Listopad 2015

SUKI

30. listopadu 2015 v 23:10 | Lucie Wagnerová |  Organizace v UR
SUKI = Sdružení uživatelů kochleárního implantátu

Sdružení je nezisková organice, která vznikla v roce 1994. Sdružuje především rodiče implantovaných dětí, dospělé implantované a odborníky zabývající se problematikou kochleárních implantátů.

V současné době žije v ČR více než 500 dětí a téměř 200 dospělých s kochleárním implantátem.

Okruhy činností SUKI:
  • organizace pravidelných setkání - dvakrát ročně, na jaře a na podzim víkendová setkání
  • v létě týdenní rehabilitační pobyt
  • účast na tuzemských i zahraničních konferencích
  • snaha o zlepšování péče o implantované, zdůraznění nezbytnosti programu kochleárních implantací v médiích; podpora činností CKID (Centrum kochleárních implantací u dětí) při Fakultní nemocnici v Motole
  • pravidelná setkání se zástupcem firmy Cochlear v České republice, včetně informací o jejich novinkách
  • přednášky odborníků na téma implantátů
  • kontakty na odborníky z řad foniatrů, logopedů, techniků a dalších specialistů, kteří se zabývají problematikou kochleárních implantátů a jejich setkávání s nimi
  • výměna zkušeností a sdělování osobních prožitků rodičů i samotných implantovaných
  • lepší přijetí implantátu dítětem po operaci (setkání s jinými dětmi, které také mají implantát)
  • předávání informací - jak vybrat školku nebo školu při integraci dítěte do běžné školky či školy, novinky z oblasti sociální pomoci, …
  • možnost zapojení do řešení problémů sluchově postižených v ČR
  • možnost poskytnutí dotace od Nadačního fondu Prolomené Ticho na pobyty pro sociálně slabší rodiny

Sdružení má také svůj časopis - Kovadlinka, který vychází od roku 2010.

http://www.suki.cz/

Občanské sdružení Pferda

30. listopadu 2015 v 21:21 | Kamila Kotyzová |  Organizace v UR
Organizace PFERDA z.ú. vznikla v roce 2004. Původně o.s. Pferda působila na poli volnočasových aktivit pro osoby s mentálním postižením a pořádalo několikrát do roka tábory a pobyty.
V roce 2005 zareagovala na situaci dospělých lidí s mentálním postižením v regionu Rychnova nad Kněžnou a chtělo jim pomoci najít adekvátní uplatnění a činnost k jejich věku. V prosinci téhož roku otevřelo Tréninkovou kavárnu Láry Fáry v Rychnově nad Kněžnou, která funguje jako sociální služba sociální rehabilitace.
Jelikož organizace PFERDA z.ú. chtěla svou činnost dále rozvíjet a její představitelky viděly u klientů další potenciál, přišly v roce 2008 se dvěma novými projekty - Tréninkovým bytem v Rychnově nad Kněžnou, který funguje jako sociální služba sociální rehabilitace a chráněnou dílnu - úklidovou firmu Láry fáry, která vznikla pod nově založenou obecně prospěšnou společností Láry Fáry o.p.s.
Vzhledem k tomu, že kapacita Tréninkové kavárny Láry Fáry byla dlouhodobě naplněna a pořadník čekatelů se stále rozšiřoval, organizace PFERDA z.ú. se rozhodla založit Tréninkovou pekárnu Láry Fáry, která sídlí v Kvasinách, v areálu Ústavu sociální péče pro mládež. Tento projekt také vyřešil zásobování kavárny Láry Fáry čerstvými výrobky.
Na tréninkový byt navázal v roce 2010 projekt Takový normální život, což je sociální služba podpora samostatného bydlení a je to služba pro klienty, kteří se rozhodli žít sami a potřebují jen malou míru asistence.
V roce 2011 se organizace PFERDA z.ú. rozhodla rozšířit služby do dalšího regionu a vznikla náchodská Tréninková kavárna Láry Fáry 2, která funguje také jako služba sociální rehabilitace.
Posledním projektem, který také patří do rodiny služeb a projektů organizace PFERDA z.ú. a Láry Fáry, z.ú. je pekárna Na Plechu, která funguje jako soicální podnik a zaměstnává osoby a mentálním postižením a duševním onemocněním na chráněných pracovních místech.

Temple Grandinová

29. listopadu 2015 v 23:13 | Zuzana Tipková |  Umělecké dílo s tématem ZP
Americké životopisné drama z roku 2010 režíroval Mick Jackson. Hlavní roli ztvárnila Claire Danes, její matku Julia Ormond. Hodnocení na csfd.cz 85 %.
Temple je autistka. Vidí svět v obrazech a ty pak spojuje. Má fotografickou paměť - pamatuje si všechno, co kdy viděla. Mívá záchvaty paniky a vzteku. Jí jenom želé a jogurt. Ve čtyřech letech ještě nemluvila a lékař ji chtěl poslat do ústavu, jak tehdy bylo zvykem, její matka to však rozhodně odmítla, částečně také proto, že si myslela, že je Temple taková kvůli ní, jelikož jí lékař tvrdil, že autismus způsobuje nedostatečný kontakt s matkou. Matka pro Temple vyrobí kartičky s obrázky a podle nich ji učí mluvit, zapojuje ji do každodenních činností a vtlouká jí do hlavy pravidla slušného chování.
Temple tráví prázdniny u tety a strýčka, kteří bydlí na farmě se skotem. Díky její úžasné představivosti spraví spoustu věcí a mezi zvířaty se cítí spokojená, rozumí jim. Příští rok má nastoupit na univerzitu, kde by se ráda zaměřila na biologii nebo psychologii. Nechce se jí ale opouštět střední školu, protože zde má blízký vztah s učitelem biologie a spolužáci už ji znají a tolerují, přestože jim nerozumí (proč holky šílí po klucích, popových skupinách a šatech?), našla si mezi nimi i nějaké kamarády.
Na nové škole se necítí dobře, spolužáci se jí posmívají, protože mluví hlasitě a opakuje věty, často i v nevhodných chvílích, nechápe jejich vtipy. Má panický strach z automatických dveří (připomínají gilotinu), což u ostatních také budí posměch. Proto se rozhodne vyrobit si přístroj podobný tomu, který slouží k fixaci dobytka např. při očkování, se kterým se setkala u tety a strýčka. Ten jí totiž stejně jako kravám dodává klid a uvolnění, je pro ni jako objetí, které Temple potřebuje, přestože lidský dotyk nesnese. Její nová spolubydlící ji však považuje za úchyla a vedení školy se rozhodne jí přístroj vzít. Temple je nešťastná a mění školu. Na této venkovské internátní škole mají mnoho zvířat a chápavého pana učitele, který oceňuje Templiny mimořádné schopnosti, rozumí jejímu vnímání světa i tomu, že je pro ni důležité vidět to, co se zrovna učí - proto vyniká v přírodních vědách a dílnách, ale francouzština a algebra jsou pro ni nesmysly. Nakonec ji přemluví k návratu na univerzitu, aby mohla více rozvíjet svůj talent. Temple provede experiment se svým ,stahovacím´ přístrojem: vyzkouší ho na několika dobrovolnicích a zapisuje si jejich pocity. Většina dívek se poté také cítila uvolněně nebo příjemně. Díky této práci si smí přístroj ponechat, ovšem jen pokud to povolí její nová spolubydlící. Tou je milá nevidomá dívka, která se s Temple spřátelí. Když se chtěla tato dívka do Temple zavěsit, pomohla tím Temple překonat strach z dotyku. V roce 1970 Temple získala bakalářský titul na univerzitě Franklina Pierce.
Poté nastoupila na magisterský obor živočišná výroba a začala se zajímat o chování dobytka na jatkách. Dokázala se do nich vcítit a zjistit, co je děsí a stresuje, pozorovala jejich přirozené chování. Říkala: ,,Příroda je krutá, my ale nemusíme být. Dobytek si od nás zaslouží úctu." Při svém výzkumu se setkávala s nechápavostí a neochotou kovbojů, ale také s nadšením novinářů, kteří považovali její nápady za skvělé a efektivní a Temple začala psát články do různých časopisů. Chtěla přepracovat zařízení na jatkách tak, aby nedocházelo ke zraněním ani ztrátám dobytka a zároveň aby byly až do poslední chvíle v klidu. Což se jí také povedlo.
V závěru filmu Temple vystoupí a promluví na konferenci o autismu, kde zúčastnění lidé nejprve nevěřili, že trpí autismem. V současnosti je Temple Grandinová profesorkou na Colorado State University, přednáší živočišnou výrobu, o zacházení s dobytkem a navrhování zařízení pro chov, ale také o autismu. Napsala spoustu článků a knih - o zvířatech i o sobě a autismu.
Film se mi líbil, myslím, že herecké výkony byly velmi přesvědčivé a pěkně tu byly znázorněny obrazy, které Temple vidí. Moc obdivuji Temple, která přes svoji poruchu a vlastně i díky ní tolik dokázala. Obdivuji i její matku, protože kdyby se Temple takhle nevěnovala a umístila ji do ústavu podle rady doktora, nebyla by Temple tak samostatná a nejspíš by nedokázala jednat s lidmi, natož vystudovat vysokou školu. Je dost pravděpodobné, že by ani nezačala mluvit. A tak by svět přišel o úžasnou ženu, která se zasloužila o humánnější zacházení se zvířaty.


Na první pohled

29. listopadu 2015 v 19:20 | Martina Kulhánková |  Umělecké dílo s tématem ZP

Na první pohled (film)

Virgil je od malička slepý. Pracuje jako masér v lázních, kde pozná Amy. Amy ho přesvědčí, aby šel za doktorem, který mu nabízí operaci, po které by mohl znovu vidět. Operace se povede a Virgil se musí naučit spoustu věcí. Učí se číst, psát a vidět svět takový, jaký je. Přestože konečně vidí, neví, co vidí, protože se skoro celý život díval hmatem. Nedokáže rozeznat, jestli se dívá na obrázek jablka nebo na skutečné jablko. Pozná to pouze tehdy, když si na předmět sáhne. Postupem času mu jde učení lépe a lépe. Po pár měsících se mu začnou objevovat výpadky zraku. Zajde za lékařem, který zjistí, že se operace nepovedla tak, jak si mysleli. Virgil postupně opět ztrácí zrak, ale nelze s tím nic dělat. Po určité době Virgil znovu natrvalo oslepne. Příběh je natočený podle skutečné události.

Jan Amos Komenský

29. listopadu 2015 v 16:46 | Anna Kobylková |  Osobnost ucelené rehabilitace

Jan Amos Komenský (1592 - 1670)



Narodil se nejspíš v Nivnici u Uherského Brodu na jihovýchodní Moravě a pohřben je v Naardenu, kde je jeho památník pod ochranou České republiky. Byl to biskup Jednoty bratrské, český teolog, filosof, pedagog a spisovatel (psal především česky, latinsky a německy). Až do dospělosti užíval jméno Segéš. Pocházel z českobratrské rodiny a jeho otec z obce Komny (odtud Komenský). Studoval v Německu v Hiedelbergu a při studiích si všímal rozmachu vědy jiných národů. Rozhodl se proto vytvořit českou národní vědu, aby i jeho vlast v tomto oboru pokročila. Jeho plány ale přerušila bělohorská bitva. Po smrti rodičů byl mladý Komenský ponechán sám sobě, poručníci se o něj nestarali.

Komenský je považován za zakladatele moderní pedagogiky a vysloužil si přízvisko Učitel národů. Byl jediným tvůrcem originální, filosoficky ukotvené pedagogické soustavy v českých zemích,zabýval se všeobecnou teorií výchovy, didaktikou, vytvořil speciální metodiku výuky jazyků a sám sepisoval originální učebnice. Mezi jeho díla patří například Brána jazyků či Škola hrou (mnohé spisy vyšly v mnoha překladech a ovlivnily evropské myšlení).

Jeho hlavním dílem je ovšem Didactica magna (Velká didaktika), v níž shrnul své pedagogické názory formou traktátu. Jím navrhované učební metody ale přes úspěch některých děl nebyly za jeho života uplatněny. Původně byla psána česky, vyšla latinsky. Stanovuje tu obecně platné vyučovací zásady: učit se musí od mládí, povinná školní docházka (chytří, hloupí, chudí, bohatí, …), názorné vyučování, nutnost určitého stupně vzdělání, horlivost, přiměřenost látky k věku, vše převádět do praxe, vyučovat od jednoduššího ke složitějšímu, nutnost stálého opakování, žák má být současně učitelem, vyučování má být zábavné. Tyto zásady byly skutečně průlomové až revoluční. Bojuje zde proti mechanickému učení, tvrdí, že vzdělání má být zdarma a klade důraz na potřebu a právo vzdělávání všech.

Jeho další myšlenkou je celoživotní vzdělávání. Ve svých spisech navrhoval Komenský tuto školskou organizaci: od narození do 6 let má být dítě vychováváno doma. Obsah výuky stanovil v příručce pro rodiče Informatorium školy mateřské. Od 6 do 12 let navštěvují děti školu obecnou, která by měla být v každém městě i vesnici. Škola je pro chlapce i dívky. Vyučuje se čtení, psaní, počítání, náboženství, reálie (učení o přírodě a společnosti), zpěv, ruční práce. Vyučování probíhá dvě hodiny dopoledne a dvě hodiny odpoledne. Od 12 do 18 má mládež navštěvovat školu latinskou, která by měla být v každém městě. Základem vzdělání je sedmero svobodných učení (gramatika, rétorika, dialektika, aritmetika, geometrie, astronomie a múzika), přírodní vědy, zeměpis, dějepis, matematika a jazyky jako latina a řečtina. Komenský ovšem doporučuje i jiný jazyk, aby se každý dorozuměl se svými sousedy (němčina). Od 18 do 24 let slouží ke vzdělávání akademie, která by měla být v každé zemi. Jde o vysokou školu, kde by se studovalo bohosloví, práva nebo medicína. Důležité je i vzdělání náboženské a filosofické. Vysokou školu nazývá akademie, protože univerzity byly katolické, chtěl je tedy odlišit od protestantských.

Rodiče a učitel mají být vhodným příkladem pro dítě a vést jej ke správné životosprávě. Doporučuje vhodnou stravu, střídání práce s odpočinkem, dostatek spánku (8 hodin) a péči o hygienu těla.

Stanovil také zásady výuky nenadaných či mentálně postižených dětí (bez poruch chování: chtějí se učit, ale jsou pomalí, pomoc a motivace; s por.chov.: bez zájmu, potřeba velká trpělivost), přizpůsobit učivo.

Výchova dítěte má podle něj tři hlavní cíle:

  • poznat sebe a svět - vzdělání ve vědách, uměních a řemeslech
  • ovládnout sebe - výchova mravní
  • povznést se k Bohu - výchova náboženská

Poprvé definoval pojem školní rok, školní prázdniny a školní týden. Ve třídách by měli být žáci stejného věku a stejné úrovně znalostí. Pokud je ve třídě větší počet žáků, doporučuje pro učitele pomocníka (ve třídách bývalo 80 až 100 žáků). Každá třída by měla mít svou místnost pro výuku, každý žák by měl mít učebnice, učitelé by měli mít poznámky, jak s učebnicí pracovat.

Při výuce samé aplikoval Komenský tyto zásady:

  • zásada názornosti - přímá žákova zkušenost
  • zásada systematičnosti a soustavnosti - učivo by na sebe mělo navazovat, nejen v jednotlivých předmětech, ale i mezi nimi. Je třeba zajistit soustavný vzdělávací režim
  • zásada aktivnosti - žáci by měli své poznatky získávat vlastní zkušeností, využívat je v praxi
  • zásada trvalosti - je třeba soustavně učivo opakovat
  • zásada přiměřenosti - učitel by měl vycházet z věkových a individuálních schopností dětí

Děti dělil podle nadání:

  1. bystré, dělají radost
  2. bystré, líné
  3. bystré, vzpurné
  4. s nedostatkem bystré mysli
  5. s nedostatkem bystré mysli, líné
  6. s nedostatkem bystré mysli, vzpurné

Také klade důraz na význam kázně. Odmítá tělesné tresty za neznalost, ale za porušení kázně je v určitých případech připouští.

Zdroje: https://cs.wikipedia.org/wiki/Jan_Amos_Komensk%C3%BD
http://www.spisovatele.cz/jan-amos-komensky
prezentace k předmětu UR


Jan Potměšil

25. listopadu 2015 v 11:02 | Eliška Bušáková |  Historická osobnost se ZP

Jan Potměšil, herec

Oceňovaný český divadelní i filmový herec. Herectví se věnoval už od dětství. Hrál například ve filmech Bolero, Bony a klid nebo v televizních seriálech Žena za pultem, Třetí patro, Dlouhá míle a další. V roce 1989 utrpěl při autonehodě zranění páteře, po kterém částečně ochrnul.
V současné době hraje v Divadle v Celetné a Divadelním spolku Kašpar. Role ve hře Růže pro Algernon mu vynesla Cenu Thálie a za ztvárnění titulní role v Shakespearově hře Richard III. získal Cenu Alfréda Radoka. Od roku 2012 také moderuje tradiční veřejnou sbírku Adventní koncerty, kterou pořádá Česká televize.
Převzato z: http://chodicilide.cz/osobnosti-mezi-nami-aneb-slavni-s-telesnym-postizenim/

Prof. MUDr. Karel Lewit DrSc.

25. listopadu 2015 v 10:59 | Eliška Bušáková |  Osobnost ucelené rehabilitace

Prof. MUDr. Karel Lewit DrSc.

Karel Lewit Profesor Lewit se narodil v r . 1916. Studium na lékařské fakultě musel přerušit kvůli 2. světové válce, a toto období strávil v čs. armádě v Anglii a poté ve Francii, kde působil na konci války jako příslušník čs. obrněné brigády. Studium na lékařské fakultě dokončil v r. 1946, kdy také nastoupil na kliniku legendárního profesora Hennera. Profesor Lewit zde našel jedinečné prostředí pro svojí práci, což bylo rozhodující pro jeho další vývoj. Od roku 1960 do roku 1973 pak svou činnost dále úspěšně rozvíjel na neurologické klinice na Vinohradech pod vedením profesora Macka. Dále postupně působil ve Výzkumném ústavu chorob revmatických, v Ústředním ústavu železničního zdravotnictví, v Ústavu léčby hybných poruch v Třeboni, na Neurologické klinice FNKV, na Klinice rehabilitace FN v Motole. Profesor Lewit se zabýval neuroradiologií a funkční patologií pohybové soustavy. V České republice je považován za zakladatele manipulační léčby, kde vypracoval nové diagnostické a terapeutické postupy. Profesor Lewit dlouhodobě spolupracoval s dalšími představiteli "Pražské školy" tedy profesory Jandou, Jiroutem a docentem Vélem, což dokládají četné společné publikace. O těchto osobnostech profesor Lewit hovoří jako o svých "žácích" ale zároveň také jako o svých "učitelích", což charakterizuje jejich vztahy. Během své dlouhé kariéry spolupracoval s takovými světovými osobnostmi jako byli např. J. Sachse, M. Berger, G. Gutmann, F. Gaymans, F. Mitchell, F. Greenman, D.G. Simons a dalšími. Profesor Lewit je autorem více než 200 publikací. Nejvýznamnější je jeho monografie o manipulační léčbě, která se dočkala mnoha reedicí a byla přeložena do několika cizích jazyků. Prof. Lewit je vynikající pedagog a již od 60. let minulého století organizoval kurzy manuální mediciny, kterými prošlo několik generací lékařů, kteří se k němu rádi hlásí a vděčně na svého učitele vzpomínají. Profesor Lewit je velmi uznáván také v zahraniční, kde je schopen přednášet v několika světových jazycích. Má mnoho žáků nejen v Evropě, ale také v USA, Německu, Francii, Austrálii a dalších zemích. Profesor Lewit je dosud obdivuhodně činorodý a je také stále otevřen diskusím o nových terapeutických přístupech. Ochotně předává bohaté klinické zkušenosti mladším generacím lékařů a fyzioterapeutů, kteří jej často vyhledávají. Profesor Lewit je velkou osobností české medicíny a rehabilitace. Je zakladatelem moderní manuální medicíny nejen u nás, ale ovlivnil do značné míry vývoj manuální medicíny i v Evropě a zámoří.
převzato z: http://www.dns-cz.com/prazska-skola

Prof. PaedDr. František Kábele, DrSc.

23. listopadu 2015 v 20:11 | Veronika Marvanová |  Osobnost ucelené rehabilitace
Prof. PaedDr. František Kábele, DrSc.

- narozen 30. listopadu 1913, zemřel 22. listopadu 1998
- studoval ve Státním Učitelském ústavu v Litomyšli, specializoval se na logopedii
- pokračoval ve studiu na Pedagogické fakultě UK v Praze, obor speciální defektologická pedagogika
- doktorát, stáž v Berlíně
- působil na PdF UK
- 44 odborných publikací (Somatopedie, Logopedie, ...), 14 dětských logopedických knížek- nejznámější je "Brousek pro tvůj jazýček"
- další stovky publikovaných odborných článků, 18 nových hesel do Pedagogického slovníku, přes 100 přidal do Defektologického slovníku

- 1991 založil Somatopedickou společnost:
Profesně orientované sdružení, které sdružuje pedagogy, zdravotnické a další odborné pracovníky i zájemce z oblasti léčebné a výchovně vzdělávací péče o tělesně a zdravotně postiženou mládež i dospělé a rovněž rodiče tělesně a zdravotně postižených dětí, s cílem podporovat ucelenou rehabilitační péči o tyto žáky.
- cena ministra školství od MŠMT mu byla udělena in memoriam

Okamžik - sdružení pro podporu nejen nevidomých

22. listopadu 2015 v 13:10 | Jana Schenková |  Organizace v UR
Jedná se o organizaci vzniklou v roce 2000. Od roku 2004 jsou jedním z největších akreditovaných dobrovolnických center v České republice a největším centrem se zaměřením na osoby se zrakovým postižením. Od roku 2007 poskytují sociální služby pro nevidomé registrované v MPSV ČR.

Tato organizace nabízí jednorázovou i dlouhodobou pomoc lidem se zrakovým postižením za pomoci profesionálně vedených dobrovolníků v rámci sociálně - aktivizačních služeb pro osoby se zrakovým postižením akreditované MPSV ČR. Dětem se zrakovým postižením zajišťují pravidelný doprovod do školy a na zájmové aktivity a asistenci při činnostech, které vyžadují zrakovou kontrolu. Pořádají semináře, workshopy a odborné besedy pro lidi se zrakovým postižením, laiky i profesionální pracovníky, kteří vytvářejí podmínky pro začleňování osob se zrakovým postižením. Poskytují odborné sociální a sociálně právní poradenství, psychickou podporu a poradenství v otázkách samostatného života lidí se zrakovým postižením. Vydávají knihy a jiné publikace spojené autorsky nebo tematicky se zdravotním postižením. Pořádají kulturní akce a programy z tvorby lidí se zrakovým postižením.



Marla Runyan

21. listopadu 2015 v 19:16 | Eliška Bušáková |  Historická osobnost se ZP
Disability: Blind
At the age of nine, Runyan developed Stargardt's Disease, which is a form of macular degeneration that left her legally blind. Marla Runyan is a three time national champion in the women's 5000 meters. She won four gold medals in the 1992 summer Paralympics. In the 1996 Paralympics she won silver in the shot put and gold in the Pentathlon. In 2000 she became the first legally blind paralympian to compete in the Olympic games in Sydney, Australia. She holds various American records such as 20,000 Road (2003), All-female Marathon (2002), 500m (2001) , Heptathlon (1996). In 2001, she co-wrote and published her autobiography 'No Finish Line: My Life As I See It'

zdroj: http://listverse.com/2010/01/18/top-10-extraordinary-people-with-disabilities/

Mateřská a základní škola Sluníčko Turnov

19. listopadu 2015 v 10:42 | Tereza Machová |  Organizace v UR

Historie

V listopadu 1990 byl společným úsilím primáře dětského oddělení Turnovské nemocnice MUDr. Jaroslava Frömla, MUDr. Jany Čepkové, společnosti pro péči o ohrožené děti "Naděje" a města Turnova otevřen Dětský rehabilitační stacionář v prostoru bývalých jeslí, kterým hrozilo zavření z důvodu úbytku dětí. O děti se staraly speciálně vyškolené zdravotní sestry a učitelky mateřské školy pod vedením vedoucí sestry Heleny Fričové.
V roce 1991 se stala vedoucí lékařkou MUDr. Jana Čepková a do funkce vedoucí sestry nastoupila Marie Macháčková.
Od ledna 1994 se Dětský rehabilitační stacionář transformuje na Dětské centrum.
V roce 1997 proběhla velká rekonstrukce zařízení, prostory byly účelně rozčleněny, byla zřízena tělocvična a nová rehabilitace s vířivou vanou, masážním lůžkem, polohovacím stolem a laserem. Pod hlavičkou Dětského centra byla v roce 1998 zřízena Speciální škola a přípravný stupeň pomocné školy. Děti a žáci kromě speciálně pedagogické péče a rehabilitace, která byla každodenní samozřejmostí, dojížděly na hippoterapii do Borčic a Nudvojovic.

1. 7. 2003 na základě legislativních změn došlo k rozdělení Dětského centra na dvě příspěvkové organizace: Dětské centrum Turnov pod vedením paní ředitelky Marie Macháčkové a Pomocná škola při Dětském centru pod vedením paní ředitelky Věry Bečkové. Péče o děti se rozšířila o canisterapii a v prosinci 2005 byl slavnostně otevřen snoezelen, který je založen na bazální stimulaci, podporuje smyslové zkušenosti a relaxaci. V rámci dalších legislativních změn byla Pomocná škola při Dětském centru přejmenována na Základní školu speciální a mateřskou školu speciální, Turnov. V říjnu 2006 odstoupila ředitelka Věra Bečková ze zdravotních důvodů a na její místo nastoupila Dagmar Rakoušová.

1.7.2013 došlo ke sloučení Základní školy speciální a mateřské školy speciální se sousední Mateřskou školou Kosmonautů 1640 a přejmenování na Mateřskou školu a Základní školu Sluníčko.

V současné době tak v jedné členité budově jsou 4 plně vybavené třídy mateřské školy s celkovou kapacitou 104 míst a 2 plně vybavené třídy mateřské školy s celkovou kapacitou 20 dětí (obě disponují místnostmi pro kolektivní činnosti i individuální práci s dětmi) a 3 třídy základní školy speciální s kapacitou 18 žáků (všechny třídy mají prostory ke společným činnostem, individuální i skupinovou školní práci a klidný odpočinkový prostor). Jednotlivé třídy školy mají možnost využívat školní zahradu, vybavenou tělocvičnu tělocvičnu Dětského centra a místnosti Snoezelen a Muzikoterapii.

Speciální mateřská škola


Je určena dětem s doporučením odborného pracoviště od 2 - 7 let:
s tělesným postižením
se sluchovou a zrakovou vadou
s mentálním postižením
s autismem
s vadami řeči
s kombinovanými vadami
úzkostným dětem
hyperaktivním dětem
se zdravotními problémy (alergie, poruchy imunitního systému, epilepsie,…)
všem, které potřebují malý kolektiv
Děti, které docházejí do mateřské školy, se daří dále integrovat do běžných mateřských a základních škol (vše závisí na stupni postižení a spolupráci s rodinou)
V současné době jsou ve škole 2 plně vybavené třídy mateřské školy s celkovou kapacitou 20 dětí (obě disponují místnostmi pro kolektivní činnosti i individuální práci s dětmi).

Základní škola speciální

Je určena dětem s těžkým až hlubokým mentálním postižením v kombinaci:
s tělesným postižením
s autismem
se smyslovými vadami

nabízí:
Přípravný stupeň (3 roky)
Základní školu speciální (10 let)
osobní asistenci (na základě smlouvy)

Poskytování sociálních služeb

Od dubna 2008 je zařízení také poskytovatelem sociální služby osobní asistence.
Služby sociální péče napomáhají osobám zajistit jejich fyzickou a psychickou soběstačnost, s cílem umožnit jim v nejvyšší možné míře zapojení do běžného života společnosti, a v případech, kdy toto vylučuje jejich stav, zajistit jim důstojné prostředí a zacházení.
Terénní služba poskytovaná zařízením je určena osobám, které mají sníženou soběstačnost z důvodu věku (2 - 26 let), chronického onemocnění nebo zdravotního postižení (těžké - hluboké mentální postižení + přidružené kombinované vady), jejichž situace vyžaduje pomoc jiné fyzické osoby. Služba se poskytuje v přirozeném sociálním prostředí osob a při činnostech, které osoba potřebuje.



Rudolf Klapp - klappovo lezení

19. listopadu 2015 v 10:18 | Tereza Machová |  Osobnost ucelené rehabilitace
Klappovo lezení vzniklo v Německu na počátku dvacátého století jako metoda pro léčbu idiopatické skoliózy. Tento koncept vytvořil ortoped Bernhard Klapp a posléze jej rozvíjel jeho syn Rudolf Klapp. Rudolf Klapp se jako německý chirurg začal zajímat páteří a jejím zakřivením. Všiml si, že během lezení po všech čtyřech je páteř vystavena v jednom okamžiku mobilizujícímu, protahovacímu, posilujícímu i korekčnímu vlivu. Poměrně úspěšně léčil mnoho pacientů se skoliózou. V roce 1926 založil kliniku pro děti s oslabeným svalstvem trupu. Děti se mohly po domě pohybovat pouze v poloze na všech čtyřech. Tento způsob léčby vyvolal velký rozruch. Avšak samotná terapie idiopatické skoliózy pomocí komplexu cvičení v rámci lezení po čtyřech se v Německu stala nejvíce používaným cvičením nejen pro léčbu skoliózy, ale také jako prevence vadného držení těla u dětí na základních školách.
Klapp přivedl do vědomí fakta, že páteř zajišťuje funkci statickou a dynamickou, ale zároveň tvoří bezpečnou ochranu pro nervy a cévy. Doktor Klapp si uvědomil, že špatný postoj, vede k rychlému nárůstu svalové dysbalance mezi zádovými a břišními svaly, což zpětně velmi negativně ovlivňuje postavení páteře. Klapp rozdělil problematiku zad do osmi základních skupit:
Klappovo lezení

  • Vrozená skolióza (často spojována také se "spina bifida", vrozeným špatným postavením kloubů nohy, vrozené kyčelní luxace - vymknutí, anomálie hrudníku)
  • Skolióza jako výsledek nemoci (tuberkulóza, osteomyelitis, rachitis...)
  • Statická skolióza (rozdílná délka dolních končetin, amputace)
  • Skolióza obecná (získaná ve škole, špatným držením těla)
  • Skolióza po ochrnutí
  • Postraumatická skolióza (popáleniny...)
  • Antalgická skolioza (skolióza způsobená bolestí, například: ischias)
  • Idiopatická Skolióza (přes 90%)
Při Klappově lezení se pro korekci vadného postavení trupu využívá lezení po všech čtyřech končetinách. Díky lezení dochází k odlehčení páteře a k optimálnímu vývoji svalstva zad. Princip spočívá v rozložení zatížení páteře mezi čtyři body při současném lezení. Díky tomu dochází k rotačním pohybům páteře za současného protažení páteře - tyto základní prvky vedou k funkčnímu posílení svalového korzetu trupu. Cvičení má jasná pravidla. Pohyb vždy musí začínat v přesně nastavené výchozí poloze, lokomoce musí být pomalá, plynulá, s tlakem končetin do podložky a napřímeným držením celé páteře. Pomocí Klappova lezením seoptimalizuje držení páteře a dochází k posílení svalového korzetu páteře.
Idiopatickou skoliózu se sice nepodařilo pomocí Klappova lezení vyléčit, ale to se doposud zcela nepodařilo žádnému jinému terapeutickému konceptu. Nicméně prvky z Klappova lezení jsou velmi účinné pro optimalizaci svalového napětí v oblasti trupu a jsou proto v různých modifikacích hojně využívání v terapii skolioz a poruch držení těla.

INDIKACE

  • skoliózy
  • vadné držení těla
  • funkční poruchy pohybového aparátu
  • posílení svalového korzetu
  • nejrůznější svalové dysbalance
    Zdroj: https://www.fyzioklinika.cz/clanky-o-zdravi/mudr-rudolf-klapp-1873-1949-klappovo-lezeni
Zdroj: https://www.fyzioklinika.cz/clanky-o-zdravi/mudr-rudolf-klapp-1873-1949-klappovo-lezeni

Postup při cvičení Klapova lezení (léčba skoliózy)


cvik 1
cvik 2
cvik 3
cvik 4
cvik 5
cvik 6
cvik 7
cvik 7 - 2
cvik 8
cvik 8 - 2
cvik 9
cvik 9 - 2
cvik 10

zdroj: http://www.rehabilitacestrochova.cz/masaze/skolioza/klapovo_lezeni

https://www.youtube.com/watch?v=C8VsjyXlRSw

Integrované centrum sociálních služeb Odlochovice

18. listopadu 2015 v 10:21 | Dittrichová Anna |  Organizace v UR
ICSS Odlochovice je samostatná příspěvková organizace zřízená hlavním městem Praha.
Zámek s kaplí
Mezi poskytované služby patří: 1) domov pro osoby se zdravotním postižením (celková kapacita je 125 klientů, celkem 16 domácností)., 2) chráněné bydlení (celková kapacita je 29 klietů, celkem 3 domácnosti).
Zařízení je zaměřené na poskytování pobytových celoročních služeb dospělým, či mladistvým osobám s mentálním nebo kombinovaným postižením. Služby jsou posyktovány mužům i ženám bez omezení věku.
Bydlení
Různorodé kombinaci klientů jsou přizpůsobeny možnosti bydlení ve třech areálech zařízení. Více než polovina klientů využívá komplex bývalého zámku, přilehelého dvora a parku v Odlochovicích. Klienti převážně mladšího věku obývají areál v sousední obci Ratměřice. Klidné, chráněné prostředí na kraji obce Roudné, využívají klienti s obtížněji zvládnutelnými projevy chování a s potřebou individuálnějšího přístupu. Zařízení v Roudném dále využívá k rekreačním pobytům vilu Mardžána, která není vhodná k trvalému bydlení.
Klienti jsou ubytováni na domácnostech, kterou tvoří 7-12 klientů.Podporu a péči na domácnostech zajišťuje stálý personál.Klienti jsou ubytováni na pokojích po dvou maximálně po třech.Prostory zařízení jsou přizpůsobeny potřebám všech uživatelů. Stravování klientů probíhá přímo na domácnostech, kam je jídlo dováženo z centrální kuchyně.
Vzdělávání klientů
ICSS navázalo spolupráci se ZŠ Březinská Vlašim, která zřídila v Odlochovicích své detašované pracoviště, kde si dětští klienti plní svou povinnou školní docházku.
Zaměstnávání
Pro sociálně nejzdatnější klienty zajišťuje zařízení zaměstnanecké poměry přímo v ICSS. Také spolupracují s agenturou, která zajišťuje sociální rehabilitaci. V dílnách ICSS se realizují pracovní a zájmové činnosti klientů. Probíhají v nich volnočasové a terapeutické aktivity.
Společenské akce
Klienti mohou ve svém volném čase využívat společenské a sportovní prostory. V oblasti sportu mají k dispozici sportoviště, mohou se zúčasnit sportovních her, lyžařských, vodáckých, cyklistických a turistických programů, které zařizuje ICSS. Pro veřejnost jsou organizovány dny otevřených dveří, velikonoční a vánoční jarmarky, nebo výlov odlochovického rybníka.
Hudební skupina POPRASK
Vznik této kapely se datuje k roku 2000. Počet členů kapely se za léta několikrát změnil, dnes je stálých 7 členů.

Jan Kašpar

17. listopadu 2015 v 17:52 | Martina Novotná |  Historická osobnost se ZP
Jan Kašpar se narodil 6. září 1952 v Praze do rodiny dělníka v ČKD na Zlíchově. Dětství prožil na Smíchově a v ČKD se vyučil provozním zámečníkem. Této profesi se však nevěnoval a ihned nastoupil na místo kulisáka v Městských divadlech prožských.
Už předtím jako student vystoupil v roce 1966 na Žofíně jako Bakus ve hře "Žebravý Bakus" Divadla Maringotka Státního divadelního studia. Ihned po návratu ze základní vojenské prezenční služby v říjnu roku 1975 nastoupil jako kulisák do Divadla Járy Cimrmana Zdeňka Svěráka a Ladislava Smoljaka, kde od roku 1985 vystupoval jako herec - neherec (stejně jako většina členů divadelního souboru) v cimrmanovských hrách.
Během normalizace se pohyboval v okruhu disidentů a spolupracoval s tajným Divadlem na tahu ("Žebrácká opera" a "Pokoušení"). Ve známé utajené premiéře "Žebrácké opery" Václava Havla 1. listopadu 1975 v sále hostince U Čelikovských v Horních Počernicích sehrál kapsáře Harryho Filche.
Jan Kašpar se rovněž pod krycím jménem Čeněk podílel jako amatérský filmař na tajných dokumentech a reportážích "protistátního" kulturního dění a později i na samizdatovém Originálním videojournalu.
V dubnu 1988 utrpěl v jižních Čechách při prořezávání stromu vážný úraz míchy, který ho natrvalo připoutal na invalidní vozík. Ovšem tuto hercovu indispozici později autoři Smoljak a Svěrák využili ve svých hrách, aby mohl v herecké práci pokračovat. Po roce 1989 rovněž krátce pracoval na ministerstvu vnitra a u Protidrogové brigády. Po svém zotavení v Kladrubech se angažoval ve svazích pro pomoc postiženým a ochrnutým. Se Zdeňkem Svěrákem zakládal mj. Centrum Paraple.
Stejně jako většina hereckého souboru Divadla Járy Cimrmana se i Jan Kašpar podílel na snímcích scenáristické dvojice Zdeňka Svěráka a Ladislava Smoljaka a pod Smoljakovým režijním vedením. Tak hrál ve filmu především v 80. letech.
Herectví se snažil věnovat až do konce života, když ještě 9. května, měsíc před smrtí a už vážně nemocný, naposledy vystoupil na divadelním jevišti ve hře "Dlouhý, Široký a Krátkozraký". Jan Kašpar zemřel po těžké nemoci 11. června 2013 v Praze ve věku nedožitých jednašedesáti let.

http://www.csfd.cz/tvurce/11360-jan-kaspar/
http://sedmicka.tyden.cz/rubriky/lide/nekrology/zemrel-dlouholety-clen-divadla-jary-cimrmana-jan-kaspar_273122.html

O myších a lidech, John Steinbeck

15. listopadu 2015 v 21:32 | Barbora Burešová |  Umělecké dílo s tématem ZP
Novela O myších a lidech (Of mice and men) od amerického spisovatele Johna Steinbecka byla poprvé vydána v roce 1937, tedy v meziválečném období. V této době ješte mnoho lidí neumělo dobře číst, proto své dílo autor napsal ve fromě dialogů, aby mohlo být lehce transformováno do divadelní hry, což se také ještě téhož roku stalo a hra se od listopadu 1937 hrála na Broadwayi. Podle knihy byly natočeny dva stejnojmenné filmy, první v roce 1939 (režie Lewis Milestone) a druhý v roce 1992 od Garyho Sinise, který v něm spolu s Johnem Malkovichem hrál hlavní roli. John Steinbeck psal své drama na základě vlastních zkušeností tuláka, který se nechával najímat na sezonní práce na farmách.
Příběh je o dvou přátelích Goergovi a Lenniem, kteří se toulají po Kalifornii a snaží se vydělat nějaké peníze prací na farmách, aby si mohli splnit svůj sen, mít společné hospodářství, malý kousek země, který by patřil jenom jim. Lennie je slaboduchý hromotluk, který miluje hebké věci, hlavně malá zvířátka, se kterými se rád mazlí, ale neumí ovládat svou sílu a proto všechnno živé nechtě rozdrtí a usmrtí. Kvůli svému postižení a hlavně ohromné síle, se kterou neumí zacházet, způsobil na předchozích farmách problémy, které nutily oba přátele odejít.
George a Lennie cestují na ranč, kde mají domluvenou práci. Lennie má přikázáno mlčet a dělat jen to, co mu George řekne, aby nikdo nepoznal že je mentálně postižený. První problém nastane když, syn správce farmy Curley vyprovokuje Lennieho ke rvačce při které mu Lennie rozdrtí ruku. Dalším problémem je Curleyho žena, která na farmě flirtuje se všemi zaměstnanci. Jednou přijde za Lenniem a nabídne mu, aby jí hladil vlasy, jenže ten jí vlasy spíš cuchá, což se jí nelíbí a začne křičet. Lennie se lekne, nechce Georgovi způsobovat problémy a snaží se ji umlčet, jenže jí omylem zlomí vaz. Když ostatní najdou tělo mrtvé ženy, dojde jim, že to udělal Lennie a začnou ho hledat, aby ho mohli potrestat. Muž mrtvé ženy Curley ho chce zlynčovat a zabít. George ale ví, kde se Lennie schovává a najde ho dřív než ostatní. A protože George chce Lennieho ochránit před mučením a bolestivou smrtí, vypráví mu o jejich společném snu, o malé farmě, na které se Lennie bude starat o králíčky a během tohoto rozhovoru střelí Lennieho do hlavy.
Příběh autenticky zobrazuje venkovskou společnost při hospodářské krizi v Americe v období mezi válkami. Spolu se zásadním tématem rasismu je tu zachycený význam přátelství, sounáležitosti a štěstí.


https://www.youtube.com/watch?v=BQtiStdDaYw