Oskar a růžová paní

4. října 2014 v 19:43 | VeruS |  Biblioterapie
Krátký román "Oskar a růžová paní" patří do cyklu o neviditelném, tří samostatných příběhů o světových náboženstvích, které napsal francouzsky píšící autor Eric-Emmanuel Schmitt. Takto se u nakladatele prezentuje tato kniha spolu s romány "Pán Ibrahim a květy koránu" a "Noemovo dítě". Osobně bych ale jen pozměnil, že se v těchto příbězích nejedná ani tak o náboženství, jako o víru. Pro mnohé z nás jsou oba výrazy jen různá synonyma pro stejnou věc, ale ve dvou příbězích, které jsem zatím z tohoto cyklu četl, jde primárně o víru, velmi soukromou a osobní záležitost, na kterou teprve druhotně navazuje náboženství, které ve mne evokuje už spíše nekompromisní církevní organizaci. A ani v jednou z přečtených děl jsem na žádnou "propagaci" toho či onoho náboženství nenarazil.
Jak se už na přebalu knížky píše, je tento příběh asi nejsmutnější. Pokud se ke knize dostanete,a pročtete se až k poslední kapitole, (což by neměl pro většinu průměrně vnímavých čtenářů žádný problém, protože knihu podle mne nejde odložit), pravděpodobně i těm silnějším náturám aspoň zvlhnou oči. Hrdinou příběhu je desetiletý chlapec Oskar, který formou dopisů komunikuje s Bohem. Oskar není žádný svatoušek, což je typický rys všech hrdinů z cyklu o neviditelném. To už naznačuje první věta, kde popisuje jak zapálil rodinný dům, kde uhořely pes, kočka, a chudáci rybičky se taky asi uvařily. S Bohem se rozhodl psát si jen na popud jeho nejmilovanější osoby, babi Růženky. Ta dělá jakousi asistentku dětských pacientů na onkologickém oddělení nemocnice, kde Oskar leží s leukémií a umírá. S dětskou logikou bere tento fakt za jednou daný a neměnný, operace se nezdařily a jeho čas tedy končí. On s tím nemá problém, ale je naštvaný na okolí, které se najednou k němu chová jakoby už snad nebyl. Nejvíce svůj hněv obrací na svoje rodiče, kteří se v této tragické situaci chovají tak, jak by předpokládala naše společnost. Ale naivní mysl malého chlapce to vnímá jinak, a jediného člověka, ke kterému v té době přilne, je právě babi Růženka. Ta jediná se nepřetvařuje, a je schopna o jeho definitivním problému hovořit přímo. A právě na otázky PROČ mu poradí jednu všeobecně známou věc, obrátit se na Boha. A tak nám ve svých dopisech, které Oskar píše během vánočních svátků, popisuje svůj svět, své pohledy na život a smrt. To všechno formou hry, kdy každý den do konce roku se má snažit prožít jako by to bylo deset let jeho života.
Krása příběhu tkví právě v tom, jak nám autor přes naivní dětskou mysl "vnucuje" zamyslet se tématem umírání a smrti. A pomocí mnohdy až krutého dětského smyslu pro humor nám naznačuje, že člověk je stále živý a vnímavý do posledního dechu. A tak bychom k této situaci měli přistupovat a i my.
Schmitt používá velmi jednoduchého jazyka. Což má možná jen podtrhovat fakt, že vypravěčem je dítě. Ale je to jazyk velmi citlivý, a mnohdy šokující, který člověka vtáhne už od prvních vět. Podívejte se na první kapitoly jednotlivých knih, a každý mi musí dát za pravdu. A se stejnou jednoduchostí autor přistupuje k otázce víry. Nepředkládá nám víru v Boha jako přísně řízenou záležitost skrze různé formy náboženství (v tomto cyklu jsou to křesťanství, judaismus a islám), ale jako osobní záležitost mezi Vámi a Bohem.

Zdroj: http://www.knihovnice.cz/recenze/schmitt-e-e-oskar-a-ruzova-pani.html
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama