Říjen 2015

Oskar Picht

31. října 2015 v 17:15 | Martina Kulhánková |  Osobnost ucelené rehabilitace

Oskar Picht (27. 5. 1871 - 15. 8. 1945)

Oskar Picht byl německý tyflotechnik, konstruktér psacích strojů pro nevidomé, propagátor vzdělání nevidomých a organizátor společenského života nevidomých. Působil jako ředitel v Ústavu pro nevidomé v Brombergu a v Berlíně.

Od roku 1891 učil ve škole v Marienthalu a od roku 1894 v pomořanském Bahnu.
V roce 1897 podstoupil přípravu učitelů, kteří se chystají vychovávat a vzdělávat nevidomé.
Od roku 1899 učí v Ústavu pro nevidomé v Berlíně, kde se stará i o knihovnu obsahující slepecké knihy (1200 svazků). Zorganizoval několik set vidomých opisovačů, a knihovnu tak desetinásobně rozšířil (12 000 svazků).
Opisování bylo zdlouhavé a nesnadné. Oskar Picht se snažil vymyslet způsob, jak zrychlit opisování. V roce 1899 vyrobil první psací stroj pro psaní brailleským písmem.

V roce 1912 se stal ředitelem Ústavu pro nevidomé v Brombergu. V roce 1920 byl jmenován ředitelem Ústavu v Berlíně, který vedl 13 let.

Zdroje:




Fany

29. října 2015 v 17:21 | Anna Kobylková |  Umělecké dílo s tématem ZP
Fany je české filmové drama z roku 1995. Režisérem je Karel Kachyňa, námět a scénář jsou dílem Jiřího Hubače.
Hlavní roli Fany hraje Jiřina Bohdalová a její sestru ztvárnila Jiřina Jirásková. Již toho herecké duo je příslibem kvalitní a zajímavé podívané, což je podpořeno faktem, že Jiřina Bohdalová dostala za tuto roli v roce uvedení Českého lva za nejlepší ženský herecký výkon.
Na začátku filmu je divákům představena Jiřina Jirásková jako primářka interny (s ponechaným jménem Jiřina), která je citově chladná, odtažitá a stále žije sama. Život jí má změnit příchod její 58leté sestry trpící lehkou mentální retardací (IQ 59-60), tenkrát označovanou jako lehkou debilitou či oligofrenii. Ta po smrti jejich matky bydlela u tetičky, která se ale stěhuje do Ameriky. Jiřina se ovšem snaží Fany přesvědčit, že v ústavu jí bude líp, jenže její rozhodnutí je žít u sestry.
Tím začíná řetězec událostí způsobených například láskou Fany ke psům (jednoho ´adoptuje´), snaživostí v domácnosti a touhou někde pracovat. Například chodí na pohřby neznámých lidí, protože jsou tam na sebe všichni hodní. Jednou se stane, že pomůže zlodějům vykrást kostel kam chodí pomáhat. Jak se na ni všichni zlobí, chce odjet za tetičkou, ale nemá dost peněž na cestu vlakem. Policie ji najde, doma se se sestrou usmíří, ale je to poslední kapkou pro rozhodnutí Fany umístit do ústavu.
POZOR ROZUZLENÍ! RADŠI KOUKNĚTE NA FILMJeště než ale stihne odjet, jde na nákup oblíbeného mycího prostředku na úklid a opakuje se scéna ze začátku, kdy pes pojmenovaný Pan Divoký chce přejít rušnou silnici a Fany se mu snaží zabránit, ale bohužel tentokrát ji srazí auto a ona nepřežije. To po dlouhé době donutí Jiřinu dát najevo city a navíc splní sestřino přání a dá všechny matkou našetřené peníze na stavbu psího útulku.
KONEC ROZUZLENÍ
Celý film vlastně zobrazuje složitost péče o lidi s mentálním postiženým, jaká je potřeba nekonečná trpělivost, ale i to, že některé je možné pod dohledem zaměstnat jednoduchou prací.
Dílo mě zaujalo nejen hereckými výkony, ale i silným příběhem.
Zajímavostí na konec je fakt, že Jiřina Bohdalová po vzoru Dustina Hoffmana (Rain Man) strávila jeden den v ústavu pro duševně nemocné.
Zdroje: film, http://www.csfd.cz/film/4948-fany/zajimavosti/?type=film
Videoukázky: https://www.youtube.com/watch?v=e5oy9zzrq9c https://www.youtube.com/watch?v=c_MWrYe_B9k

50/50

27. října 2015 v 10:25 | Martin Vosátka |  Umělecké dílo s tématem ZP
50/50
Adam Lerner (Joseph Gordon-Levitt) je spořádaný 27letý muž. Má vážný vztah, dobrou práci, sportuje, nekouří ani nepije. Proto ho obzvláště zasáhne zpráva, že má vzácný typ rakoviny. Jednoduše řečeno má 50% šanci na přežití. Tato novina samozřejmě otřese i jeho blízkými, ale zatímco jeho matka a přítelkyně začnou vyšilovat, jeho nejlepší kamarád Kyle to bere na lehkou váhu a Adama tahá hlavně do barů, aby na jeho novou nemoc nabalovat holky. Adam začne chodit na chemoterapie a aniž by si to uvědomoval, odstartuje tím novou kapitolu svého života. Jednoho dne zjistí , že ho jeho přítelkyně podvádí a rozejde se s ní. Na terapeutických sezeních se seznámí s mladou psychoterapeutkou. Nejprve si s spolu moc nerozumí, ale časem se sblíží.Adama velmi poznamená, když zemře jeho kamarád Mitch, kterého poznal na chemoterapii. Kyle se mu snaží pomoci žít co možná nejnormálnější život, aby zapomněl na svou nemoc. Při jednom vyšetření mu doktor sdělí, že chemoterapie nezabírá a jediným řešením je riskantní operativní zákrok.

Film získal ve Spojených státech řadu prestižních ocenění a byl nominován na Zlatý glóbus

Boris Levinson

26. října 2015 v 11:41 | Kamila Kotyzová |  Osobnost ucelené rehabilitace
Dr. Levinson byl ředitelem společnosti zooterapie v Blueberry Center a profesorem na Yeshiva University's Ferkauf Graduate School of Psychology.
Boris Levinson byl první psycholog, který formálně zavedl a zkoumal způsob, jakým může společnost zvířat urychlit rozvoj vzájemného porozumění mezi terapeutem a pacientem, čímž se zvyšuje motivace pacienta. Jednalo se neplánované sezení s devítiletým chlapcem. Chlapcova matka prosila Levinsona, zda by mohla být přítomna při terapii jejího syna, protože její syn byl extrémně uzavřený a dřívější terapie nebyli příliš úspěšné. Levinson s tím souhlasil. A pak se to stalo, Levinsonův pes, Jingles, byl chlapci představen při příchodu do ordinace. Jingles přivítal chlapce s velkým nadšením a i chlapec reagoval pozitivně.
Levinson věřil, že následné sezení s Jinglesem, jako jeho co-terapeutem, utvoří atmosféru plnou důvěry a z toho vyplyne i pevný vztah s dítětem. Levinson představil své poznatky Americké psychologické asociaci při shromáždění roku 1961. Ačkoli reakce byly smíšené, později se v průzkumu ukázalo, že 16% z 319 psychologů skutečně používalo společnost zvířat při svých sezeních.

Kruh

25. října 2015 v 21:46 | Kateřina Pávková |  Umělecké dílo s tématem ZP
Kruh
Scénář je dílem režisérky Věry Šimkové-Plívové, která měla režii spolu s Drahuší Královou.
Desetiletá Fanynka je hvězdou oddílu sportovní gymnastiky. Je nejlepší a dává to znát i svým spolužákům. A to je první kruh - kruh dívčiny samoty - ze závisti a pýchy, nepochopení a nesouznění. Jen pětiletá Dominika, která ve Fanynce vidí svůj vzor, ji dětsky miluje jako svou velkou kamarádku. Druhý, ambivalentní kruh důvěry a nedůvěry, lásky i nenávisti, to je Fanynčin vztah k mámě. Fanynka žije sama s otcem, matka je opustila, znovu se vdala, s novým partnerem čeká dítě a Fanynka matku v této roli nedokáže přijmout.
Na jednom gymnastickém přeboru během rozcvičování spade z hrazdy, zraní se a končí na vozíku. Část rehabilitace tráví v léčebně na Košumberku a druhou část u babičky a dědy na vesnici. Kde překonává svou pýchu a učí se hledat nové "radosti života".
Fanynka nakonec díky podpoře rodiny a přátel dokáže překonat ránu osudu a do nového školního roku, již přijíždí na koni a odchází s berlemi.
(upraveno dle: Česká Televize)

Tento film, jsem si vybrala proto, že mě již jako malého školáka ovlivnil. Dostat se na vozík vlivem úrazu je opravdu velmi jednoduché, ale umět se dané situaci postavit čelem, již stojí mnoho úsilí a odvahy. Ale něco jiného mi řekl film před lety jako dítěti a s jiným pohledem se na něj dívám dnes.

RAMUS.je

25. října 2015 v 20:18 | Zuzana Fílová |  Organizace v UR
· Ramus je platforma pro společné setkávání a aktivní využívání volného času mladých lidí s postižením i bez něj.

· Ramus je snaha být co nejméně závislý na grantových a dotačních systémech.

· Ramus je cesta, jak bořit zažité předsudky a inspirovat jednotlivce i organizace kolem sebe.

Občanské sdružení Ramus (latinský výraz pro větev) se zabývá volnočasovými aktivitami pro mladé lidi s nejrůznějším druhem postižení i bez něj. Všichni lidé tráví svůj čas ve sdružení dobrovolně, bez smlouvy a bez nároku na honorář. Přestože Ramus nemá ani vlastní kancelář, tvoří pro mnoho lidí důležitý pevný bod v jejich životě.

Jurta o.p.s.

25. října 2015 v 20:07 | Eliška Sokolíková |  Organizace v UR
Obecně prospěšná společnost JURTA poskytuje lidem žijícím v ústavní či rodinné péči v Ústeckém kraji podporu při hledání zaměstnání a přechodu do samostatného bydlení. Je zároveň partnerem velkým ústavům v procesu jejich transformace.
JURTA je zaměřena na veřejně prospěšnou činnost, je plně nezisková, nestátní a necírkevní. Sídlí v Nebočadech u Děčína, kde kromě poskytovaných sociálních služeb, vedení provozů pro tréninkovou práci a lesní mateřské školky též obnovuje původní soubor stavení a zemědělskou farmu.

CENTUM HÁJEK

24. října 2015 v 11:57 | Jana Zrůstová |  Organizace v UR
Projekt Asociace pro pomoc handicapovaným dětem.
CENTRUM HÁJEK je projekt Asociace pro pomoc handicapovaným dětem, která vznikla na konci roku 2010. Založili ji rodiče pečující o těžce postiženého chlapce Samuela. Vznikla na základě neuspokojené poptávky sociálních a rehabilitačních služeb pro handicapované děti. Dnes pod tímto názvem působí denní stacionář pro děti do 15 let a centrum intenzivní léčebné rehabilitace TheraSuit.
"Až teprve vlastní zkušenost Vám ukáže, co všechno v této zemi dětem s postižením chybí. Je to velké zklamání, když zjistíte, že je tu jen málo zařízení, které to s péčí o handicapované děti myslí opravdu vážně," říká paní Lenka Šiková, ředitelka projektu CENTRUM HÁJEK.

V roce 2012 zahájili poměrně náročnou přestavbu areálu bývalého hotelu Hájek, který se nachází v jižní části Brdských lesů nedaleko státního zámku Kozel. Cílem je vybudovat sociálně-rehabilitační komplex služeb, kde bude odborný personál využívat léčebné metody a postupy s využitím moderních rehabilitačních pomůcek, strojů a zařízení k intenzivní léčebné rehabilitaci. Během jednoho roku se jim podařilo zrekonstruovat zadní trakt budovy a v dubnu roku 2013 mohli zahájit činnost dětského stacionáře a části rehabilitace.

Tím, že převzali část starostí o handicapované děti, pomáhají rodinám s jejich velmi těžkou celodenní péčí a umožňují jim návrat do plnohodnotného pracovního a společenského života. Čas, který dítě stráví ve stacionáři, je využit k intenzivní rehabilitaci a tak se neustále pracuje na zlepšení zdravotního stavu dítěte.

Bohem zapomenuté děti

22. října 2015 v 20:21 | Kamila Kotyzová |  Umělecké dílo s tématem ZP
Režie: Randa Haines
Kamera: John Seale
Hudba: Michael Convertino
Hrají: William Hurt, Marlee Matlin, Piper Laurie, Philip Bosco, Allison Gompf, Frank Carter Jr., John F. Cleary, Philip Holmes, Georgia Ann Cline, William D. Byrd, John Limnidis, Nicholas Guest, Archie Hahn, James Carrington
Drama USA 1968

James Leeds nastupuje jako učitel do venkovské internátní školy pro neslyšící. Poměrně brzy se mu, díky jeho zkušenostem, podaří své žáky zaujmout a přimět je k aktivní spolupráci. V jídelně si všimne hezké mladé dívky Sáry, bývalé nadané žačky školy, která před lety náhle odmítla pokračovat ve studiu. Sára je velmi hrdá a odmítá se nejen naučit mluvit, ale i odezírat ze rtů. James se do Sáry zamiluje a pomalu si začíná získávat dívčinu křehkou důvěru i lásku. Pře snesouhlas ředitele nastěhuje Sáru k sobě do bytu. Po idylickém období začne náhle Sára Jamesovi vyčítat, že ji chce vtáhnout do svého světa slyšících, aniž by pochopil svět její. Po prudké hádce odejde ke své matce, která ji před Jamesem zapírá. Nakone se James rozhodne ze školy odejít a tak mu ve škole uspořádají rozulučku na kterou přijde i Sára, kterí si mezi tím uvědomila, že bez něho nemůže žít.

Karel Slavoj Amerling

22. října 2015 v 15:04 | Zuzana Tipková |  Osobnost ucelené rehabilitace
Karel Slavoj Amerling (1807 - 1884)
Založil na pražských Hradčanech ústav pro abnormální děti s názvem Ernestinum, jinak Ústav idiotů jednoty sv. Anny v Praze. Napsal spis pojednávající o chodu ústavu s názvem Ústav pro idioty spolku sv. Anny po dvanáctileté existenci v letech 1871 - 1883. Celý spis byl v jazyce německém. Amerling se zabýval diagnostikou slabomyslných, jejich základní výchovou a vzděláním. Chovanci se učili natěračství, košíkářství , pletení, jednoduchým zahradnickým pracem. V tomto přístupu a to vedení postižených k práci se zračí jednoznačná integrační tendence.
http://www.specpedagogika.cz/osobnosti-specialni-pedagogiky/

Centrum přípravy koní pro hiporehabilitaci CHRPA

22. října 2015 v 12:44 | Zuzana Tipková |  Organizace v UR
CPK Chrpa je neziskové občanské sdružení, které vzniklo v roce 2003 a zabývá se výběrem a výcvikem vhodných koní pro hiporehabilitaci, které poté poskytují hiporehabilitačním zařízením. Kancelář sídlí v Pardubicích a samotné zařízení najdeme v Sezemicích u Pardubic. Výkonným ředitelem je je Ing. Tomáš Ditrt. Cílem tohoto sdružení je vychovávat zdravé a spokojené koně ideální pro hiporehabilitaci. Každý rok vybírají nové, většinou tříleté koně, kteří projdou dvouletou obecnou přípravou zaměřenou na budoucí poslání a roční specifickou přípravou pro konkrétní subjekt zabývající se hiporehabilitací.
,,Abychom pokryli poptávku už jen těch největších hiporehabilitačních zařízení v ČR, bylo by třeba produkovat zhruba šest cíleně vybraných a připravených převážně šestiletých koní ročně. Pro finanční zabezpečení tohoto úkolu v plném rozsahu je však nutné ročně nashromáždit finanční prostředky ve výši cca 1,5 a 2 mil. Kč. Daří se nám nashromáždit 600 až 800 tis. Kč, kde tato částka nám dovoluje produkovat 3 - 4 koně ročně, za což jsme samozřejmě velice vděčni. Stability naší existence a tedy i produkce koní pro hiporehabilitaci chceme dosáhnout vybudováním vlastního jezdeckého areálu, který bude sloužit k výcviku těchto koní. Práce na získání stavebního povolení jsou tedy nyní, po vytipování a nákupu pozemků, naším prvořadým úkolem pro roky následující.''
CPK pořádá veřejné sbírky na základních školách po celé ČR již jedenáctým rokem. Předměty (pohlednice, samolepky, odznaky, hlavolamy, hopíky), které zbydou, jsou prodávány na různých osvětových a propagačních akcích (na závodišti v Pardubicích, jezdeckých hrách v Kosmonosech) nebo jsou darovány sponzorům. Tento rok však posílají do ZŠ předměty z již proběhlých sbírek. Jeden předmět stojí 10 kč a školy si je mají ponechat i v případě, že nebudou pořádat žádnou sbírku. Veřejná sbírka patří mezi hlavní zdroje příjmů sdružení, kterými financují veškerou činnost (včetně nákupu koní a jejich výcviku).
http://cpkchrpa.cz/

FRANCESCO- Soukromá ZŠ s MŠ pro děti s autismem

20. října 2015 v 18:51 | Kristýna Jáchymová |  Organizace v UR
Soukromá ZŠ s MŠ pro žáky a děti s autismem začala svou činnost v září 2007 v prostorách františkánského kláštera. Z důvodů velkého zájmu byla škola přestěhována do větší budovy, bývalého domova pro mládež, kde v současné době sídlí 3 organizace, které jsou navzájem úzce provázány.
1.) SOUKROMÁ ZÁKLADNÍ ŠKOLA S MATEŘSKOU ŠKOLOU PRO ŽÁKY A DĚTI S AUTISMEM
Ředitelkou je Mgr. Eva Turáková od září 2007.
2.) FRANCESCO-REGIONÁLNÍ AUTISTICKÉ CENTRUM
Je občanské sdružení, které zajišťuje specializované zařízení pro klienty s autismem a v současné době zajišťuje ambulantní formu podpůrné terapie dětem a žákům soukromé školy a školky, dospělým klientům s autismem, kteří již dokončili povinnou docházku a dětem a rodinám z okolí Prešova. Ředitelkou je Mgr. Eva Turáková.
3.) KRAJSKÉ AUTISTICKÉ CENTRUM PREŠOV
Je nezisková organizace, které je zřizovatelem je VÚC a Francesco regionální autistické centrum. Jespecializovaným zařízením s týdenní pobytovou formou pro děti a dospělých klientů s autismem s kapacitou 8 míst. Ředitelkou je Mgr. Eva Turáková.

Součástí školy je od roku 2008 také školní klub a Centrum speciálního-pedagogického poradenství. V současné době navštěvuje MŠ 20 dětí s diagnózou autismus, o které se ve 4 třídách stará 5 speciálních pedagogů a 6 asistentek. V ZŠ je 52 dětí od přípravného ročníku až po 9. ročník. Tuto školu navštěvují děti z Prešova a širokého okolí, o které se stará tým přibližně 50 pedagogických pracovníků a mnoho dobrovolníků a studentů, kteří si zde plní absolventské praxe, dobrovolnou službu či odbornou praxi. Mnoho dětí má kromě autismu přidruženou mentální retardaci, DMO, Downov syndrom, ale i Rettův syndrom.

Více na: http://francesco-1.webnode.sk/

Moje levá noha (My left foot)

20. října 2015 v 15:55 | Gabriela Pusztaiová |  Umělecké dílo s tématem ZP
Moje levá noha ( My left foot )

Centrum ARPIDA

20. října 2015 v 12:15 | Anna Kobylková |  Organizace v UR
Centrum ARPIDA se zaměřuje na pomoc dětem, mladistvým i dospělým s tělesným či kombinovaným postižením a jejich rodinám.
Areál byl postaven v letech 1990-1993 bez finanční podpory státu skupinou lidí vedenou panem Miloslavem Cibochem, jež kromě zájmu o znevýhodněné lidi spojovala jakožto křesťany velká víra - poslední písmeno A názvu znamená agape (křesťanské pojetí lásky, sounáležitost, sdílení, solidarita).
Provoz byl zahájen hned roku 1993 a prvním ředitelem se stal Doc. PhDr. Jiří Jankovský, Ph.D., který později vydal publikaci Ucelená rehabilitace dětí s tělesným a kombinovaným postižením. Nyní stojí v čele organizace Mgr. Ing. Marek Wohlgemuth.
Centrum ARPIDA poskytuje komplexní koordinovanou péči v duchu uceleného systému rehabilitace (prostředky léčebné, sociální, pedagogické a pracovní) především prostřednictvím střediska sociálních služeb, nestátního zdravotnického zařízení a škol a školských zařízení. V práci zaměstnanců je patrná vysoká odbornost, interdisciplinarita a lidský rozměr poskytované péče. Cílem je snaha o maximální soběstačnost a sociální integraci klientů.
Z nabízených služeb lze ze sociální sféry jmenovat denní a dlouhodobé stacionáře, poskytování osobních asistentů, sociální rehabilitaci a program rané péče pro děti. Z prostředků pedagogických je zde poskytováno předškolní, základní (3 typy) i střední vzdělávání a také mají speciálně-pedagogické centrum. V oblasti zdravotnictví poskytuje centrum asi nejširší paletu péče. Provádí zde individuální i skupinový léčebný tělocvik, ergoterapii, hydroterapii, animoterapii (hipoterapii a canisterapii), magnetoterapii a zabývají se i klinickou logopedií. Mezi používané fyzioterapeutické koncepty patří Vojtova metoda, terapeutický koncept BPP podle Čápové, NDT Bobath koncept, taping, reflexologie, cvičení dle Schrotové a další.
Velké množství projektů a aktivit zde organizovaných a prováděných činí z centra pro klienty velmi atraktivní místo, kde mají mnoho příležitostí pro vlastní rozvoj, ale jenom jejich seznam je obsahově nad rámec základního seznámení s organizací. Více informací lze získat na facebookových stránkách https://www.facebook.com/centrumARPIDA?fref=ts, kde se lidé mohou dovědět například o proběhlých výletech s některými skupinami klientů nebo o blížících se akcích. Mezi ně patří každoročně pořádaná Andělská aukce, kde se draží výtvory klientů. A základním zdrojem informací jsou samozřejmě webové stránky http://www.arpida.cz/.

Erbsen auf halb sechs

19. října 2015 v 19:45 | Veronika Marvanová |  Umělecké dílo s tématem ZP

Erbsen auf halb sechs


Německý film z roku 2004, název v překladu znamená "Hrášek na půl šesté".

Jakob je uznávaným divadelním režisérem, ale následkem autonehody přichází kompletně o zrak. Aby se se svým handicapem vyrovnal, dochází do rehabilitačního centra pro slepé, kde je mu jako asistentka přidělena Lilly, dívka od narození slepá.
Jakob má velké problémy se srovnat s příkořími svého nového života, přichází o práci a i Lillyinu pomoc odmítá. Utíká jí, nasedne i na náhodný vlak a dělá oběma potíže. Lilly, která se za něj cítí zodpovědná, ho následuje. Pomocí slepecké hole se velmi rychle orientuje a svého svěřence zachraňuje z různých tragikomedických situací.
Jakob postupem času začne přijímat její pomoc, například v restauraci ho Lilly naučí, jak se důstojně najíst. Odtud pochází název filmu - hrášek na půl šesté - trik, který spočívá v tom, že požádají servírku, aby jim jako na hodinách vysvětlila, kde se co na talíři nachází.
Po čase se Jakob dozvídá, že jeho matka žijící v ruském sanatoriu umírá. Vydává se za ní a omylem se k němu přidá i Lilly. Matka nakonec umírá Jakobovi v náručí, ale ten si díky poslednímu rozhovoru s ní uvědomuje, že miluje Lilly a dává se s ní dohromady.

Herecké výkony obou hlavních postav jsou úchvatné. Obzvlášť představitelka Lilly, německá herečka Fritzi Haberlandt, je známá svou pečlivou přípravou. Před natáčením docházela na spoustu konzultací se slepci a trávila s nimi mnoho času, aby se do role dokázala vžít.
Film je plný tragikomedických scén, je přesvědčivý a uvěřitelně popisuje vznikající pouto mezi hlavními postavami. Lilly pomáhá Jakobovi, aby se se svým postižením naučil žít a on zase jí přibližuje svět vidomých, který si pamatuje.