Září 2014

Nicholas Evans - Zaříkávač koní

30. září 2014 v 23:14 | ŠpačKa |  Biblioterapie

Příběh začíná tragickou událostí, kdy si Grace se svou kamarádkou Judith vyjedou ven na koních. V momentě, kdy přecházejí zasněženou silnici, je však srazí kamion v obrovské rychlosti. Grace a její kůň Pilgrim nehodu přežijí, Judith se svým koněm však na místě zahynou. Grace tak utrpí nejen nesmírné psychické trauma, ale má samozřejmě i zdravotní problémy - má zmrzačené nohy a jednu jí dokonce musí při převozu vrtulníkem amputovat. Grace se odmítá zařadit do běžného života, vše hodně těžce nese a na mysli ji nepřidá ani setkání s Pilgrimem, který na tom není o nic lépe. Graceine matce začíná boj o záchranu koně, který následkem nehody zešílel a o pomoc její dceři. Odmítá dát Pilgrima utratit, protože cítí, že pokud by to udělala, zemřelo by něco i v Grace. Studuje tedy materiály o koních, jezdectví, veterinární medicíně, až se v jednom z časopisů dozví o zázračném muži z Montany, který údajně umí zkrotit divoké koně a vyléčit jejich traumatizovanou duši. Zpočátku Toma Bookera telefonicky přemlouvá, aby za nimi přijel do New Yorku, což však zásadně odmítá. Annie, matce Grace, tak nezbude nic jiného než svou dceru a koně přepravit do Montany. Pobyt v Montaně prospívá naprosto všem - Pilgrim je na tom postupně lépe a uzdravuje se, psychický stav Grace je postupem času také mnohem lepší, zapojuje se do práce, snaží se samostatně fungovat, dostáva znovu chuť do života. Navíc ji i zdejší prostředí pomáhá ve vztahu je svou matkou Annie, která sama se zde cítí moc dobře. Ta poznává krásu zdejší přírody a po čase se do sebe s Tomem zamilují. Obě se spřátelí také s Tomovou rodinou - se synovci, bratranci, matkou a dalšími. Annie i Grace si zamilují svobodu života na venkově, přesto, že sami žijí ve velkoměstě. Uzdravení Pilgrima se blíží a jednoho dne na farmu přijíždí otec Grace a manžel Annie, Robert. Annie pak stojí před zásadním rozhodnutím a výběrem mezi dvěma muži. Kvůli udržení rodiny si zvolí Roberta.

Zdroj: http://www.bux.cz/literarni-kavarna/ctenarske-recenze/zarikavac-koni.html

Lou Fanánek Hagen

30. září 2014 v 22:19 | TerKu |  Historická osobnost se ZP 14
Lou Fanánek Hagen, rodným jménem František Moravec, rocker, textař, zpěvák a frontman skupiny Tři sestry se narodil 18. června 1966 v Praze. Fanoušky také znám pod přezdívkou "Fan". Vystudoval stavební fakultu na univerzitě ČVUT v Praze. Roku 1985 vzniká kapela Tři sestry a spolu s kapelou také i Fanánkova dosavadní přezdívka, získána podle svých idolů známého zpěváka Lou Reeda a německé zpěvačky Niny Hagen. Tři sestry se typicky vyznačují sprostými výrazy, humorem, nadsázkou a ze všeho nejvíce hospodskou tématikou.

Fanánek je autorem několika stovek textů, hudební texty složil i pro mnoho známých osobností od Lucie Bílé, Ilonu Czákovou, Karla Gotta po skupinu Těžkej Pokondr či Maxim Turbulenc a za zmíňku stojí i jeho písničky pro Šmouly.

Fanánek má umělou nohu, tu pravou mu v roce 1986 amputoval vlak. Jeho oblíbená kapela jsou Buty. Svůj životní příběh sepsal ve dvou knižních publikacích, má čtyři syny a je šťastně ženatý. "Šel jsem tehdy nějak na Veleslavíně kolem trati, uklouz jsem a probral se až za tři dny. Bez nohy. Nepamatuju si z toho vůbec nic, je to prej takovej obrannej mechanismus, že člověk dostane šok a zapomene na ty hrůzy."

Pro své první veřejné představení v roli sportovce si vybral jeden z nejrozvinutějších paralympijských sportů - plavání. V rámci tradičního letního soustředění plavců paralympioniků se koná již 13. ročník Strakonice Cupu a právě na těchto závodech se 39letý Fanánek představí v plavkách v roli sportovce v klasifikační třídě postižení S10.

Zdroje: http://www.sport.cz/ostatni/ostatni/clanek/62241-lou-fananek-hagen-chce-plavat-na-paralympiade.html
http://www.csfd.cz/tvurce/97841-lou-fananek-hagen/
http://www.blesk.cz/clanek/celebrity/39288/fananek-hagen-se-musi-obejit-bez-vyhod-pro-telesne-postizene.html

Jiří Krytinář

30. září 2014 v 21:30 | ŠpačKa |  Historická osobnost se ZP 14
JIŘÍ KRYTINÁŘ je český herec narozený 28. dubna 1947. Od dětství je postižen osteochondrodysplazií, což je vrozené onemocněním postihující růstové zóny kostí a chrupavky. Je vysoký pouze 120 cm.
V mládí se vyučil hodinářem, nicméně tato profese ho díky jeho neklidné povaze neuspokojovala. V době po studiích ho zaujala v časopise reportáž o herci vysokém 122 cm. Ta jej inspirovala natolik, že kontaktoval redakci Mladého světa. Byl pozván na konkurz a od té doby natočil 120 filmů. Mezi nejznámější filmy, kde si zahrál, patří Dívka na koštěti, Tři oříšky pro Popelku, seriál Arabela, Bathory či Amadeus. Ztvárnil také několik filmových postav v zahraničí. Hostoval v Národním divadle, ve Státní opeře, v Hudebním divadle Karlín, v Divadle Karla Heřmánka nebo v Dětském divadle Minor. Vedle toho účinkoval i v muzikálech Angelika, Adéla ještě nevečeřela a Švejk. V současnosti jezdí se svým zájezdním Divadýlkem Jiřího Krytináře po celé České republice, navštěvuje také sociální ústavy, domovy seniorů či dětské domovy. Málokdo také ví, že je Jiří Krytinář jasnovidec a používá k výkladu budoucnosti rakousko-uherské karty z roku 1780.
To, jak se žije s tímto handicapem, popisuje Jiří Krytinář v rozhovoru pro časopis Šíp:
Nikdy jsem si neuvědomoval natolik skutečnost, že jsem malé postavy, jelikož jsem se snažil vždy překonávat právě tyto problémy tím, že jsem byl zodpovědný vůči kamarádům, práci a lidem, kteří mne měli rádi, a na základě toho jsem překonával všechny problémy, které kolem mne byly. Složitosti, těžkosti v mém životě ve mně upevnily moje přesvědčení a názor k lidským hodnotám, kterých jsem si vždycky vážil a vážím si jich dodnes.Nikdy jsem nechtěl, aby mne někdo kvůli vzrůstu litoval, protože mne to vždycky ponižovalo. Ale samozřejmě slušní a hodní lidé se ke mně chovali ohleduplně a nedávali mi moji výšku najevo, ať to bylo ve škole, na studiích, v normálním životě, v divadle, u filmu, naopak mne podporovali v tom, abych překonal své problémy a něco dokázal. Proto jsem zvládl dosti těžké a velké role.Nevýhody pociťuji až teď ve stáři, kdy jsem spíše odkázán na svoje auto, abych se mohl přesunout za prací, na nákupy a vůbec, abych měl vše potřebné. Občas potřebuji i nějakou pomoc, kterou však nezneužívám a jsem za ni vděčný.

Zdroje:
http://cs.wikipedia.org/wiki/Ji%C5%99%C3%AD_Krytin%C3%A1%C5%99
http://www.jirikrytinar.cz/rozhovor-pro-casopis-sip.html
http://cestyksobe.cz/jiri-krytinar-do-srdicka/3769


Ray Charles

30. září 2014 v 20:08 | ČmLu |  Historická osobnost se ZP 14
Ray Charles, rodným jménem Ray Charles Robinson (nar. 23. 9. 1930, Albánie, USA; zem. 10. 6. 2004 (73 let), Kalifornie, USA), byl americký hudebník, klavírista, zpěvák a skladatel. Ve třech letech se začal učit hře na piáno, v pěti letech tragicky přišel o mladšího bratra, který se utopil v neckách. To Raye ovlivnilo na celý život, pravděpodobně i díky tomu po několika měsících zcela ztratil zrak (od malička trpěl zeleným zákalem). Začal tedy chodit do alternativní školy pro slepé a hluché v St. Augustine a zároveň se musel naučit Braillovu písmu. Jeho matka, která jej na všechno důkladně připravovala, před jeho startem v nové škole prohlásila: "Poprvé ti ukážu jak na to, podruhé ti pomůžu, ale potom už na to budeš sám, protože tak to v životě chodí. Nikdo tě nebude litovat jenom proto, že jsi slepý." V St. Augustine ho učitelka naučila číst noty v Braillově písmu, avšak když Ray dosáhl 15ti let, jeho matka zemřela. Následně na to Ray ukončil studia a začal se věnovat hudbě na plný úvazek. Brzy na to začal hrát v kapelách a v r. 1952 začal s prvními nahrávkami. Byl závislý na heroinu, absolvoval odvykací kúru. Ve státě Georgie je jeho verze Carmichaelovy písně Georgia on my mind oficiální státní hymnou. Stal se také průkopníkem nového hudebního stylu, když skombinoval duchovní černošský gospel s "hříšným" soulem, čímž vyvolal vlnu odporu mezi věřícími, kteří ze začátku tento styl tvrdě odsuzovali. Během své kariéry získal 12 cen Grammy, od roku 1981 má hvězdu na Hollywoodském chodníku slávy. V roce 2004 o něm byl natočen film Ray, kde se Charles aktivně podílel na natáčení filmu, avšak zemřel před jeho uvedením do kin na následky onemocnění jater.


Převzato z: http://cs.wikipedia.org/wiki/Ray_Charles
http://www.csfd.cz/tvurce/39018-ray-charles/
http://zivotopis.osobnosti.cz/ray-i-charles.php
http://www.pixmule.com/charlie-ray-/10/

Muž, který chtěl být šťastný

30. září 2014 v 19:31 | TerKu |  Biblioterapie

Nedávno se mi tahle knížka dostala do rukou a doporučila bych ji každému, nejen člověku po vážné životní situaci nebo tragédii. Otevře oči, poukáže na to, jak jsme "zhýčkaní" dnešní dobou a zároveň se díky tomu trápíme, a i díky ní jsem si uvědomila, že jsem za své "starosti" ráda :).
Autor Laurent Gournelle napsal poutavý příběh, který čtenáři otevírá celý svět nových možností a nazval ho Muž, který chtěl být štastný. Jen si představte, že jste na výletě na ostrově Bali a pár dní před odjezdem navštívíte jednoho starého léčitele. Ne že byste k tomu měli nějaký zvláštní důvod, nejste nemocní, jen se doslechnete o jeho velkém věhlasu a napadne vás, že byste se s ním mohli setkat. Starý léčitel vás prohlédne. Jeho diagnóza zní jasně. Těšíte se dobrému zdraví, avšak váš život není šťastný.
Ten moudrý stařec jako by vás znal lépe než vy sami. Neobvyklým náhledem na váš dosavadní život vás vtáhne do vůbec nejpoutavějšího dobrodružství, jaké si člověk může představit dobrodružství objevování sebe sama. Zážitky, které vám zprostředkuje, radikálně změní váš život a stanou se klíčem k životu, o kterém jste vždy snili.
Tato knížka, která vyšla ve Francii a od té doby se zařadila mezi nejvyhledávanější knihy s duchovní a psychologickou tematikou, nám ukazuje, jak se osvobodit od věcí, které nám brání v tom, abychom byli skutečně šťastní.
Zdroj: http://knihy.abz.cz/prodej/muz-ktery-chtel-byt-stastny

Malý princ

30. září 2014 v 17:32 | KatMac |  Biblioterapie
Dílo je metaforický příběh o lásce, odpovědnosti, přístupu k životu, o vztazích mezi lidmi. Setkání s malým princem je vlastně setkáním s tou lepší částí našeho já, s dobrem, které je v každém z nás.

Kniha vypráví o pilotovi, jenž havaroval se svým letadlem na saharské poušti. Na poušti se setká s malým princem. Ten přišel z daleké planetky B 612. Princ z ní uprchl, neboť zapochyboval o lásce květiny (růže), kterou miloval.
Malý princ vyprávěl pilotovi o planetách, které zatím navštívil. Obyvatelé těchto planet představovali pokřivené lidské charaktery. Rozkazovačný král, který chtěl všemu vládnout. Domýšlivec, jenž chce být stále obdivován. Pijan, který pije, aby zapomněl, že se stydí za to, že pije. Businessman, jenž stále počítá hvězdy. Zeměpisec zase neustále vyzvídal, co kde malý princ viděl, aby si vše mohl zaznamenat. Na šesté planetě se malý princ setkal se smutným pracovitým lampářem, který stále zhasínal a rozsvěcel pouliční lampu.
Princovo putování skončilo na sedmé planetě - Zemi. Zde se setkal s liškou, jež ho zasvětila do tajemství hlubokého citu ("vidět srdcem") a přivedla k poznání, co pro něho květina znamená. Prostřednictvím lišky poznal princ, co je skutečné přátelství, jak proniknout k podstatě věcí. Díky ní také pochopil, že co je důležité, je očím neviditelné, že jen srdcem správně vidíme. Po setkání s výhybkářem věčně spěchajících vlaků a obchodníkem prodávajícím pilulky utěšující žízeň pochopil malý princ nesmyslnost lidského spěchu a honby za náhražkami.
Během princova vypravování došla pilotovi voda. Princ pomohl žíznícímu letci najít studnu. Poté letec-vypravěč dokončil opravu stroje. Malý princ byl stále smutnější, protože toužil po návratu domů. Jeho planeta byla příliš daleko. Princ pilotovi řekl, že jeho cesta je těžká, a proto s sebou nemůže vzít své tělo. V písku se zableskl had, který ho uštknul do kotníku, a tak se cestou smrti vrátila princova duše na planetu ke květině, za níž se cítil být odpovědný.
Poměrně jednoduchý příběh konfrontuje dnešní svět (snaha o ovládání přírody, materialismus, egocentrismus, závod s časem) s pohledem pohádkového dětského hrdiny, který nachází smysl v úplně jiných věcech - v přátelství, lásce. Střet dětského světa se světem "dospěláků" se tak v konkrétní rovině stává školou umění žít.




Peter Falk

30. září 2014 v 12:05 | FialKa |  Historická osobnost se ZP 14
Peter Michael Falk
(1927-2011)

http://www.9celebritybirthdays.com/wp-content/uploads/2014/08/peter-falk-3.jpg

Peter Falk byl americký herec židovského původu.
Jako tříletý přišel při operaci maligního tumoru o pravé oko, které bylo nahrazeno skleněným.
Před filmovou kamerou se nejprve uplatnil ve vedlejších úlohách pobudů, zlodějů a gangsterů. Výrazněji na sebe upozornil rolí zabijáka Abe Relese, za jejíž ztvárnění v kriminálním filmu Vražda, s.r.o. (r. B. Balaban a S. Rosenberg) byl nominován na Oscara 1960. Hned v následujícím roce se o Oscara ucházel znovu s rolí tělesného strážce Joye Boye v satirické komedii Plná kapsa zázraků (r. F. Capra).
Do širšího diváckého povědomí se dostal díky účinkování v mnoha zábavných TV pořadech a seriálech. Mimořádnou popularitu mu přinesla zejména postava sympatického detektiva, poručíka Columba, jehož na TV obrazovce ztělesňoval od poč. 70. let až do své smrti a který mu zajistil ceny emmy (1972, 1975, 1976 a 1990) a Zlatý glóbus. Těžiště svých hereckých aktivit přesunul během 70. let především do TV, kde dokonce režíroval některé epizody seriálu o Columbovi.
Jeho dcera oznámila 15. prosince 2008, že trpí Alzheimerovou chorobou a demencí. Zemřel 23. června 2011 ve svém domě v Bevery Hills.

Zdroje informací:
http://zivotopis.osobnosti.cz/peter-falk.php
http://cs.wikipedia.org/wiki/Peter_Falk
fotografie: http://www.fanpop.com/clubs/peter-falk/images/23165123/title/peter-falk-photo



Jaroslav Ježek

30. září 2014 v 9:58 | MarNov |  Historická osobnost se ZP 14
Jaroslav Ježek byl hudební skladatel, spolupracovník Voskovce a Wericha v Osvobozeném divadle. Po nezdařené operaci šedého zákalu oslepl Jaroslav Ježek na jedno oko, na druhé viděl špatně a následkem spály byl i nedoslýchavý. I přesto se stal slavným hudebníkem. Byl klavíristou, skladatelem, dirigentem i sbormistrem.
Hudební vzdělání získává Jaroslav Ježek nejprve ve slepeckém ústavu, v roce 1924 začíná studovat na pražské konzervatoři. Studia skladby u K. B. Jiráka Ježek končí v roce 1927. Po konzervatoři Ježek studuje na mistrovské škole u J. Suka a A. Háby, na stejné škole se věnuje také studiu hry na klavír u A. Šímy. Během studií v roce 1927 se Jaroslav Ježek dostává na roční pobyt do Paříže, kde se setkává s jazzem a soudobou vážnou hudbou.
Ježkova hvězdná kariéra je však náhle přerušena, když je v roce 1938 Osvobozené divadlo uzavřeno. V lednu následujícího roku pak Ježek společně s Voskovcem a Werichem emigruje do Spojených států amerických.
V USA působí Ježek jako sbormistr amatérského smíšeného pěveckého sboru (Československý pěvecký sbor). Ve Spojených státech se Jaroslav Ježek seznamuje se svojí manželkou Francis, kterou si vezme krátce před smrtí. Jaroslav Ježek umírá 1. ledna 1942 v New Yorku na chronické onemocnění ledvin. Francis po válce převeze urnu do Prahy, kde je po slavnostním aktu v Domě umělců uložena do rodinného hrobu na Olšanských hřbitovech.

Převzato z: http://zivotopis.osobnosti.cz/jaroslav-jezek.php , http://www.lorm.cz/download/HMN/obsahCD/osobnosti-ze-sveta-hluchoslepych.html#jaroslav-jezek , http://www.csfd.cz/tvurce/65147-jaroslav-jezek/

Andy Warhol

29. září 2014 v 23:25 | K.Nic |  Historická osobnost se ZP 14
Andy Warhol mohl podle odborníků trpět jednou z forem autismu. Jeho chování neslo známky Aspergerova syndromu, napsal profesor Michael Fitzgerald z dublinské Trinity College.

Andy Warhol pravým jménem Andrew Warhola (1928-1987) byl význačným americkým umělcem. Aspergerův syndrom u něj způsobil změny chování v sociální sféře. Možná právě proto byl Warhol nechtěným umělcem. Kritikové mu vyčítali přepjatost, "svědomitě nastudovanou perverzitu" i strojenost.

Až poté v 60.letech se dokázal více prosadit. Syndrom, s kterým se Warhol potýkal po celý život, mu dal vyšší inteligenci. Naproti inteligenci, však leží bariera v podobě časté nesrozumitelnosti gest a významu slov v komunikaci, která provází tento syndrom. Možná právě proto byl prý panic po celý život. Jiné zdroje naopak pojednávají o jeho homosexualitě.

V tvorbě se zabýval grafikou, filmem, byl manažer rockové skupiny The Velvet Underground. Neopomenutelně patřil k hlavním osobnostem amerického hnutí pop art. Proslul svými designovými návrhy obalů plechovek Campbell Soup Company. Dále byl výborným portrétistou, maloval hlavně známé osobností jako Marilyn Monroe,Elvis Presley či Elizabeth Taylor.


http://www.aspergeruvsyndrom.cz/10-slideshow-vpravo/
http://www.artmuseum.cz/umelec.php?art_id=264
http://prezi.com/r7vjnjvvmpnc/autismus/
http://zivotopis.osobnosti.cz/andy-warhol.php

Helena Kellerová

29. září 2014 v 22:33 | KatMac |  Historická osobnost se ZP 14
Helena Kellerová patřila mezi nejvýznamnější osobnosti 20. století. Byla americká hluchoslepá básnířka a spisovatelka.
Narodila se 27. června 1880 v městečku Tuscumbia v americkém státě Alabama. Avšak už v 18ti měsících následkem prudkého zánětu mozkových blan zcela ohluchla a oslepla.
Největším zlomem v jejím životě byl příchod učitelky, která ji naučila mluvit. Především díky ní Helena dokázala absolvovat středoškolské vzdělání a dokonce i studium na harvardské univerzitě, které zdárně ukončila ve svých 24 letech doktorátem.
Již během studií na univerzitě napsala Helena Kellerová svou první knihu "Povídka mého života", která byla přeložena do mnoha světových jazyků. Poté následovala další tvorba v Braillově písmu: "Optimismus" (1904), "Svět, v němž žiji" (1908), "Píseň o kamenné stěně" (1908), "Ze tmy" a především "Moje náboženství" (1926) a mnohé další. Některé publikace byly přeloženy i do českého jazyka.
Helena Kellerová se naučila kromě latiny a řečtiny také plynně hovořit francouzsky a německy. Její víra ji vedla k tomu, aby pečlivě sledovala veškeré dění ve světě.
Pomohla založit Americkou nadaci pro nevidomé se snahou poskytovat lepší životní podmínky pro zrakově postižené.
Dorozumívala se nejen dotekovou abecedou, měla i schopnost číst lidem ze rtů doteky konečky prstů a rozeznávat vibrace jejich úst. Tuto ojedinělou metodu, nazývanou tadoma, ovládalo jen několik málo lidí na světě, většinou neslyšících.
Přes svou absolutní ztrátu sluchu i zraku byla Helena Kellerová také výbornou a nadšenou posluchačkou hudby, kterou vnímala celým povrchem těla. Pořádala přednášky, byla zvána do zahraničí a obdržela mnoho uznání od zahraničních univerzit.
Helena Kellerová zemřela dne 1. června 1968 ve věku nedožitých 88 let. Po její smrti vznikla ve světě celá řada organizací nesoucích jméno této slavné spisovatelky, které se zabývají problematikou smyslově postižených.

Zdroj: http://ruce.cz/clanky/16/2-slavne-osobnosti-v-historii-neslysicich

Rudolf II. Habsburský

29. září 2014 v 22:24 | MarDiv |  Historická osobnost se ZP 14
Narodil 18. července 1552 ve Vídni. Byl římský císař, král český a uherský. Syn císaře Maxmiliána II. a císařovny Marie a vnuk císaře Karla V.

Díky jeho zaujetí pro alchymii, astrologii a jiné vědy žili v Praze slavné osobnosti, jako např. astronom Tycho de Brahe, Johanes Kepler, lékař Jan Jesenius, matematik John Dee, alchymista Edward Kelley, Giordano Bruno a také slavní malíři, sochaři.
Císař také ovládal několik jazyků: španělsky, německy, francouzsky, italsky, latinsky a česky.

Habsburkové byli rod, který uzavíral časté sňatky mezi sebou, což se projevovalo v jejich psychické labilitě. Lze ji pozorovat i u Rudolfa II., která se u něho s věkem prohlubovala a na venek byla patrná kolem roku 1580.
Už jeho současníci označovali římského císaře a českého krále Rudolfa II. za podivína či dokonce posedlého ďáblem. Císařův zpovědník Johann Pistorius s tím však nesouhlasil: "Není posedlý, jak se někteří domnívají, ale trpí melancholií , která během dlouhé doby příliš vyhnala kořeny." Přitom pojmu melancholie byl v Rudolfově době přikládán mnohem širší význam a skrývaly se pod ním i duševní poruchy. Ve 30. letech 20. století profesor Luxenburger z psychiatrické kliniky v Mnichově vyjádřil názor, že "Rudolf II. trpěl schizofrenií". Odvolával se přitom na případy duševních poruch u jeho předků, jako např. Johany Kastilské řečené Šílená či císař Karel V., i u jeho potomka levobočka Julia Caesara d´Austria, který na českokrumlovském zámku v záchvatu zmasakroval svou mladičkou milenku Markétu Pichlerovou.
Antropolog profesor Emanuel Vlček, který zkoumal Rudolfovi kosterní pozůstatky, zjistil syfilitický zánět kostí. V této souvislosti vyslovil hypotézu, že císař se zálibou v umění a alchymii trpěl progresivní paralýzou vyvolanou třetí fází luetické nákazy. S jeho diagnózou však polemizoval psychiatr profesor Eugen Vencovský. Podle jeho názoru byla Rudolfova osobnost poznamenána dědičně získanou periodickou schizoafektivní psychózou.
Jak známo, císař nakonec zemřel 20. ledna 1612 v naprosté izolaci na Pražském hradě, když ho trůnu zbavil jeho vlastní bratr Matyáš. V oficiální zprávě byla jako příčina smrti uváděna vodnatelnost. Při jeho známé tloušťce se tomu ani nelze divit.

zdroje informací: http://21stoleti.cz/blog/2005/09/21/i-slavni-a-znami-byvaji-nemocni/
http://www.minulost.org/archiv/51/rudolf-ii-cesky-kral




Léčba koněm - Rupert Isaacson

29. září 2014 v 20:28 | MarDiv |  Biblioterapie
Léčba koněm - Pouť otce za uzdravením syna

Tato autobiografie vypráví příběh Ruperta Isaacsona, autora a bývalého trenéra koní, kterému jeho žena Kristin porodí syna Rowana. Manželé žijí po nějakou dobu v přesvědčení, že je syn ,, normální ". Mají sice jisté pochyby, protože Rowan se nechová jako jiné děti v jeho věku, ale lékaři je ujišťují, že má pouze trochu opožděný vývoj. Teprve ve dvou letech mu je diagnostikován autismus. Pro rodiče je výchova náročná, tradiční terapie mají malý účinek, a proto se cítí v koncích. Rupert si však začne všímat, jak mění přítomnost zvířat Rowanovo chování. Když je se zvířaty, tak nemá žádné záchvaty, a dokonce vede i konverzaci. Jednou se stane něco pozoruhodného, když je Rupert se synem na procházce v lese, chlapec mu utěče k sousedovi na pastvinu, kde je i dominantní klisna jménem Betsy. Rupert nemůže Rowana, dlouho najít, a když ho konečně objeví, chlapec leží u nohou této kobyly. Ruperta ohromilo, že mu neublížila. Bylo to neuvěřitelné. Od té doby na ní jezdí spolu. Rowan se na koňském hřbetu pozoruhodně zlepšuje, komunikuje s otcem a neobjevují se u něj záchvaty. Rupert zjistí, že na jeho syna příznivě působí jízda na koni a domorodí léčitelé - šamani. Proto se rozhodne podniknout se svou ženou a synem cestu do Mongolska, kde se od pradávna stýkají koně a šamanismus. Tato cesta navždy změnila jejich životy.


Knihu bych doporučila rodinám s autistickým dítětem. Myslím si, že tato kniha je hodně motivační, dokazuje, že je možno dosáhnout všeho, pokud o to opravdu usilujeme a nevzdáváme se již při prvním klopýtnutí.




Zadání seminárních úkolů

28. září 2014 v 21:07

Přidat po jednom příspěvku do každé z těchto rubrik:

  1. Významné osobnosti ZP - Najděte významnou a zajímavou historickou osobnost, která vynikla v politice, vědě či umění navzdory svému zdravotnímu postižení. Představte ji v krátkém medailonku. Zkuste najít zajímavé aspekty, jak se osobnost vyrovnávala se svým postižením či jak probíhalo přijetí či nepřijetí společností.
  2. Biblioterapie - Zamyslete se, jakou knihu byste doporučili kamarádovi (kamarádce), který (která) se vyrovnává s těžkou životní situací (následky onemocnění či zdravotního postižení, psychickou zátěží v podobě onemocnění blízké osoby aj.) jako vhodnou pro biblioterapii. Může se jednat o knihu motivační, humornou, odbornou, biografickou, duchovní i jinou…Biblioterapie je metoda psychoterapie, která využívá podpůrné a léčebné účinky četby. Cílem je umožnit pomocí četby knihy reflektovat zátěžovou situaci, kterou daná osoba prožívá. Čtení má přispět k uvolnění napětí, změně pohledu na prožívanou situaci a k následnému přijetí a vyrovnání.
Knihu je třeba přečíst.

Je možné se inspirovat na loňském blogu naslednapece.blog.cz , je ale třeba vybírat jiné osobnosti a jiné knihy.