je zapotřebí více řídit diskuzi, vyrovnávat individuální rozdíly ve schopnosti chápat a učit se u jednotlivých členů skupiny a podporovat aktivitu všech zúčastněných.
VÝHODY:
- z hlediska pacienta (výuka technik k lepšímu udržení zdraví, péči o sebe, převzetí zodpovědnosti)
- z hlediska terapeuta (vyšší efektivita, časová úspora, lepší možnost podrobně vysvětlit, předvést, motivovat)
- terapeutická skupina (vzájemná podpora, reflexe vlastního zdravotního stavu)
NEVÝHODY: nemožnost přísně individualizovaného přístupu.


Realizace edukace:
  1. během hospitalizace (např. komplexní léčebné a edukační kurzy nebo individuální edukace)
  2. ambulantně (individuální nebo skupinová edukace, např. denní stacionář)
  3. během návštěv v rodinách (individuální nebo skupinová edukace)
  4. při rekondičních pobytech (individuální nebo skupinová edukace)
  5. v lázních (individuální nebo skupinová edukace)
  6. telefonicky, příp. přes skype, telemost apod.

Fáze edukačního procesu


  1. Posuzování - anamnéza, sběr dat a informací o nemocném, analýza klientových schopností učit se, posouzení potřeb klienta získat nebo rozšířit si vědomosti, dovednosti, návyky
  2. Stanovení edukační diagnózy - identifikace problémů klienta, sestra přesně specifikuje vědomosti, dovednosti a návyky, které klient nemá a mít by měl
  3. Plánování - sestra stanovuje priority edukace, volí metody, vybírá obsah, plánuje učivo s ohledem na pedagogické principy a zásady výchovy (princip cílevědomosti, soustavnosti, aktivnosti, názornosti, uvědomělosti, trvalosti, přiměřenosti, emocionálnosti, všestranného výchovného zaměření), stanovuje cíle edukace v oblasti kognitivní, psychomotorické a afektivní
  4. Realizace - naplánované vyučovací strategie probíhají tak, abychom dosáhli žádoucího výsledku s přihlédnutím k věkovým a individuálním zvláštnostem klienta
  5. Zhodnocení - zjištění, zda bylo dosaženo stanovených cílů edukace, zda si klient osvojil požadované vědomosti (kladení otázek a posouzení odpovědí klienta) a dovednosti (pozorování zručnosti klienta při provádění praktických úkonů), zhodnocení efektivnosti edukačního plánu, zápis o edukaci klienta

Zásady správné edukace


  • Motivace - je hybnou silou téměř veškerého lidského jednání. Základním předpokladem účinné edukace je dostatečná motivace nemocného. Motivace má složku vnitřní a vnější.
    • Motivace vnitřní - vyplývá z osobnostních rysů, vůle něčeho dosáhnout, je podmíněna znalostmi a zkušenostmi nemocného, odrážejí se v ní vlivy kulturní a sociální.
    • Motivace vnější - odměna, nátlak, hrozba.
  • Jazyk edukace - měl by být jednoduchý, srozumitelný, přiměřený vzdělání a intelektu nemocného, střídmě využívající emotivních výrazových prostředků.
  • Systém - od nejdůležitějšího k podružnému, od základního k podrobnému, od jednoduchého ke složitému.
  • Názornost - využití modelových situací, aktivní řešení problémů nemocných, snaha provázat získávané informace s vlastní zkušeností nemocného.
  • Individualizace - cílů, plánu, přístupu, rozsahu a intenzity, použitých prostředků.
  • Konkrétní cíle léčby - můžeme takto využít soutěživosti nemocného, lépe jej motivovat, vtáhnout jej více do léčby. Stanovujeme raději cíle snadněji dosažitelné, nižší, mírnější, tedy takové, u nichž je vysoce pravděpodobné, že jich nemocný dosáhne.
  • Konkrétní dovednosti - nacvičování situací, aktivní spoluúčast nemocného, opakování dovedností do dosažení potřebného stupně dokonalosti.
  • Opakování a kontrola
  • Nejčastější chyby - edukace je spíše monologem lékaře či sestry než dialogem. Nerespektování individuality nemocného. Použití jazyka se spoustou odborných výrazů. Mnoho teorie, málo praxe.

Cíle edukace


Cíle edukace jsou předpokládané, očekávané změny v chování klientů, kterých se má edukací dosáhnout. Čím přesněji jsou cíle formulované, tím efektivněji může sestra plánovat, motivovat a řídit učební činnost. Konkrétní vymezení cílů umožňuje objektivnější kontrolu výsledků edukační činnosti a operativní diagnostiku změn ve struktuře vědomostí, dovedností, návyků, postojů a názorů účastníka edukačního procesu.

Úspěšnost edukace závisí na mnoha faktorech:

  1. na povaze samotného onemocnění (jinak přistupují k edukaci rodiče diabetického dítěte, jinak diabetik 2. typu, který svoje onemocnění často podceňuje a nebere ho vážně)
  2. na disciplinovanosti a znalostech pacienta
  3. na kvalitě a zájmu zdravotnického týmu

- edukace probíhá prostřednictvím edukačních programů

EDUKAČNÍ PROGRAM
Informace o onemocnění, vysvětlení základních patofyziologických principů, zásady léčby, možnosti prevence, pomůcky, návaznost a další složky rehabilitace
Motivace k zapojení pacienta - důvody k péči o vlastní zdraví: oddálení komplikací, zlepšení stavu
Praktický nácvik: cvičení, aplikace léků, měření tělesných parametrů, sebeobsluha, ADL

Probíhá pod vedením odborníka (lektora, lékaře, fyzioterapeuta, zdravotní sestry..)
Požadavky na odborníka:
  1. dobré teoretické znalosti a praktické dovednosti
  2. empatie, snaha a ochota klientovi pomoci
  3. dobré verbální a nonverbální komunikační schopnosti
  4. zájem o klienta
  5. navázání kontaktu a důvěry s klientem
  6. získání klienta pro spolupráci - motivace

Obsahuje informace:
- co dělat
- proč to dělat
- jak to dělat

Zaměření edukačních programů

- podle věku klientů (pro děti, pro seniory)
- podle diagnózy (diabetes, skolioza,..)
- podle profese
- podle obsahu (léčebné, psychologické, sociální či pracovní téma)

Zdroje:
prezentace k předmětu
http://ose.zshk.cz/vyuka/edukace.aspx?id=1

7. B) UR Dětí s kombinovaným postižením do začátku školní docházky (raná péče). Příklady typických postižení, multidisciplinární přístup

29. prosince 2015 v 15:36 | Anna Kobylková |  15 Otázky ke zkoušce
Nevešlo by se mit o ani do dvou částí, takže: http://ulozto.cz/xQweymu4/8b-odt
Pardon, je to šatně pojmenovaný...


2 B) UR u pacientů s mentálním postižením. Downův syndrom. Mentální postižení u DMO. Mentální postižení v rámci degenerativních postižení v seniorském věku.

29. prosince 2015 v 12:24 | Andrea Malošíková |  15 Otázky ke zkoušce
I. Ur u pacientů s mentálním postižením

Mentální postižení - kritéria
- IQ < 70 - 75
- výrazné omezení 2 a více oblastí adaptačních dovedností (komunikace, sebeobsluha, aktivity všedního dne, sociální dovednosti, výchova a vzdělání, život v komunitě, zdraví a bezpečnost, volný čas, práce)
- diagnóza před 18. rokem života

Charakteristika MP
vnímání: pomalý proces, zúžený rozsah, příliš mnoho podnětů -> nediferencovanost, špatné vnímání shody a rozdílu, problém se vztahy a souvislostmi, unavitelnost, těkavost, ulpívavost, chybí systém (celkovost)
paměť: někdy dobrá mechanická, poruchy ve vštípivosti, uchování vybavování
řeč: nedostatečná znalost pojmů, malá slovní zásoba, poruchy výslovnosti
myšlení: konkrétní, neschopnost abstrakce/zobecnění, schopni logického myšlení jen v konkrétní situaci, špatná interpretace situace, neuspořádané
motorika: většinou neobratní, špatná koordinace, potíže s jemnou motorikou, pomalost a nepřesnost pohybů, chybí přirozená touha po pohybu, menší vytrvalost, tendence k obezitě
city: labilita, často neadekvátní projevy vzhledem k podnětům, dovedou navázat velmi vřelý citový vztah
chování: snadno podlehnou vlivu druhých, vzdorovitost, nekritičnost, neschopnost předvídat následky
učení: pomalejší, těžko se učí z předchozích zkušeností

-> mentální retardace ovlivňuje všechny oblasti života jedince

Léčebná rehabilitace
-> komplex opatření zeměřujících se na obnovu schopností či stabilizace zdravotního stavu klienta
- ergoterapie -> prostřednictvím zaměstnávání usiluje o zachování a využívání schopností jedince potřebných pro běžné činnosti, podporuje participaci jedince v běžném životě
- animoterapie -> interakce pacienta a zvířete
- koncept SNOEZELEN - speciální místnost s příjemnou atmosférou a smyslovými podněty -> relaxace, interakce, podpora vnímání, rozvoj představivosti, rozvoj motoriky a vnímání, uvolnění, uklidnění, probuzení zájmu o okolí

Pedagogická rehabilitace
-> výchova mentálně postižených na maximum jeho možností
- cílevědomý proces, formování osobnosti
- dosažení co nejvyššího stupně socializace, integrace do společnosti
- problém - chybí autoedukace
- nutno stále opakovat
- prostředek výuky a výchovy : práce, konkrétní věci
- nejdůležitější jsou praktické věci do života
- velmi důležitá je včasnost
->mentálním postižením se ve spec. pedagogice zabývá psychopedie

Různé přístupy ke vzdělávání
speciální výchova x integrovaná výchova - zapojení žáků se zvláštními vzdělávacími potřebami do běžných škol

Systém speciálního školství

Mateřské školy
- speciální MŠ
- běžné MŠ
- speciální třídy při běžné MŠ

Speciálně pedagogická centra
- vyhledávání děti s MP
- komplexní diagnostika
- individuální plán pro žáky
- poradenství při výběru školy/práce
- zapojení rodin a pedagogů do individ. plánu
- zapůjčení odborné literatury, kompenzačních a rehabilitačních pomůcek
- sociálně právní poradenství (dávky, příspěvky...)
- komplexní podklady o zařazení žáka do škol
- monitoring dětí a mladistvých
- pomoc při integraci

Základní školy praktické
- příprava žáků na zapojení do běžného života

Základní školy speciální
- vzdělávání obtížně vzdělávatelných žáků
- osvojení sebeobsluhy, hygien. návyků, rozvoj psychic. a fyzic. dovedností, rozvoj vědomostí (čtení, psaní, počítání)
- přípravný stupeň školy spec. - umožňuje docházet žákům kteří neprospívají na nižším stupni -> snaha o rozvoj intelektových schopností

Rehabilitační vzdělávací program
- alternativní metody komunikace - globální metoda, nonverbální komunikace atd.

Speciální třídy ZŠ

Profesní příprava
- po ukončení povinné školní docházky

Praktická škola s jednoletou přípravou
- žáci s těžším mentál. postižením -> příprava na práci v chráněném prostředí

Praktická škola s dvouletou přípravou
- pro žáky, kteří ukončili ZŠ praktickou nebo speciální v nižším než 9. ročníku -> prohloubení znalostí

Odborné učiliště
- prohloubení a doplnění znalostí ze ZŠ praktické, příprava na profesi

Didaktické zásady - PUSTINA
- přiměřenost (dle stupně, typu postižení a věku)
- uvědomělost
- soustavnost (systematicky)
- trvalost
- individuální přístup
- názornost (všechny smysly)
- aktivita

Podpůrné pedagogické metody
AAK - alternativní a augumentativní komunikace
- alternativní systémy -> jako náhrada mluvené řeči
- augumentativní -> podporují již existující komun. systémy, které jsou nedostatečné pro dorozumívání, usnadňují porozumění řeči i vlastní vyjadřování
- systém AAK - oční kontakt, mimika, gesta, znaková řeč, prstová abaceda, dorozumívání pomocí obrázků, předmětů, symbolů
VOKS - výměnný obrázkový komunikační systém
- klient se učí o věc požádat výměnou za obrázek, následuje tvorba vět - > podpora mluvené řeči
Globální metoda - rozvoj zrakového vnímání, verbálního myšlení, záměrné pozornosti a komunikačních dovedností

Pracovní rehabilitace
- chráněné dílny -> cíl zaměstnat osobu
- podporované zaměstnání -> cíl podpora ve vyhledání místa na trhu práce
- denní stacionář -> lidé kteří žijí v chráněných a podporovaných bytech a do služby chodí jen na část dne

Sociální rehabilitace

Cíle
- zajištění ekonomických jistot, rozvoj zájmové činnosti, sdružování a získávání info, rozvoj osobnosti, bydlení v samostatných bytech

II. Downův syndrom

-> genetická porucha způsobená trisomií 21. chromozomu
- diagnóza před narozením, vyšší pravděpodobnost s vyšším věkem matky
- "šikmé" oči, šilhání, krátkozrakost
- malá postava, krátký krk, hypermobilita
- široké ruce a nohy, jemné vlasy
- transverzální rýha na dlani
- nízký svalový tonus, poruchy rovnováhy a koordinace, percepční poruchy, poruchy GIT, zraku, obezita, poruchy sluchu
- atlanto-axiální nestabilita -> uvolnění vazů mezi C1 - C2 -> nebezpečí přerušení míchy
- srdeční vady -> většinou příčina úmrtí (průměr cca ve 40 letech)
- vysoký práh bolesti
-> zahrnovat rytmické aktivity, senzomotorický tréninik, trénink rovnováhy a síly, rozdělit si celek na malé cíle, herní prvky, říkanky, pomalé a jasné instrukce, cvičení, pochvala, oční kontakt

III. Mentální postižení u DMO

- poškození mozku pre/peri/postnatálně
- NE dědičná, NE progresivní

Spastická DMO

- diparetická forma - 1/3, lehká až střední mentální retardace
- hemiparetická forma - 2. nejčastější, častá epilepsie, může být i MR
- kvadruparetická forma - epilepsie i MR a poruchy učení

Dyskineticko-ataktické formy
- 10 - 15% případů, převládá-li dystonie nebo ataxie (ztráta koordinace a rovnováhy) - častá mentální retardace

IV. Mentální postižení v rámci degenerativních postižení v seniorském věku

Demence
- získané postižení, snížení nabytých mentálních schopností jedince (po 2. roce života)
- organické postižení mozkové tkáně, většinou u starší populace

Alzheimerova choroba
- nejčastější forma -> nevyléčitelná, postupné snižování intelektových a jiných schopností, změny osobnosti - postupný rozpad, obtíže i s běžnými úkony a plnění společenských rolí, jedinci ZCELA závislí na péči druhých osob
-> postižení paměťových funkcí, narušená pozornost, úpadek myšlení a kritičnosti, postižení gnostických funkcí (vidí, slyší, ale nepoznává), narušení orientace v čase, prostoru i sobě samém, poruchy řeči, citová oploštělost, apraxie - úpadek naučených motorických dovedností
-> medicínská terapie, psychoterapeutická péče, úprava domácího prostředí, systematická péče a podpora rodiny

Vaskulární demence
příčiny - vysoký tlak, cévní mozková příhoda, ischemická choroba srdeční, ateroskleróza, genetické faktory
příznaky - poruchy paměti, řeči, učení, myšlení, chování, projeví se to často po mrtvici

Zdroje:
http://www.rehabilitace.info/nemoci/vaskularni-demence-lecba-priznaky-prognoza/
http://www.wikiskripta.eu/index.php/Demence
http://www.wikiskripta.eu/index.php/D%C4%9Btsk%C3%A1_mozkov%C3%A1_obrna
http://dl1.cuni.cz/course/view.php?id=3790

Friedrich Salomon Perls

29. prosince 2015 v 10:29 | Jana Zrůstová |  Osobnost ucelené rehabilitace
Friedrich Salomon Perls, známý jako Fritz Perls (8. července 1893, Berlín - 14. března 1970, USA) byl americký psycholog německo-židovského původu a zakladatel tzv. gestalt terapie.
Gestalt terapii Perls vyvinul spolu se svou ženou Laurou a opřel se v ní zejména o fenomenologii, existencialismus, holismus, východní filozofie a údajně i směry jako teorie systémů. Nelze ji slučovat s gestalt psychologií, z níž vychází jiná terapeutická technika formulovaná zejména Hans-Jürgenem Walterem. Z Gestalt psychologie nicméně Perls přijal koncept "pole" Kurta Lewina (který říká, že člověk je velmi úzce spojen se svým prostředím a jeho psychický stav nelze bez analýzy prostředí pochopit). Gestalt terapie je založena na poznávání a vyjadřování svých vnitřních stavů a emocí "tady a teď", odmítá přitom spekulovat o jejích příčinách. Gestalt terapie se stala populární zejména v 60. letech 20. století, kdy splynula s duchem doby a stala se součástí širších snah o "humanizaci" a "odautoritářštění" psychiatrie, psychologie a vědy vůbec.
Perls byl v mládí v kontaktu s berlínskou uměleckou avantgardou, zejména s expresionisty a dadaisty, a i to ho při formulování základů gestalt terapie silně ovlivnilo, jeho terapeutické techniky mají blízko k experimentálnímu divadlu, psychodramatu a hře. Ve dvacátých letech podstoupil psychoanalytický výcvik u Wilhelma Reicha a i jeho pojetí zdraví jakožto schopnosti plně prožívat (svou sexualitu) Perlse silně ovlivnilo (s Freudem, s nímž se setkal roku 1936, si ovšem neporozuměli). Protože on i jeho žena Laura (rozená Posnerová) byli Židé, odešli ve 30. letech z Německa doJižní Afriky, kde se Perls setkal s představitelem holismu Janem Smutsem. V Jižní Africe také vydal svou první knihu Ego, Hunger, and Aggression (1942). Po válce přesídlil do New Yorku, kde začal úzce spolupracovat se spisovatelem a anarchistou Paulem Goodmanem, s nímž napsal svou druhou knihu, která již nesla název Gestalt Therapy, a v níž se pokusili formulovat novou psychoterapeutickou techniku. Kniha vyšla roku 1951. Goodman vnesl do rodícího se směru myšlenky Lewinovi a také Otto Ranka. Perls pak ve svém bytě na Manhattanu založil první gestaltterapeutický institut a objížděl Spojené státy s výcvikovými programy. V 60. letech se Perlsovi přestěhovali do Los Angeles a Perls začal pracovat v alternativním institutu Esalen, který měl velký vliv na atmosféru 60. let v Kalifornii. Institut se zaobíral i v té době hodně módním zen-buddhismem a Perls tak začlenil některé zenbudhistické techniky do gestalt terapie, zejména koncept satori. Pobýval dokonce nějaký čas v zenbudhistickém klášteře v Japonsku. Roku 1969 se Perls přestěhoval do Kanady. Zemřel při své cestě do Chicaga.
Gestalt terapie. Tato terapie může být prospěšná lidem, kteří trpí úzkostí a napětím, a také těm, kteří tráví příliš mnoho času hodnocením a vysvětlováním toho, co udělali. Pomoc nabízí i těm, kdo mají stále potíže s lidmi vyjít nebo vytvořit blízký vztah.
Terapeuti používají k tomu, aby lidem pomohli k sebepoznání, všechny prostředky, které považují za vhodné .Někdy mezi ně patří i pohyb, arteterapie a bioenergetika. Sezení může mít podobu schůzky klienta s terapeutem v soukromí, práce ve skupině za použití speciálních cvičení podporujících sebeuvědomění nebo práce ve skupině rozdělené na páry. Prvním cvičením může např. být prohlížení nohou a rukou protějšku a pak přesný popis toho, čeho si klient vším Jedna z technik, které Perls vyvinul, vypadá takto klient sedí proti prázdnému křeslu. Představuje si, že v něm sedí někdo blízký, a vede s ním diskusi. Přitom hraje střídavě roli obou osob a přesedává si z jednoho křesla na druhé.

Zdroje: https://cs.wikipedia.org/wiki/Fritz_Perls
http://terapie.doktorka.cz/gestalt-terapie/

Spiraldynamik

28. prosince 2015 v 13:47 | Barbora Burešová |  Organizace v UR
Spiraldynamik je mezinárodní diagnostický a terapeutický koncept, který se zabývá držením a koordinací lidského těla a především jeho trojrozměrnou hybností. Cílem terapie je objevování anatomicky inteligentního držení těla a pohybu, který předchází nebo snižuje chronické zatěžování pohybového aparátu.
Spirálovité sešroubování je v přírodě i vesmíru základní strukturou a principem pohybu. Pohyb ve tvaru spirály vidíme ve vzduchu a vodě jako větrný a vodní vír, v popínavé rostlině, parohu nebo lastuře a v DNA. Spirálovité uspořádání vidíme i v lidském těle, noha a dolní končetina jsou jednoduché spirální struktury s jasně definovanými směry otáčení. Naproti tomu trup je dvojitá spirála, kde je pravé i levé otáčení rovnocenné a právě to je základem bipedální lokomoce. Člověk chodí křížem - když vykročíme levou nohou dopředu, kmitá s ní dopředu pravá paže. Toto opačné chování horních a dolních končetin se odráží v páteři - pánev se otáčí jedním směrem a horní část těla druhým. Tuto vysoce organizovanou schopnost rotovat páteř doprava a doleva získali lidé během evoluce lidské chůze. Zhruba před čtyřmi milióny let se člověk začal napřimovat, ruce se uvolnily a člověk se postavil na dvě nohy. Naši předkové žili dlouho jako nomádi a denně ušli desítky kilometrů. Teprve před 6000 lety se stal člověk usedlý a začal se zemědělstvím. V dnešní době se schopnost otáčet páteří doprava a doleva, kvůli sedavému způobu života, využívá jen velmi málo.
Koncept Spiraldynamik využívá poznatky z anatomie, fyzikálních zákonů a vývoje lidského těla ke správnému vedení pohybu. Je přínosný pro osoby s různými typy postižení.
Koncept Spiraldynamik byl založen v 80. letech 20. století švýcarským lékařem Dr. med. Christianem Larsenem a francouzskou fyzioterapeutkou Yolande Deswartovou. Od roku 1996 se v tomto konceptu vzdělávají fyzioterapeuté, ergoterapeuté, lékaři, učitelé jógy a dalších pohybů i v ČR. Koncept Spiraldynamik se stále rozvíjí.

zdroje: Dr. med. Christian Larsen, Karin Rosmann-Reif, Skolióza, jak pomáhá pohyb, nakladatelství Václav Lukeš, Olomouc 2012
http://www.spiraldynamik.cz/



Frederick Matthias Alexander

28. prosince 2015 v 12:47 | Barbora Burešová |  Osobnost ucelené rehabilitace
F.M. Alexander se narodil v lednu roku 1869 v Austrálii, na pobřeží ostrova Tasmánie. Narodil se předčasně, byl velmi slabé dítě a trpěl respiračními potížemi. Jeho zdraví se ale postupně zlepšovalo a ve věku 17 let opustil život na venkově, kvůli finančním problémům jeho rodiny. Asi ve 20 letech se rozhodl, že se stane hercem a recitátorem. Alexander zůstal v Melbourne a prošel různými zaměstnáními, aby si mohl platit studium, kterým procházel po večerech a o víkendech. Zanedlouho si vydobil reputaci prvotřídního recitátora a pokračoval založením vlastní divadelní společnosti. Jeho herecká kariéra byla záhy ohrožena častými problémy hrtanu, které způsobovaly dočasnou ztrátu hlasu. Lékaři nebyli schopni udělat nic, co by mu pomohlo, a tak se Alexander rozhodl, že řešení svého specifického problému najde sám. Několik let experimentů a pozorování sama sebe trvalo, než odhalil, že přílišnou zátěž jeho hlasivek, která vede k narušení hlasu, způsobují špatné pohybové návyky. Deteilním pozorováním svého těla zjistil, že vždy když mluví, zatíná krční svaly, zatahuje hlavu dozadu a nahlas těžce dýchá. Tento způsob chování byl obsažen ve všem, co dělal. Proto hledal jak to zastavit, jak si uvědomovat zautomatizované pohyby, které ovlivňovaly nejen jeho hlasové problémy. Nakonec se mu podařilo vědomě změnit své původní stereotypy a zbavil se nejen problémů s hlasem, ale i potíží s dýcháním a nadměrného napětí. Po úspěšném vyřešení svého problému s hlasem přerušil Alexander hereckou kariéru a začal pracovat s kolegy herci, kteří trpěli podobnými problémy. Byl úspěšný tam, kde jiní selhali a rychle se o něm rozšíříla zpráva, že je zázračný léčitel, který vyléčil sebe i jiné ze spousty potíží. Někteří australští specialisté z různých oborů byli přesvědčeni o významu Alexandrových objevů pro celé lidstvo a nakonec ho přemluvili, aby se vypravil do Londýna a předvedl svoji práci širšímu publiku. V Londýně se mu nedostalo očekávané uvítání. Představoval ohrožení medicínského pokroku tehdejší doby a příběhy "nevyléčitelných", kteří v Alexandrových rukou znovu nabyli zdraví, vedli lékaře ke skepsi a nepřátelství. Londýnští lékaři se obávali, že čest a důstojnost jejich vážené profese by byla ohrožena člověkem bez náležité kvalifikace. I přes tento neúspěch si Alexander otevřel v Londýně praxi a brzy si vybudoval klientelu. Byl populární mezi mnoha lidmi, chodil za ním spisovatel Aldoux Huxley a velkým zastáncem byl i americký filozof John Dewey. Později se stal Aexander známý léčením tzv. ztracených případů, lidí s obrnou, vrozenými vadami atd. V roce 1931 založil v Londýně školu, ve které začal předávat znalosti svým nástupcům. Frederick Matthias Alexander zemřel v říjnu roku 1955, ještě týden před smrtí učil, zabraný do práce jako vždy.

zdroje: Richard Brennan, Change your posture, change your life, Watkins Publishing 2012, London (v ČR vydalo nakladatelství Slovart, v Praze 2014, do češtiny přeložila Runka Žaludová, pod názvem Správné držení těla, jak se zbavit bolesti páteře napětí a stresu)
http://www.alexandrovatechnika.cz/fma.html

Joseph Pilates

27. prosince 2015 v 21:20 | Martin Vosátka |  Osobnost ucelené rehabilitace
Joseph Hubertus Pilates (9. prosince1883 Mönchengladbach - 9. října1967 New York)
je považován za zakladatele cvičení, které se podle něj také jmenuje pilates. Díky dobrým znalostem anatomie a různých druhů sportů vymyslel cviky, které pomohly a stále pomáhají mnoha lidem. Díky těmto cvikům je možné nejen hubnout, ale hlavně zpevňovat celé tělo.
Joseph Pilates se narodil roku 1883 v Německu. Jako malý chlapec trpěl chronickým astmatem, rachitidou a dalšími chorobami. Právě tyto nemoci byly tím, co ho hnalo k tomu, aby pracoval na svém těle a kondici. Nechtěl být těmito nemocemi poražen. Proto se věnoval gymnastice, šermu, boxu, plavání, potápění a lyžování. Výsledkem bylo, že Pilates měl už ve 14 letech vypracované tělo. On ale dále poznával nové sporty jako je jóga a thán-či, které zároveň studoval. Obdivoval především koncentraci při cvičení a úlohu dechu, která byla velmi důležitá. Díky všem informacím, které postupně získával, vymýšlel nové cviky a pohyby, které byly založené především na důsledné kontrole těla.
Později v roce 1912 se přestěhoval do Anglie. Ze začátku si tady vydělával díky různým činnostem - byl boxerem, vystupoval v cirkuse a také učil detektivy sebeobraně. Za 1. světové války byl převelen do vojenského tábora v Lancasteru a poté i na ostrov Man. Tady pracoval jako ošetřovatel a učil ostatní lékaře tělesné zdatnosti. Do podvědomí lidí se dostal především díky tomu, že žádný z jeho pacientů neumřel na chřipkovou epidemii, která v té době zabila tisíce lidí.
Po válce se krátce vrátil do Německa, ale již v roce 1925 se přesunul do Ameriky, konkrétně do New Yorku. Při plavbě na lodi navíc potkal svou budoucí manželku Claru. S ní pak později v New Yorku založil studio, ve kterém vyučovali právě jeho metodu, které říkal Contrology. Tato metoda se zaměřovala na ovládání svalů myslí. Cviky byly orientované na posturální svaly, které pomáhají držet tělo vyvážené a také poskytují podporu páteři.
Joseph Hubertus Pilates zemřel v New Yorku v roce 1967 ve věku 83 let.

Zdroje: cs.wikipedia.org