Říjen 2014

Byla jsem otrokyní

27. října 2014 v 15:05 | DrapH |  Biblioterapie
Jedná se o skutečný příběh dívky jménem Mende z černošského domorodého kmene Nuba ze Súddánu. Mende v něm popisuje nejen své idylické dětství v horské vesnici primitivního kmene, ale i brutální zvyky jakou je například obřízka. Její tragický osud se naplnil ve chvíli kdy vesnici přepadli nájezdníci, pochytali děti a odvlekli je na trh s otroky. Mende stráví v otroctví osm let. Rodina, u níž otročí se vrací do Anglie. Zde se Mende s pomocí súddánské komunity podaří utéct.
Nyní Mende bojuje za lidská práva.
Tuto knihu bych všem doporučila. Člověk ani netuší jaké věci se dějí v jiném koutě země. Doporučila bych ji všem lidem, kteří propadají depresím a myslí si, že už to horší být nemůže.. Kniha je velmi emotivní. I když Mendin příběh vypadá beznadějně tak díky vytrvalosti, odvaze a skutečné motivaci se nakonec rozhoří plamínek naděje.


Deník mezi životem a smrtí

22. října 2014 v 19:04 | Helena Růžičková - Marie Formáčková |  Biblioterapie
Kniha Deník mezi životem a smrtí vypráví o strastech a útrapách pacienta s rakovinou. Tímto pacientem je Helena Růžičková. Narodila se 13. 6. 1936 a boji s rakovinou podlehla 4. 1. 2004.

Helena Růžičková je naše významná herečka známá hlavně z komedií. Kariéru herečky započala až po studiu střední školy obor zubní laborantka. Zjistila však, že její povaha se nehodí k této práci, zato divadlo je to kam jí srdce táhne. Nastoupila do mladoboleslavského divadla jako choreografka. Dále působila jako jevištní technik v Příbrami. Její první rolí byla hejtmanka v Gogolově Revizorovi. Sehrála roli v příbězích o rodině Homolkových. Dále hrála i v pohádkách, například Tři oříšky pro Popelku, O princezně Jasněnce a další. Nezapomenutelná je z trilogie Slunce seno od režiséra Z. Trošky, který byl jejím dlouholetým dobrým kamarádem.

Helena byla vždy nezdolnou optimistkou. Svůj pozitivní přístup a humor ráda rozdávala i ostatním. Právě proto byla velmi oblíbená a měla mnoho přátel. Deník začíná, když se Helena dozví, že má rakovinu. Dále kniha popisuje události během průběhu chemoterapie. Vypráví o jednotlivých dnech léčby, o návštěvách v nemocnici a životě na chalupě v jižních Čechách.


Knížku bych doporučila lidem, kteří se s podobnou těžkou životní situací setkali. Rakovina u většiny lidí změní jejich smýšlení o životě a v mnohých případech jsou smutní, mrzutí a ztrácí víru. Důležité je si zachovat i těchto dnech pozitivní přístup. Užívat si každý den, který přijde. Protože ani zdraví člověk nikdy neví, který den je jeho poslední.

Tak žij naplno a bud´optimista, tak jako Helena.


Jonathan Livingston Racek

20. října 2014 v 22:13 | LeFol |  Biblioterapie


FAKTA
- Autor: americký spisovatel Richard David Bach
- Novela vydaná roku 1970
- Do češtiny ji přeložil Zdeněk Hron v roce 1984
- Kniha byla v sovětském zakázána - šířila se samizdatem

MOTIVY
- Touha po poznání vlastních hranic, dosažení cílů a hlavně po svobodě
- Pokud po něčem toužím, tak to dokážu
- Vzpoura proti totalitě, masovosti, průměrnosti celé společnosti
- Motiv zavženého a nepochopeného jedince
- Alegorie lidského života, který je svazován společenskými konvencemi

MŮJ NÁZOR
Podstatu knihy čtenář pochopí až s odstupem času. Není důležitý děj, ale to, co člověku po přečtení běhá hlavou (různé filosofické otázky, balancování vlastního života a hodnot, ...).
To, že je člověk jiný než ostatní, ještě neznamená, že není normální a že nemůže být jeho život správný a šťastný.
Pokud půjdu za svým cílem, tak ho jednou dosáhnu. Pokud věřím, že je můj cíl správný, tak se nesmím nechat odradit nepochopením ostatních (společnost není zvyklá na jedinečnost).

Knihu bych doporučila např. lidem s tělesným postižením, lidem po úrazu, ale asi ne lidem, kteří mají nějaké mentální postižení. Myslím si, že by na ně kniha neměla takový účinek, jaký by mít měla.
Kniha dokáže člověku pomoci překonat problémy plynoucí z vnímání jeho nedokonalostí - to, že jsem odlišný neznamená, že jsem něco míň než ostatní a že nemám právo být šťastný.

Tančím tak rychle, jak dokážu

19. října 2014 v 22:13 | MartiBau |  Biblioterapie


Autobiografická zpověď úspěšné ženy, scénáristky a režisérky neworské televize. Knihu sepsala jako součást terapie již v roce 1979 po návratu z psychiatrické léčebny. Kniha se rovněž stala námětem pro filmové zpracování.

Příběh začíná téměř dokonalým životem, který Barbara prožívá. Jako úspěšná scénáristka a režisérka ve středním věku spolupracuje na tvorbě dokumentárních filmů se sociální tématikou. Často témata nejsou nikterak veselá, poslední film je o ženě trpící rakovinou. Citlivou a empatickou Barbaru velmi zasáhne, když žena zemře. Barbara žije chaotický a uspěchaný život, jednou byla vdaná a nyní žije s Erikem. Erik byl dvakrát ženatý a z druhého manželství má jednu dceru. Ze začátku bylo vše v pořádku. Během jejich soužití však zjišťuje, že z "hodného a milého" Erika se vyklubal muž, co ji omezuje, izoluje od přátel i rodiny a později ji začne i bít. Barbara upadá do depresí. Navštěvuje psychiatra, který ji však ordinuje návykové léky jako valium a lithium. Její léčba se nijak nelepší, ba naopak. Nakonec se zhroutí úplně. Tajně se dovolá přátelům a ti ji doma najdou v dezolátním stavu. Odvezou ji do psychiatrické léčebny, kde se začíná léčit.

V léčebně se Barbary ujímá mladá lékařka Julie, která se snaží omezit a následně vysadit drastické léky. V terapiích klade důraz na rozhovory a povídání. Barbara si ji velmi oblíbí. Ze začátku to není vůbec jednoduché. Barbara tu detailně popisuje její stavy úzkosti, ale i abstinenčních příznaků po lécích. Sama se rozhodla, že už nechce být závislá a že se z toho chce dostat. Trvá měsíce, než se dostane do stavu, kdy ji Julie navrhuje, aby o víkendech navštěvovala rodinu či přátele. Během dlouhé léčby se seznamuje s Jimem, který byl také pacientem v psychiatrické léčebně. Stali si z nich velcí přátelé, kteří si povídali a trávili spolu veškerý čas. Jejich vztah se čím dál víc prohluboval. Julie se ji však snaží vysvětlit, že Jim je na tom o dost hůř než Barbara a že jejich vztah bude trvat zřejmě jen po dobu léčení. Po nějaké době je Barbaře doporučeno opustit léčebnu a jít domů. Ale Barbaru opět přepadá strach a úzkost z toho, co vlastně bude dál… S Julii si velmi rozuměli, tak je to pro ni velmi těžké, ale nakonec odchází. Začátky jsou těžké a doprovází je opět pocity úzkosti a strachu. Později i Jim vychází z léčebny, ale oba zjišťují, že zůstanou jen přáteli. Julie ji doporučila lékařku, ke které bude Barbara docházet. S novou lékařkou si ovšem moc nesedla a tak si najde jiného psychiatra. Mladý lékař si s Barbarou začne povídat a má pochopení pro to, že nechce brát léky podobné předchozím. Zaměřují se na opětovné začlenění do života. Barbara se spojí s rodinou a vše jim vypráví. Začínají si opravdu povídat a zjišťují, že dříve se před sebou nebyli schopni "otevřít". Časem se setkává i s bývalými kolegy, kteří jí přemlouvají, aby se vrátila do práce. Nakonec se k práci scénáristky a režisérky doopravdy vrací. Léčba trvala kolem dvou let.


Knihu bych doporučila všem, kteří se potýkají s psychickými problémy, ale i lidem, kteří se v životě ocitli v těžké životní situaci. Tato kniha dává lidem naději ve chvíli, kdy může být zjevné, že je pozdě. Barbara zde popisuje velmi detailně své pocity v léčebně, kde málokdo uvěří, že se z toho nakonec dostane a bude žít normální život. Důležité je, aby se člověk vzchopil a měl sílu bojovat za vlastní svobodu.

Použité zdroje:
Kniha on-line k přečtení: http://knihovna.orgfree.com/gordon/index2.html
Obrázek: http://data.bux.cz/book/002/458/0024585/large.jpg

Je to i můj život - Jodi Picoult

16. října 2014 v 16:30 | ČmLu |  Biblioterapie
Kniha Je to i můj život od autorky Jodi Picoult vypráví příběh manželů Sary a Briana, jejichž dceři Kate ve dvou letech zjistí leukémii. Rodiče i lékaři se snaží, ale nemoc neustupuje, až se nakonec rozhodnou pro početí dalšího dítěte, které by bylo vhodným dárcem jak pupečníkové krve, tak kostní dřeně. Lékaři vyberou embryo, ktere je pro Kate geneticky nejpodobnější, a nakonec se jim narodí třetí dítě, Anna. Anna slouží jako vhodný dárce pro Kate (kostní dřeň, krevní plasma, apod.), avšak když je Anně 13 let a rodiče po ní chtějí transplantaci ledviny pro sestru, které ledviny selhaly, vzbouří se a poprosí právníka Alexandra o pomoc k získání nezávislosti přo rozhodování o svém zdravotním stavu. Případ se dostane k soudu, Alexander obhajuje Annu a Sara, bývalá právnička, sama sebe. Katin stav se neustále zhoršuje, již je pouze v nemocnici, chodí na dialýzu. Anna u soudu přiznala, že jí o žalobu požádala sama Kate, protože už nechce snášet další a další neúspěšné operace, které pro ní chtěla matka Sara, protože se nechtěla své dcery vzdát. Soudce nakonec rozhodne ve prospěch Anny, avšak když se Anna vrací s Alexandrem domů, mají autonehodu, při které je Alexandr zraněn a Anna umírá. Alexandr, který má od Anny svolení zastupovat ji, rozhodne, že se Anina ledvina transplantuje Kate. Ta se díky tomu uzdraví, vystuduje školu, její matka se vrací do práce, bratr, který byl žhářem, protože se o něj rodiče nestarali, také dostuduje.

Příběh byl také zfilmován, závěr se ale od knihy odlišuje, Anna nemá autonehodu a tudíž není nikdo, kdo by Kate mohl darovat ledvinu a ta umírá.

Kniha na mě dost zapůsobila, zejména proto, že je vyprávěna z pohledu jednotlivých postav a názor každého se zdá být nezpochybnitelný. Doporučila bych ji přečíst někomu, jehož blízký se někdy ocitl v těžké životní situaci. Lidé se svým blízkým snaží pomoci za každou cenu, nejprve na úkor svůj a následně i ostatních, nechtějí ten boj prohrát. Někdy však snahy zůstanou marné a je třeba si uvědomit, kdy už je na čase se přestat snažit všemi dostupnými způsoby a s faktem se naučit žít.


Harry Potter

12. října 2014 v 22:12 | JasBa |  Biblioterapie



Příběh Harryho Pottera, mladého čaroděje, je vyobrazen v několika knižních románech. Napsala jej spisovatelka J.K. Rowlingová. První díl vyšel roku 1997, další díly pak de facto v intervalech jednoho roku. Romány měly veliký úspěch nejen, co se knižní podoby týče. Každý byl totiž zfilmován a život mladého kouzelníka se stal nejen v dětských očích přímo fenoménem.

Romány zachycují dobrodružství Harryho Pottera a jeho přátel. Rowlingová vykresluje fantasy svět s vlastními zákony, kde na Harryho čekají nejen ona dobrodružství, nýbrž musí překonávat nespočet překážek a ocitne se v nejedné nebezpečné situaci.

Tuto knihu, ačkoliv se může zdát, že do seznamu biblioterapie nezapadá, jsem si vybrala na základě své vlastní zkušenosti. Jedná se o zkušenost soužití s chlapcem s Downovým syndromem - Davidem, kterému právě tuto knihu téměř každý večer předčítám. Právě toto mě vedlo k myšlence, že do biblioterapie bychom neměli řadit pouze knihy, které sice mají silný děj a ve čtenáři vyvolávají pocity, kdy nad daným příběhem opravdu hluboce přemýšlí. Nesmíme totiž zapomínat, že jsou mezi námi také tací, kteří mentálně na podobná díla nestačí.

Jak již bylo zmíněno, příběhy Harryho Pottera byly také přepracované do filmové podoby. Tuto skutečnost v Davidově případě vidím jako velké pozitivum, zejména kvůli lepšímu vyobrazení děje v jeho myšlenkách. Kniha totiž není sepsána zrovna nejjednodušeji.

V tomto případě jde zejména o to, že David se svým postižením přirozeně odmítá vše, při čem musí vyvinout větší mentální aktivitu. Právě proto se nejraději dívá na příběhy o mladém kouzelníkovi, při čemž však jeho mozek stagnuje a nemusí vyvíjet příliš velkou aktivitu právě co se přemýšlení týče. Knižní podoba těchto příběhů je tedy skvělou alternativou, kde David musí zapojit fantazii, představivost, soustředění a navíc je rozvíjena jeho slovní zásoba. Navíc předčítání této knihy je pro něj velkou motivací pro spolupráci v běžných denních činnostech, což je také velice důležité, neboť dítě s mentálním handicapam je potřeba stimulovat a motivovat téměř neustále.

Knihu bych tedy doporučila dítěti, či dospívajícímu s mentálním handicapam, např. právě s DS.

Skafandr a motýl

12. října 2014 v 22:08 | Filip Novák |  Biblioterapie
Skafandr a motýl - Jean-Dominique
Jean-Dominique Bauby byl dynamický a úspěšný čtyřicetiletý muž, který měl krásnou manželku, ještě hezčí milenku, dvě malé děti a prestižní zaměstnání jako šéfredaktor magazínu Elle.
Jednoho dne nevstal z místa řidiče svého luxusního kabrioletu a nevrátil se zpátky do svého života. Vlivem mozkové příhody kompletně ochrnul a oněměl, postihl ho tzv. syndrom uzamčení. Jediné, co spojovalo jeho nezasaženou mysl s okolním světem, bylo levé oko.
Díky terapeutce a rafinovanému systému dorozumívání, který pro něj vytvořila, Jean-Dominique doslova "namrkal" svou knihu tak, že při "sepisování" mrkáním zastavoval asistentku, která pomalu předčítala jednotlivá písmena. Kniha Skafandr a motýl v originále obsahuje kolem 200,000 písmen.
Skafandr a motýl vyšel ve Francii 7. března 1997. Jean-Dominique Bauby zemřel na srdeční zástavu o dva dny později ve věku 44 let.
Tuto knihu bych doporučil pro to, že je zde ukázána neuvěřitelná síla lidského ducha a chuť žít i přes nepřízeň osudu. Je to pravdivý příběh o člověku, který během okamžiku přijde takřka o všechno, přesto se rozhone žít a bojovat.
Jako důkaz připojuji dva citáty:

"Až si přečtete tuto knihu, znovu se bláznivě zamilujete do života."
Edmund White

"Jedna z nejlepších knih století."
Financial Times

Jan Kašpar

12. října 2014 v 21:56 | Filip Novák |  Historická osobnost se ZP 14
Jan Kašpar
narozen: 6. 9. 1952 Praha † 11. 6.2013
Jan Kašpar se narodil 6. září 1952 v Praze do rodiny dělníka v ČKD na Zlíchově. Dětství prožil na Smíchově a v ČKD se vyučil provozním zámečníkem. Této profesi se však nevěnoval a ihned nastoupil na místo kulisáka v Městských divadlech pražských.
Jan Kašpar, je původním povoláním kulisák. Od října roku 1975 je člen divadla Járy Cimrmana, kde působí jako herec a kulisák
V dubnu 1988 utrpěl v jižních Čechách při prořezávání stromu vážný úraz míchy, který ho natrvalo připoutal na invalidní vozík. Ovšem tuto hercovu indispozici později autoři Smoljak a Svěrák využili ve svých hrách, aby mohl v herecké práci pokračovat. Po roce 1989 rovněž krátce pracoval na ministerstvu vnitra a u Protidrogové brigády. Po svém zotavení v Kladrubech se angažoval ve svazích pro pomoc postiženým a ochrnutým. Se Zdeňkem Svěrákem zakládal mj. Centrum Paraple..
Herectví se snažil věnovat až do konce života, když ještě 9. května, měsíc před smrtí a už vážně nemocný, naposledy vystoupil na divadelním jevišti ve hře "Dlouhý, Široký a Krátkozraký". Jan Kašpar zemřel po těžké nemoci 11. června 2013 v Praze ve věku nedožitých jednašedesáti let.

Delfín, příběh jednoho snílka

12. října 2014 v 12:31 | PeKrt |  Biblioterapie
Autorem této knížky je Sergio Bambarén. Jedná se o velmi stručnou knížku, s jednoduchým až naivním dějem.

Celý příběh, jak už název napovídá, se odehrává pod hladinou oceánu. Delfín jménem Daniel nesouhlasí se stereotypním způsobem života ostatních členů stáda v zátoce. Od života očekává víc a místo každodenního lovení ryb se vozí na vlnách. Jen tak, pro radost. Sní o tom, že najde svou "nejlepší vlnu života" a rozhodne se jí hledat v širokém oceánu. Ostatní členové ho odrazují, považují ho za blázna a předpokládají, že sám cestu oceánem nepřežije. Daniel se ovšem vydá na svou cestu a pozná skutečný život - setká se s velrybou, se žraloky i s lidmi.

Tuto knihu bych doporučila komukoli v těžké situaci. Svou velikostí je vhodná i pro nečtenáře, svým jednoduchým stylem i pro děti. Jak jsem se zminila, jedná se o pohádkový děj, může si jí tedy člověk přečíst jen pro ten hezký příběh a kdo si v ní bude chtít najít odpověď na svoje otázky či pochybnosti, ten si je v této knize najde.

Čtyři dohody - Don Miguel Ruiz

11. října 2014 v 21:17 | CaRe |  Biblioterapie
Praktický průvodce osobní svobodou.


Ve čtyřech dohodách odhaluje don Miguel Ruiz zdroj omezujících názorů, které nás připravují o radost a vedou ke zbytečnému utrpení. Čtyři dohody, založené na staré toltécké moudrosti, nabízejí silný kód chování, který dokáže rychle proměnit náš život v nový prožitek svobody, opravdového štěstí a lásky.

Čtyři dohody:

Nehřešte slovem
Hovořete jako osobnost. Říkejte jen to, co si myslíte. Vyhýbejte se užívání slova proti sobě nebo k pomlouvání druhých. Užívejte sílu slova ve jménu pravdy a lásky.

Neberte si nic osobně
Nikdo nědělá nic kvůli vám. Co druzí říkají a dělají je projevem jejich vlastní situace a snů. Když budete imunní proti názorům a činům druhých, nestanete se obětí zbytečného utrpení.

Nevytvářejte si žádné domněnky
Nalezněte odvahu klást otázky a vyjádřit, co skutečně chcete. Komunikujte s ostatními tak jasně, jak jenom dovedete, aby jste se vyhnuli nedorozuměním, smutku a dramatům. Pouze touto jedinou dohodou dokážete zcela změnit svůj život.

Dělejte vše,tak jak nejlépe dovedete
Vaše činnost se mění od okamžiku k okamžiku; bude vypadat jinak, když jste nemocní, než když jste zdraví. Dělejte však za všech okolností vše, jak nejlépe dovedete, a vyhnete se zbytečným soudům a lítosti.



Tuto knihu bych doporučila všem, co ztrácejí naději, ať z důvodů zdravotních nebo osobních. Kniha popisuje nejzákladnější skutečnosti, díky kterým v rámci tzv. zrcadlové psychologie jde vše zvrátit a obrátit k dobrému. Je popsána humorným a názorným jazykem, takže je téměř pro každého velmi dobře čitelná.

Miluj svůj život

10. října 2014 v 12:44 | ElPat |  Biblioterapie
Tato knížka nemá žádný děj, dělí se na kapitoly k danému tématu problému a na koci kapitoly je k ní vhodná afirmace či heslo, které je dobré si při terapii opakovat nebo si jí někam zapsat.
Klíčové poselství v této jedinečné knize je: Vydáte-li pozitivní energii při práci se svou myslí, můžete uzdravíte své tělo. Vysvětluje, že tím, jak limitujeme své myšlení a názory, vytváříme ve své mysli zárodky a příčiny nemocí. Autorka nás vede k pozitivním změnám v našem myšlení a vytváří prostředí, které nás vede k prožití kvalitnějšího a hodnotnějšího života. Myšlenky a slova, která vyslovíme, tvoří náš život.

Knihu bych doporučila všem, kteří se zajímají o svojí duchovní a psychickou stránku, chtějí na sobě pracovat a mají v životě nějaký problém, který chtějí vyřešit. K této biblioterapii je také vhodná pevná vůle a odhodlání. Nedoporučovala bych jí lidem, kteří nad vším moc přemýšlejí, musí brát knihu takovou jakou je a řídit se podle ní. Podle knížky je natočen i dokumentární film.


https://www.kosmas.cz/knihy/120772/miluj-svuj-zivot/

Hovory R - Aneb jak jsem měl rakovinu a co vy na to doktore?

9. října 2014 v 21:32 | FialKa |  Biblioterapie
Hovory R - Aneb jak jsem měl rakovinu a co vy na to doktore?
Michal Vaněček, Jaromír Astl

http://knihy.abz.cz/imgs/products/img_240328_main.jpg

Tak trochu jiná kniha o rakovině... Téma, které je stále často tabu, lidé se ho bojí nebo se stydí o něm mluvit.
První částí knihy je nemocniční deník pacienta, který onemocněl rakovinou štítné žlázy. Své pocity a postřehy zaznamenává Michal Vaněček s humornou nadsázkou, která v kombinaci s kresbami Pavla Kantorka, jako by se ani nehodila k popisovaným situacím, ve svém jádru vlastně smutným.
Druhou část knihy tvoří unikátní a velmi otevřené rozhovory lékaře jaromíra Astla a pacienta, a to nejen o rakovině, ale i o jejich různých rolích ve vzájemných vztazích a o pohledu na život vůbec. Rozhovory jsou odlehčovány úsměvnými povídkami z lékařského prostředí. Jako celek je tato kniha ojedinělým dílem plným humoru, ale i inspirujících momentů a nadějí pro všechny, kdo se ocitli v podobně těžké životní situaci.

Knihu bych doporučila všem, kteří mají, nebo měli co dočinění ať už přímo s rakovinou, nebo jakoukoliv jinou závažnou situací, dále všem, jejichž blízcí bojují s podobným protivníkem a nakonec i samotným lékařům a terapeutům, neboť právě k nim vzhlíží s nadějí a vírou oči pacienta a právě na jejich slovech a přístupu záleží snad nejvíce.
Každý z nás prožívá svůj vlastní příběh a v něm nás potkávají chvíle veselé i smutné, ze kterých často není úniku. Michal Vaněček prožil příběh, který se na první pohled nezdál být příliš veselý, svým čtenářům ale dokazuje, že právě v takové situaci je velkým přínosem nadhled a smysl pro humor, abychom vůbec dokázali přijmout věc takovou jaká je a postavit se jí čelem.

http://napsal-zivot.doktorka.cz/hovory-r---aneb-jak-jsem-mel-rakovinu-a-co-vy-na-to--doktore-/
http://knihy.abz.cz/imgs/products/img_240328_main.jpg


Kde padají hvězdy - Markéta Zinnerová

7. října 2014 v 18:05 | PeŠk |  Biblioterapie
Jedna z nejznámějších knih spisovatelky Markéty Zinnerové, která byla podkladem pro vznik stejnojmenného televizního seriálu.


Děj knihy se odehrává v dětské ozdravovně, kam přijíždí na ozdravný pobyt několik dětí s různými zdravotními problémy a různými povahami. Právě tyto děti, mnohdy již na prahu dospělosti, jsou hlavními hrdiny příběhu a my můžeme sledovat jejich osudy, jejich dobrodružství, zklamaní, nová přátelství či první zamilování.
Lojza, který miluje jízdu na koni, se po zjištění, že má alergii na zvířata, musí smířit s tím, že v se v budoucnu nestane žokejem. Stejně tak se sen o budoucím povolání rozplyne moderní gymnastce Sandře, která neustále pod tlakem rodičů trénuje, aby byla v gymnastice nejlepší, jenže Sandřina noha, kterou si zlomila při došlapu při saltu, už nikdy nebude zcela v pořádku. Kristýna, která žije jen s otcem, se dozví, že její matka žijící ve Švýcarsku tragicky zemřela...
To je ale jen část příběhu, který poukazuje, že život není jen o radosti, ale také o problémech, starostech a osobních prohrách. Nicméně autorka se snaží celou problematiku odlehčit, píše čtivě a s vtipem. A nakonec se ukáže, že všechny tyto problémy a nezdary byly jen začátkem a nakonec vše dobře dopadne, neboť děti se vlivem okolností spojí, dospějí, najdou nová přátelství, smysl života, uvědomí si, že jsou další krásné věci v životě o které stojí bojovat a naučí se, že handicap není v životě nic mimořádného. Musí se jen naučit s ním žít.

A jak je napsáno na zadní straně knihy Sny se občas hroutí, ale "hvězdy ve výši" nám stále svítí pro naději!
Knížka v sobě ukrývá různé životní rady a moudra. Je o vztazích a komunikaci mezi dětmi, o problémech, které jim život přivedl do cesty. Děj je čtivý, napínavý i humorný. Doporučila bych ji především dětem, ale svůj přínos má i pro dospělé. Je vhodná pro všechny, kteří se potýkají s nějakým handicapem, jsou uzavření a potřebují přijít na to, že je potřeba brát život takový, jaký je a nic jen tak nevzdávat. Těm, kteří hledají cestu, jak se vyznat ve světě dospělých, jak nalézt nové radosti v životě a jak se vypořádat s nezdary, prohrami a nepřízní osudu. Obezřetně bych ji využívala u osob s těžkými psychologickými problémy a se sklony k depresi.
Kde padají hvězdy

http://zaznamy-o-knize.blog.cz/1310/kde-padaji-hvezdy
http://www.databazeknih.cz/knihy/kde-padaji-hvezdy-163060
http://www.cesky-jazyk.cz/ctenarsky-denik/marketa-zinnerova/kde-padaji-hvezdy.html

Lis Hartel

7. října 2014 v 16:10 | PeŠk |  Historická osobnost se ZP 14
Lis Hartel (14.3.1921 - 12.2.2009)
Úspěšná dánská drezurní jezdkyně. 1944 onemocněla mozkovou obrnou a zůstala od kolen dolů ochrnutá. Porodila zdravou dceru. A přes rady lékařů pokračovala v jezdectví. Díky výhrám v několika mistrovstvích byla vybrána k reprezentaci Dánska na OH -Helsinky (1952) a Stokholm (1956), kde získala stříbrné medaile. Jedna z prvních žen, které závodí s muži v jezdeckém sportu na OH a první, která získala medaily. S Ullou Harpoth založily 1. hiporehab. středisko a dále se věnovala dětem s DMOa podpoře terapeutického ježděníi. 1992 Dánská síň slávy a 2005 jedna z nejlepších sportovkyň Dánska.


www.equichannel.cz/lecba-konmi-2-rozvoj-hiporehabilitace-ve-svete

www.hrebenar.eu/2012/08/zdravotne-postizeni-na-olympiade/

en.wikipedia.org/wiki/Lis_Hartel

Marika Gombitová

7. října 2014 v 14:28 | PeŠk |  Historická osobnost se ZP 14
Marika Gombitová, vlastním jménem Mária Gombitová (* 12. září 1956 Turany nad Ondavou)
Studovala hru na klavír v Lidové škole umění ve Stropkově. Zpívat začala jako třináctiletá v amatérské skupině Matador, kde působila se svými bratry. V roce 1980 získala bronzovou Bratislavskou lyru za duet s J. Lehotským Tajomstvo hier. Následkem dopravní nehody 30. listopadu 1980 ochrnula od sedmého obratle dolů. Po půl roce se vrátila do uměleckého života vystoupením na Bratislavské lyře. V březnu roku 1996 získala Marika výroční cenu Grand Prix ZAI za celoživotní přínos a rozvoj slovenské populární hudby a za dlouholetou popularitu. Jejím textařem byl Kamil Peteraj, mnohé písničky skládala i textovala sama. Ze skladatelů spolupracovala s Mariánem Vargou, Pavolem Hammelem, Lacom Lučeničem, Jánem Laukem, Jánem Lehotským, Vašo Patejdlem, Gabo Dušíkem, Andrejem Šebanem. Její interpretace písně Vyznanie od Jána Lehotského se stala v roce 2007 slovenským hitem století. Po roce 2002 se uzavřela ve svém panelákovém bytě v Bratislavě - Petržalce a přestala se objevovat na veřejnosti. Během života získala několik umístění v anketách Český a Slovenský slavík a OTO v kategorii zpěvačka.
http://www.marikagombitova.sk
http://cs.wikipedia.org/wiki/Marika_Gombitov%C3%A1
http://zivotopis.osobnosti.cz/marika-gombitova.php