Leden 2015

7B- hospic. a paliativ. péče

16. ledna 2015 v 22:27 | PeŠk |  Otázky ke zkoušce

B/ Hospicová a paliativní péče

Hospicová péče je taková péče, která nabízí těžce nemocným (většinou v terminálním stavu) a jejich blízkým účinnou pomoc, kdy už jsou prostředky klasické medicíny, síly a schopnosti nejbližšího okolí pečovat o nemocného nedostačující.
Hospicová péče je určena většinou pro pacienty s onkologickým onemocněním, přijímáni jsou ale i pacienti s jinými druhy nevyléčitelných onemocnění, většinou v terminálním stadiu onemocnění.
Hospicová péče se poskytuje jak v lůžkových hospicových zařízeních, tak i doma ve spolupráci s rodinou nemocného (např. domácí hospic Cesta domů v Praze).
Zásadním rozdílem mezi péčí poskytovanou v lůžkových nemocničních zařízeních (odd. akutní péče, následné péče - LDN) a hospicovou péčí je to, že hospicová péče se nesnaží o vyléčení nevyléčitelných nemocí, ale o to, aby závěrečná část života těžce nemocného pacienta byla maximálně kvalitní, aby netrpěl bolestí, aby nebyl ničím a nikým omezován ve svých aktivitách po celých 24 hodin, aby mu byla poskytnuta kvalitní péče jak fyzická (hygiena, odstranění bolesti), tak psychická, včetně péče duchovní (má-li pacient zájem, duchovní péče není nikomu vnucována).
Součástí komplexní hospicové péče je paliativní medicína, která se zabývá odstraňováním, tlumením jakýchkoli bolestí pacienta.
V hospicových zařízeních je neomezený přístup návštěv z nejbližšího okolí pacienta (24 hod.), je umožněno i ubytování blízkých přímo na pokoji pacienta. Většina pokojů v hospicích je jednolůžkových, aby bylo zajištěno 100% soukromí pacienta, na pokoji je navíc postel určená pro ubytování příbuzného (běžná postel, ne nemocničního typu).
Ošetřovatelský tým hospice pečuje nejen o samotného pacienta, ale i o jeho příbuzné, kteří jsou vystaveni velké psychické i fyzické zátěži související s onemocněním jejich blízkého a péčí o něho.
V České republice je v současné době 11 lůžkových hospiců,
Myšlenka hospice vychází z úcty k člověku jako jedinečné a neopakovatelné bytosti, a z jeho potřeb: biologických, psychologických, sociálních a duchovních. V hospicích jsou standardně součástí profesionálních týmů sociální pracovník, psycholog, teolog. V Čechách i na Slovensku jsou zakladateli hospiců církve nebo řády.
Hospic je součástí širšího konceptu medicínské péče známé jako paliativní medicína. Jaká forma hospicové péče se v každé zemi vyvine, záleží na místních zákonech, způsobu financování zdravotní péče a v neposlední řadě na výši myšlení lidí, kteří o těchto věcech rozhodují. Tam, kde má kvalita života nemocného přednost před ekonomickým aspektem, se dá předpokládat, že i hospicová péče je rozvinutá více.
Hospic nemocnému garantuje, že nebude trpět nesnesitelnou bolestí, bude vždy respektována jeho lidská důstojnost, v posledních chvílích života nezůstane osamocen. Obvyklá délka pobytu pacienta v hospicu je 3 - 4 týdny.
Běžně ve světě se hospicová péče rozděluje do tří forem:
1) domácí hospicová péče
· je pro nemocného zpravidla ideální, ale ne vždy dostačující
· jedná se o poskytování péče pacientům v jejich bydlišti
· v Čechách a na Slovensku zatím není moc rozvinutá, dobrý systém je praktikován v Rakousku
· předpokládá určitou úroveň rodinného zázemí, které často schází nebo se dlouhou službou nemocnému unaví a vyčerpá, případně je ošetřování touto formou příliš náročné pro rodinné příslušníky
2) stacionáře - denní pobyty
· pacient je v tomto případě přijat ráno, odpoledne nebo večer se vrací domů
· tento způsob připadá do úvahy u nemocných z blízkého okolí hospice, pokud u nich nestačí domácí péče
3) lůžková hospicová péče
· je aktuální zejména tehdy, když předchozí dvě formy nestačí nebo nejsou k dispozici
· v případě, že je i možnost výše uvedených dvou forem, se může pacient po zlepšení zdravotního stavu nebo zotavení jeho rodiny, vrátit do domácí hospicové péče
Použité zdroje:
Paliativní péče je komplexní, aktivní a na kvalitu života zaměřená péče poskytovaná pacientům, kteří trpí nevyléčitelnou, smrtelnou nemocí v pokročilém nebo terminálním stadiu. Jedná se o soubor opatření poskytovaných nemocnému v případě, že cílem léčby již není a nemůže být uzdravení, opatření jsou orientována na tělo nemocného (léčba, mírnění bolesti), jeho psychiku (psychologická, psychiatrická pomoc), sociální prostředí (pomoc v sociální oblasti, rodinu, rodinné vztahy) a na duchovní stránku jeho osobnosti (na jeho duši).
Nejvyšším cílem paliativní péče je zaručit nemocnému nejlepší možnou kvalitu života, zajistit mírnění bolesti, zabránit tělesnému a duševnímu strádání, zachovat pacientovu důstojnost a poskytnout podporu jeho blízkým. Paliativní péče pomáhá nemocnému, aby mohl až do konce svého života vést podle svých možností aktivní život, a také poskytuje útěchu jeho rodině v průběhu onemocnění a v období smutku.
Paliativní péče
- chápe umírání jako součást lidského života, a vychází z toho, že každý člověk tuto závěrečnou část svého života se všemi jeho fyzickými, psychickými, sociálními, duchovními a kulturními aspekty prožívá zcela individuálně
- chrání důstojnost nevyléčitelně nemocných a klade hlavní důraz na kvalitu života
- vychází důsledně z přání a potřeb pacientů a jejich rodin a respektuje jejich hodnotové priority
- dokáže úspěšně zvládat bolest a další průvodní projevy závěrečných stádií smrtelných onemocnění
- neodstranitelnou bolest se snaží kompenzovat citlivým lidským přístupem
- ke zmatenosti pacientů s onkologickým onemocněním přistupuje stejně citlivě a lidsky jako k léčbě bolesti
- je založena na týmové spolupráci a zahrnuje v sobě lékařské, psychologické, sociální a duchovní aspekty
- nevytrhává nemocné z jejich přirozených sociálních vazeb, ale umožňuje jim, aby poslední období života prožili ve společnosti svých blízkých a v důstojném a vlídném prostředí
- nabízí všestrannou účinnou oporu příbuzným a přátelům umírajících a pomáhá jim zvládat jejich zármutek i po smrti blízkého člověka
- vychází ze zkušenosti, že existuje zásadní rozdíl mezi špatnou a kvalitní péčí o umírající, a prosazuje stálé sledování nejvyšší kvality této péče a nárok pacienta na tuto péči, naplňuje přání nemocného nebýt v posledních chvílích života sám
Poskytování paliativní péče a doprovázení zahrnuje:
a) mírnění hlavních příznaků bolesti
b) hledání nejvhodnějších prostředků k mírnění utrpení, hodnocení účinnosti aplikovaných prostředků
c) přijetí psychických, sociálních a duchovních potřeb nemocného do plánu péče
d) podporu rodinných příslušníků v průběhu nemoci pacienta a po jeho smrti
e) zohlednění etických aspektů, především v souvislosti s individuální situací
f) úctu k životu a jeho přirozenému konci
g) cílenou a na kompetence zaměřenou týmovou spolupráci
h) podporu a další vzdělávání všech, kteří se na ošetřování, péči a doprovázení podílejí
Paliativní péči poskytují:
- odborníci na paliativní péči v hospicích (při některých hospicích jsou zřízeny ambulance paliativní péče)
- ambulance paliativní péče v nemocnicích
- ambulance bolesti
- specializované ambulantní poradny paliativní péče
Etické problémy paliativní medicíny:
V oblasti paliativní medicíny v praxi existují etické problémy, které nejsou v souladu s posláním paliativní péče. Jedná se o systémovou nespravedlnost, která představuje různou úroveň péče zvládání bolesti v různých místech ČR, v různých zdravotnických zařízeních (v hospicích je úroveň péče většinou velmi dobrá, v LDN často paliativní péči vůbec nezvládají), v některých místech ČR je rovněž velmi špatná dostupnost paliativní péče.
Dalším problémem je celkové tlumení pacienta, namísto lokálního řešení bolesti, u pacienta nastupuje stav bezvědomí (sopor, koma), někde se dokonce praktikuje používání celkové paliativní sedace (úplné uspání, sedace pacienta), s následným vypuštěním podávání výživy a hydratace organizmu, následkem dehydratace dochází k úmrtí pacienta, tj. provedení tzv. "technické eutanázii".
Nejčastější obtíže terminálně nemocných:
- pocit na zvracení - nauzea (je-li to možné, tak v tomto období podávat pouze malé dávky jídla, raději studené než teplé jídlo, potravinové doplňky - Nutridrink), někdy po jídle zvracení, po zvracení provést výplach a vytření ústní dutiny
- nechutenství (podávat malé porce jídla, jogurty, tvarohy, Nutridrink, strouhané ovoce, zelenina)
- průjem (podávat stravu chudou na mléko, vlákninu, tuky, zvýšit příjem tekutin, bílé pečivo, rýže, tvaroh, drůbeží maso, ale určitě NE perlivé nápoje)
- zácpa (zajistit dostatečný příjem tekutin, vlákniny, možno podávat ovoce, zeleninu, důležité je také zajištění intimity při vyprazdňování, vytváří lepší duševní pohodu), je možné vyzkoušet přípravek Novasource (250ml/den), upravuje vyprazdňování, nutno ověřit snášenlivost ze strany nemocného, o zácpě také - viz níže (léčení zácpy)
- dušnost, obtížné dýchání (viz níže - terminální fáze)
Terminální fáze:
- méně než 3-5 dní před smrtí (toto období je možné předpokládat podle stavu nemocného)
- v noci je důležité nechat u lůžka svítit slabší světlo (zvyšuje pocit bezpečí)
- terminální symptomy - vyhasínající záliby, uzavírání se do sebe, mizí zájmy, návštěvy nemocného unavují, změna výrazu - propadání tváří, zvýraznění nosu, uší, výrazná změna dechu = mělký dech, chaotické dýchání, hluboké, syčivé, rychlé dýchání (pacienta ale neobtěžuje), halucinace, neklid, poškození zraku, sluchu, náhlý vznik dekubitů, studená, bledá, mramorovaná kůže, fialové nehty
- neuropsychiatrické syndromy - prohlubující se únava - asténie = celková slabost (prohlubující se somnolence = spavost), delirium (porucha vědomí v oblasti vnímání, pozornosti, vypadá jako demence, deprese, zmatenost, grimasy, vzdychání) a úzkost (obava z blízkosti smrti umocněná bolestmi a dušností - žádoucí je psychická a duchovní podpora)
- dušnost - zaujmout co nejpříjemnější polohu, podle možností se používá polohy v polosedě, provádět respirační cvičení, zajistit přívod čerstvého vzduchu a jeho přiměřené proudění (lze použít i ventilátor) - větrání místnosti, ale ne tak, aby pacient trpěl zimou, důležité je snažit se o to, aby teplota v místnosti byla stálá a neměnná, ale současně aby byl zajištěn dostatečný přívod čerstvého vzduchu (alespoň 23°C nebo více, teplotu v místnosti neposuzovat podle sebe, ale pouze v zájmu nemocného, časté změny teploty působí na nemocného negativně), je-li to neúčinné, je výjimečně nutné podávat kyslík
- provádět vytírání dutiny ústní a rtů = štětičky Pagavit (glycerin+cukr, Hartmann-Rico), pro lepší účinek je vhodné namočit štětičky do vody s panenským olivovým olejem, někdy lze vypláchnout ústa sodovkou, pokud to nemocný zvládne, může kousat kousky ananasu (pozitivní účinek - rozkládají povlaky v dutině ústní), podávat "ananasovou šťávu" vyrobenou z kostek ledu a ananasové dřeně
- zajistit náležitou péči o střevní pasáž (zácpa, pocit na zvracení - nauzea, zvracení), dále je nutné sledovat celkový útlum, spavost, zmatenost, útlum dýchání, vznikající fyzickou a psychickou závislost, intoleranci k okolí
Zdroj:

7B- DABDA

16. ledna 2015 v 22:24 | PeŠk |  Otázky ke zkoušce

DABDA


Elisabeth Kübler-Ross (1926-2004), švýcarská psychiatrička se zabývala se psychikou těžce nemocných a umírajících pacientů. Postulovala tzv. Model Kübler-Ross, teorii pěti stadií zármutku, který prožívá vážně nemocný člověk: šok, odmítání, agrese, smlouvání, deprese a smíření.

Jednotlivé fáze, známé v angličtině pod zkratkou DABDA (ze slov Denial - popírání/šok, Anger - hněv/agrese, Bargaining - smlouvání,Depression - deprese a Acceptance - smíření) zahrnují:

1. Popírání (denial) - "Cítím se dobře.", "Tohle se nemůže dít, ne mně.", "Došlo k záměně výsledků, to musí být omyl."
Popírání je pro jedince pouze dočasnou obranou. Jde o šokovou situaci, která může trvat různě dlouho. Dotyčný se nechce s nastalou situací smířit.

2. Hněv/agrese (anger) - "Proč já? To není fér!", "Proč se to děje mně?", "Kdo za to může?"
Jakmile se jedinec dostane do druhé fáze, uvědomuje si, že popírání již nemůže pokračovat. V této fázi je o dotyčného velmi těžké pečovat v důsledku pocitů vzteku a závisti. Mohou též přestat spolupracovat a komunikovat se zdravotnickými pracovníky.

3. Smlouvání (bargaining) - "Chci se dožít svých vnuků.", "Udělám cokoliv, abych mohl/a žít ještě pár let.", "Dám všechny své peníze, za…"
Třetí fáze zahrnuje naději, že jedinec může nějakým způsobem oddálit či odložit smrt. Dotyčný se obrací k vyšší mocí (např.Hospodinovi) s žádostí o delší život výměnou za změnu životního stylu apod. Psychologicky dotyčný říká: "Chápu, že umřu, jen kdybych měl o trochu více času…" V této fázi též dochází k hledání zázračného léku či alternativních metod léčby.

4. Deprese (depression) - "Jsem tak smutný, proč se s čímkoli obtěžovat?", "Umřu, tak o co jde?", "Ztratil/a jsem milovaného/milovanou, proč dál žít?"
Během čtvrté fáze si umírající začíná uvědomovat jistotu blížící se smrti. Kvůli tomu může být mlčenlivý, odmítat návštěvy a trávit většinu času v pláči a truchlení s pocity strachu, úzkosti, smutku a beznaděje. Nedoporučuje se dotyčného v této fázi rozveselovat. Jde o důležité období smutku, které musí proběhnout. V některých případech je nezbytné podat psychofarmaka.

5. Smíření (acceptance) - "Bude to v pořádku.", "Nemůžu proti tomu bojovat, měl bych se na to připravit."
V této poslední fázi se dotyčný začíná vyrovnávat se svou smrtí či smrtí milovaného. Dochází k psychickému uvolnění a pacient je schopný na léčbě spolupracovat a přistupovat k ní rozumem.

Kübler-Rossová původně aplikovala tyto fáze pouze u lidí trpící smrtelnou nemocí, později však i na jakýkoli druh tragické osobní ztráty (práce, příjmu, svobody). Mohou sem spadat i významné životní událostí jako smrt milovaného, rozvod, drogová závislost, vypuknutí nemoci či chronické nemoci, diagnóza neplodnosti, stejně jako řada tragédií či neštěstí.

Podle ní tyto fáze nemusí nezbytně nastávat ve výše uvedeném pořadí a nemusí být ani všechny prožity, avšak vždy dotyčný zažije nejméně dvě z nich. Často též dotyčný může fáze zažít jako na tzv. "horské dráze", což je střídání dvou nebo více fází, během nichž se dotyčný několikrát k jedné či více z nich navrací.

Existují však jedinci, kteří bojují se smrtí až do úplného konce. Někteří psychologové věří, že čím urputněji dotyčný bojuje se smrtí, tím spíše zůstane ve fázi popírání. V takovém případě je možné, že nemocný člověk bude umírat méně důstojně. Podle jiných psychologů je nekonfrontování smrti pro některé lidi více adaptivní. Ti, kteří během procházení jednotlivými fázemi pociťují problémy, by měli zvážit vyhledání odborné pomoci či podpůrných skupin.




7A

16. ledna 2015 v 22:20 | PeŠK |  Otázky ke zkoušce

7. Zoorehabilitace

"Zoorehabilitace" je činnost, při které je ve prospěch fyzického i psychického zdraví člověka využíváno zvíře.
V rámci podpůrné rehabilitace jsou v České republice nejčastěji využívány:
· pes - canisterapie, kočka - felinoterapie, kůň - hiporehabilitace, ptáci - ornitoterapie, a malí savci.
Jako další zvířecí druhy mohou být využívána
· malá domácí zvířata (akvarijní rybičky, plazi apod.),
· hospodářská zvířata (kozy, ovce… lze úspěšně praktikovat i různé aspekty pracovní terapie u zdravotně postižených a osob s psychosociálními problémy - tzv. farmingterapie)
· i volně žijící zvířata a zvířata v zoologických zahradách a v různých zookoutcích (cílené pozorování zvířat, jejich chování v přírodě, pozorování sociálních vztahů mezi zvířaty, možné zapojit se do péče o lesní zvěř, ptačí budky apod.)
Dělení podle zaměření
· AAA = animal-assisted activities - aktivity za pomoci zvířat, kde se pomocí přirozeného kontaktu člověka a zvířete zaměřujeme na zlepšení kvality života klienta a obecnou aktivizaci
· AAT = animal-assisted therapy - terapie za pomoci zvířat, která je cíleným kontaktem, kde nasměrování a úkoly určuje odborník (fyzioterapeut, psycholog, speciální pedagog apod.) a animoterapie se tak stává podpůrnou metodou celkové rehabilitace klienta. Využívá interakce člověka a zvířete k této činnosti speciálně vycvičeného
· AAE = animal-assisted education - vzdělávání za pomoci zvířat, kde pedagogové využívají pozitivní vliv zvířat na žáky se specifickými potřebami nebo jako součást zážitkové výuky
· AACR = animal-assisted crisis response - krizová intervence za pomoci zvířat, kdy kontakt zvířete a člověka v krizové situaci/prostředí působí na odbourání stresu a napomáhá k celkovému zlepšení psychického a/nebo i fyzického stavu klienta
Léčebné účinky :
· Rozvíjí hrubou a jemnou motoriku
· Podněcuje verbální i neverbální komunikaci
· Rozvíjí orientaci v prostoru a čase
· Pomáhá při nácviku koncentrace a paměti
· Rozvíjí sociální cítění, poznávání a složku citovou
· Působí také v rovině rozvoje motoriky s atributem rehabilitační práce, v polohování a v relaxaci
· Tam, kde je potřeba, také podněcuje ke hře a k pohybu
· Má velký vliv na psychiku a přispívá k duševní rovnováze a motivaci
Zdroje:
Jiskrová, I., Casková, V., Dvořáková, T. 2010. Hiporehabilitace. Ediční středisko Mendelovy univerzity. Brno. 147 s. ISBN: 978-80-7375-390-0.
http://www.zootherapy.eu/index.php/co-je-zoorehabilitace

Domov sv. Josefa - Žireč

5. ledna 2015 v 1:58 | TerCen |  Poskytovatel UR v místě bydliště

Domov sv. Josefa v Žirči

Domov svatého Josefa (DSJ) je nestátní zdravotnické a sociální zařízení, které zajišťuje lidem nemocným roztroušenou sklerózou (RS) podmínky pro důstojný život, a to jak samotnou komplexní péčí v Domově, tak poskytováním poradenských služeb ohledně domácí péče a RS, stejně jako půjčovnou pomůcek pro snadnější život se zdravotním postižením.
Domov sv. Josefa je 1. modelové a zatím stále jediné zařízení v Česku zaměřené na komplexní péči o lidi s tímto nevyléčitelným onemocněním. Je umístěn v prostorách bývalého barokního kláštera v Žirči u Dvora Králové nad Labem. K Domovu náleží areál s volně přístupným obnoveným parkem a novou relaxační zónou. Ty slouží k trávení volného času nejen klientů a jejich návštěv, ale i místních obyvatel a dalších návštěvníků. Dochází zde tedy k setkávání zdravých a hendikepovaných.

Domov svatého Josefa poskytuje nemocným roztroušenou sklerózou tři různé typy pobytů: zdravotní, trvalý a odlehčovací.
V areálu Domova se nachází také tzv. Dům v Zahradě, který zastřešuje dva chráněné byty. I toto chráněné bydlení je určeno pro lidi, kteří trpí roztroušenou sklerózou, a jejich doprovázející osoby.

Činnost Domu sv. Josefa zahrnuje:
  • zdravotní a sociální péči
  • rehabilitaci
  • psychoterapii a duchovní péči
  • umělecko-tvořivou činnost
  • kulturní, vzdělávací a volnočasové aktivity včetně poznávacích výletů
  • aktivní zapojování veřejnosti formou dobrovolné a finanční pomoci a účastí na kulturních a vzdělávacích aktivitách

Protože Domov svatého Josefa je v České republice jediné zařízení svého druhu a lidí nemocných roztroušenou sklerózou je u nás mnoho tisíc, snaží se Domov podporovat tyto nemocné v jejich vlastním prostředí půjčováním kompenzačních pomůcek a zajišťováním poradenství.
Nejen návštěvníkům a doprovázejícím osobám nemocných může poskytnout také ubytování v Domě v Zahradě a celodenní stravování.

Při zdravotním pobytu Vám poskytne nepřetržitou zdravotní péči zaměřenou na nácvik sebeobsluhy a soběstačnosti. Důraz je kladen na individuální přístup ke každému člověku. Pokud je to možné, snaží se v Době sv. Josefa se vyhovět individuálním potřebám nemocného.
Kapacita oddělení je 28 lůžek v jedno až čtyřlůžkových pokojích s vlastním sociálním zařízením upraveným pro imobilní pacienty.
Doba pobytu v zařízení je vždy plánována na maximálně 2 měsíce. Nejedná se tedy o trvalé ubytování. Na pobyt přispívá zdravotní pojišťovna.
Klientům je poskytována nejen základní zdravotní péči, ale také široká škála terapeutických programů a volnočasových aktivit. Ty klientům pomáhají uvědomit si svou vlastní hodnotu a aktivně se zapojit do svého léčebného procesu.
Domov svatého Josefa je trvalým domovem pro 14 uživatelů nemocných roztroušenou sklerózou. Jsou ubytováni v jedno a dvoulůžkových pokojích.
Veškeré služby poskytujeme tak, aby mohl náš klient žít co nejsamostatněji a aby se podobal co možná nejvíce běžnému životu jeho vrstevníků.
Odlehčovací služba je určena pro 7 uživatelů nemocných roztroušenou sklerózou nebo obdobným neurologickým onemocněním, kteří přijíždějí zpravidla z rodin, ve kterých je o ně pečováno po převážnou část roku. Jsou ubytováni ve dvou až čtyřlůžkových pokojích.
Poskytováním této služby podporuje Dům uživatele v udržování jejich přirozených rodinných a přátelských vazeb, v udržování společenských, kulturních a sportovních aktivit podle individuálních zájmů a možností jednotlivých klientů.
Maximální délka pobytu je 1 měsíc, nebo dle kapacity zařízení.

Obyvatelům Domova je poskytnuto zejména:

  • ubytování - ve všech pokojích je instalováno zvedací a transportní zařízení, které ulehčuje pracovníkům přesun uživatele na vozík, na postel, do koupelny, na WC...
  • strava - 4 x denně (snídaně, obědy, svačiny a večeře) jsou podávány podle přání uživatelů v jídelně nebo přímo na pokojích
  • pomoc při zvládání běžných úkonů péče o vlastní osobu a pomoc při osobní hygieně nebo poskytnutí podmínek pro osobní hygienu
  • rehabilitace, které pomáhají navrátit pohybové schopnosti nebo je co nejdéle udržet na aktuálním stupni (cvičení na lůžku, jízda na motomedu, nácvik chůze, masáže, vodoléčba, aktivizační cvičení a pobyty v parku a na zahradě)
  • výchovné, vzdělávací služby - nabídka výletů, využívání počítače, knihovny, pracovní činnost v chráněných dílnách, vzdělávací přednášky z různých oborů zájmové činnosti, uměleckotvořivá činnost, poskytováni poradenství - poskytujeme informace o onemocnění RS a odkazy na další služby a odborníky
  • zprostředkování kontaktu se společenským prostředím - pořádáni kulturních akcí vně i uvnitř Domova, za pomoci zaměstnanců a dobrovolníků, podpora kontaktu s rodinou (pomoc s psaním dopisů, mailů, zajišťováním návštěv)
  • 1x týdně nabídnuta podpůrná skupina pod vedením psychologa, v případě zájmu i individuální terapie, zajištění odborné pomoci v obtížích, které nemoc provází (deprese, rozpad manželství, ztráta smyslu života) poradenství
  • pomoc při uplatňování práv, oprávněných zájmů a při obstarávání osobních záležitostí - zahrnuje vyjednávání s úřady v případě, kdy si to uživatel nemůže sám zajistit či požádá o pomoc, sociálně právní pomoc, pomoc s úředními listinami, korespondencí, atd.
Dům v Zahradě v parku u areálu Domova sv. Josefa již zastřešuje dva chráněné byty. Oba byty jsou kompletně zařízeny a vybaveny s ohledem na potřeby zdravotně postižených osob. Bydlí zde dvě dvojice lidí, které si vzájemně vypomáhají v každodenním životě. Obyvatelé byli vybíráni se zřetelem na aktuální potřebnost a s ohledem na předpoklad dlouhodobého využívání bytů. Přízemí a příjezd k domu je zcela bezbariérový. Jak napovídá zaměření Domova, bylo i tentokrát chráněné bydlení určeno lidem, kteří se potýkají s nemocí roztroušená skleróza a jejich doprovázejícím. Cílem bylo zajistit obyvatelům potřebnou podporu pro jejich společné soužití. V současnosti si obyvatelé dokáží většinu svých potřeb zajistit sami s pomocí doprovázejících osob.

Poradenství

Půjčovna zdravotních pomůcek

Občanům se zdravotním postižením, kteří používají kompenzační pomůcky a jsou v těžké situaci (poškození či zničení vlastní pomůcky, čekání na novou pomůcku, na poukaz, na schválení revizním lékařem apod.), popřípadě osobám s dočasným postižením (po úrazu, po operaci...) nabízí Dům sv. Josefa široké spektrum pomůcek formou pronájmu.
Pomůcky je možné vypůjčit každý všední den od 7,00 do 14,00.


10. otázka

2. ledna 2015 v 16:46 | ElPat + VerNov |  Otázky ke zkoušce
http://ulozto.cz/xPFoHH87/10-a-b-socialni-rehabilitace-docx

Otázka č. 11

2. ledna 2015 v 16:01 | CaRe + LeFö |  Otázky ke zkoušce
https://drive.google.com/file/d/0Byk9REFEjYu1RG0zamhOa3pkNEE/view?usp=sharing