Hubert Egger

Včera v 21:15 | TeMull |  18 Osobnost v UR
Hubert Egger
Uznávaný rakouský lékař (především odborník na umělé končetiny), který vynalezl se svým týmem nejprve protézu ruky, která se ovládá pomocí impulzů zasílaných přímo z mozku.
A jeho nejnovějším vynálezem je protéza nohy, která umožňuje cítit povrch, po kterém se pohybuje. Nejdříve zavedli fungující nervová zakončení z pahýlu nohy ke zdravé tkáni stehna poblíž pokožky. Tyto nervy pak vedli pomocí umělých vodičů vjemů protézou až dolů, kde je spojili s umělým chodidlem vybaveným šesti senzory.

Otestovaná protéza tak cítí propojení mezi nervovými zakončeními ve zbytku pacientovy nohy a patou protézy. Člověk tak lépe rozpoznává povrch země i případné překážky, čímž se snižuje riziko pádu. Obnovení přenosu informací z nohy do mozku pomáhá navíc odstranit fantomové bolesti.

Nevýhodou však tohoto průlomového objevu je, že jde o velice nákladnou věc, kterou si málokdo může dovolit. Protéza vyjde tak na milion korun a nejdéle po pěti letech by se měla vyměnit.

http://www.invarena.cz/?p=21696
https://www.webnoviny.sk/vedci-vytvorili-protezu-nohy-ktora-dovoluje-citit-vnemy/
 

Nedotknutelní (Intouchables)

Včera v 20:34 | TeMull |  18 Umělecké dílo s tematikou ZP
Film začíná v noci v centru Paříže. Driss společně s Phillipem řídí Maserati Quattroporte v plné rychlosti a kličkuje mezi auty. Zanedlouho je začne pronásledovat policie, která je přinutí zastavit. Aby Driss svou rychlou jízdu obhájil, vymyslí si, že nemocný a handicapovaný Philippe potřebuje odvést rychle do nemocnice, Philippe simuluje záchvat, aby oklamal policii, která jim věří a doprovodí je až k nemocnici. Oba muži se radují a policii ujíždí. Setkání těchto dvou mužů je poté vyprávěno retrospektivně, což zabírá většinu filmu. Philippe je zámožný zdravotně postižený muž, který pořádá výběrové řízení na pečovatele pro sebe. Driss je jedním z kandidátů, ale o práci ani nestojí a ani si nedělá žádné naděje, pouze požaduje, aby mu podepsali, že si hledal zaměstnání a on to poté mohl předložit v centru pro nezaměstnané. Ve volném čase se snaží flirtovat se sekretářkou Magalie, vtipkuje o hudebním vkusu a ukradne jedno Fabergého vejce. Driss je pozván na druhý den, aby si vyzvedl papír pro centru pro nezaměstnané. Vrací se do svého domova na předměstí, který je přeplněn dětmi. Jeho matka je rozzlobená, protože se jí neozval přes šest měsíců, on jako omluvu položí na stůl Fabergého vejce, což jeho matka nepřijme a požádá ho, aby odešel.
Další den se Driss vrací k Philippovi pro podpis a k jemu velkému překvapení mu sdělí, že byl přijat na zkušební dobu jako jeho pečovatel. Po tom, co se dozví o rozsahu Phillipova postižení, mu je oznámeno, že bude v jeho rezidenci i bydlet, což mu přináší mnohem komfortnější bydlení oproti domu na předměstí. I přes rozpaky, které ho provázejí, se začne o Phillipa starat. Doprovází ho ve všech momentech každodenního života, s údivem obdivuje jeho životní styl a zjistí, že je to sběratel moderního umění. Philippa varuje jeho blízký ohledně minulosti Drisse a odhalí mu, že byl šest měsíců ve vězení, Phillipa to ale nevyvede z míry. V průběhu času mají k sobě Driss a Philippe čím dál tím blíž. Chování Drisse je zpočátku rozpačité a ne příliš dobré, ale s pomocí ostatního personálu se zlepšuje a začne brát svou práci vážně. Svědomitě pečuje o svého nadřízeného, který trpí pravidelnými záchvaty psychosomatické bolesti. Divák zjistí víc o životě Philippa, který se stal zdravotně postiženým po nehodě při paraglidingu, a brzy na to rovněž ztratil svou ženu Alici. Driss postupně přesvědčí Philippa, aby si udělal pořádek ve svém osobním životě, zejména ohledně domluvení jeho dospívající dceři Lise, která se chová jako rozmazlené dítě. Na druhé straně je Driss překvapen Phillipovou zálibou v umění a opeře, postupně se kulturně více otvírá a sám se pokusí o abstraktní malbu.
Driss zjistí, že Philippe má korespondenční vztah s ženou jménem Éléonore, která žije v Dunkerque, nikdy ji neviděl a posílá jí své básně. Driss trvá na tom, že by se měli setkat, Phillipe se toho obává kvůli svému handicapu a chce, aby jejich vztah zůstal pouze intelektuální. Driss přikáže Philippovi, aby Éléonore zavolal a ta souhlasí s výměnou fotek. Driss vybere jednu z fotek, která ukazuje Phillipův handicap, ale na poslední chvíli Phillipe vybere fotku, na které je zobrazen ještě před nehodou. Sjednají si schůzku, Éléonore ale přichází pozdě, Philippe se jí bojí postavit a nakonec opustí kavárnu ještě předtím, než se se svojí korespondentkou setká. Philippe poté zavolá Drissovi a pozve ho na palubu svého soukromého letadla. Zde mu předává obálku se 11 000 eury, což je suma, za kterou by se prodala Drissova abstraktní malba, kdyby byl proslulým malířem. Na Philippovy narozeniny je uspořádán malý koncert vážné hudby. Driss je zpočátku k této hudbě velmi neochotný a Philippe ho vede k tomu, aby hudbu poslouchal pozorněji a byl otevřený k této formě umění. Driss mu poté ukáže hudbu, která se líbí zase jemu a z narozeninového koncertu se stane vydařený večírek. Driss také důrazně domlouvá Bastienovi, příteli Élisy, který se k ní špatně zachoval. Poté, co mladého muže zastraší, mu řekne, aby Élise každé ráno nosil croissanty. Mladší bratr Drisse, Adama, má potíže s místním gangem a najde útočiště u Drisse. Driss mluví s Philippem o své rodině a odhalí mu své tajné rány. Philippe mu poradí, aby se vrátil ke své rodině a podporoval ji. Driss se vrátí na předměstí, připojí se ke svým městským přátelům a pomocí nich se mu podaří dostat gang, který dělal potíže jeho malému bratrovi. Díky jeho novým kulturním zážitkům se mu podaří pohovor do dopravního podniku. Philippe hledá nového opatrovníka, ale bez většího úspěchu. Jeho sekretářka Yvonne nakonec zavolá Drissovi, když Philippe trpí dalším ze záchvatů. Driss vezme Philippa na projížďku, kterou vidíme na začátku filmu. Poté, co od nich odjedou policisté, Driss řekne Philippovi: "Nyní mi to dovolte udělat". K Philippově překvapení ho veze přímo do Cabourgu, kde ho čeká schůzka v restauraci. Driss před Philippa postaví Fabergého vejce, které mu dříve odcizil. Po tomto symbolickém gestu Driss odchází na pláž a nechá v restauraci Philippa, kterému sjednal schůzku s Eléonore. Philippe je situací překvapen, ale zároveň i potěšen.

https://cs.wikipedia.org/wiki/Nedotknuteln%C3%AD_(film)

Aquina Anna Sedláčková

Včera v 8:45 | BilikAnd |  18 Osobnost v UR
Aquina Anna Sedláčková se narodila 6. prosince 1877 v rodině řídícího učitele ve Strakách u Nymburka, kde navštěvovala zdejší základní školu. Své pedagogické vzdělání si zdokonalila v učitelském ústavu, který absolvovala v Jiřicích, později ve studiích pokračovala v Praze. Po zkouškách učitelské způsobilosti pracovala jako členka kongregace Milosrdných sester na veřejných školách v Boru u Tachova a ve Filipově.
Do Ústavu pro nevidomé na Hradčanech v Praze nastoupila v roce 1904 jako učitelka. Ve své pedagogické činnosti kladla největší důraz na rozvíjení hmatu. Neustále se zabývala problematikou, jak svým žákům přiblížit svět právě prostřednictvím hmatu. Dále se věnovala společenskému chování svých žáků a zavedla pro ně také dramatický kroužek. Byla mimořádně zručná, a tak jí samotná výroba některých pomůcek nepůsobila zvláštní potíže.
O rozvoj manuálních dovedností žáků se starala při vyučování v dílnách. Byla si vědoma, že právě zručnost je jednou z těch dovedností, které zaručují nevidomým životní úspěchy.
Velmi obětavě se věnovala přepisování textů pro všechny vyučovací předměty a starším opisovala i hudebniny z běžné do Braillovy bodové notace. Dokázala zapsat i skladby schopných chovanců do not. Do Braillova písma přepisovala i knihy, zejména beletrii. Knihy pak zručně vázala a založila tak ústavní žákovskou knihovnu. Vymyslela techniku lisování reliéfních papírových fyzikálních zeměpisných map.
Do Hradčanského ústavu byly přijaty dvě hluchoslepé dívky - Berta Bartlová a Anna Syrová. Aby se s nimi mohli učitelé i spolužáci domluvit, adaptovala Lormovu německou verzi dotekové abecedy na český jazyk. Jelikož zavedla i písmena s českými diakritickými znaky, značně se od původní německé soustavy odchýlila. Do svého systému začlenila i znaky pro početní úkony a číslice. Jednotlivé hlásky řadila bez ohledu na jejich frekvenci v české řeči.
V roce 1948 odchází sestra Aquina na trvalý odpočinek unavená a nemocná. Protože její nevyléčitelná choroba ji víc a víc sužovala, odešla do klášterních zařízení na jižní Moravě, kde 28. dubna 1950 umírá.
Její osobnost poznamenalo prostředí ústavu. Byla platnou a zkušenou tyflopedkou, která se zapsala do myslí i srdcí mnoha chovanců ústavu. Reliéfní zeměpisné papírové mapy má ve svých sbírkových fondech koutek tradic ZŠ pro nevidomé žáky v Praze.

http://www.lorm.cz/download/HMN/obsahCD/osobnosti-ze-sveta-hluchoslepych.html#aquina-anna-sedlackova

 


Robin Mckenzie

Neděle v 22:46 | LuBra |  18 Osobnost v UR

Robin Anthony McKenzie se narodil v Auclandu (Nový Zéland) v roce 1931. Vystudoval na Wairarapa College a na Univerzitě v Otagu (Otago University). Kvalifikaci získal na New Zeeland School of Physioterapy v Dunedinu v roce 1952. V roce 1953 začal provozovat soukromou praxi ve Wellingtonu. Právě zde rozvinul svůj mimořádný zájem o léčbu poruch páteře a končetin. Po celém světě je používána více jak 30 let.

MTD metoda je založena na filosofii vzdělání pacienta a jeho aktivním přístupu - autoterapie. Tento přístup je jeden z nejvíce vědecky podloženách léčebných metod. Klíčový moment je vstupní vyšetření a přesná diagnóza.

Klient dostává od proškoleného fyzioterapeuta přesný seznam cviků na konkrétní partie, které podle potřeby sám cvičí v průběhu dne (4-6x denně). Čím pacient více spolupracuje, tím jsou jeho bolesti více minimalizovány.
Metoda je výrazně šetrnější než tvdá manipulace páteře a kloubů.

https://www.youtube.com/watch?v=w3Q0xwuIF20

Zdroje:

http://www.centrumspirala.cz/cz/rehabilitacni-centrum/rehabilitacni-metody-v-centru-spirala/fyzioterapie/mckenzie
http://www.mckenzieinstitute.org/cz/cs_CZ/pacient/mckenzie-metoda/

Sněhový dort

Neděle v 20:29 | MichNov |  18 Umělecké dílo s tematikou ZP
Sněhový dort (v anglickém originále Snow Cake) je britsko-kanadský dramatický film režiséra Marca Evanse z roku 2006.
Snowcake je příběh o lásce, přátelství a neortodoxním vztahu muže unikajícím své minulosti, autistické matky, která se musí vyrovnat se ztrátou své dcery, a vášnivé ženy držící si lásku dostatečně od těla. Když Alex zastaví mladé stopařce Vivienne, nemá ani tušení, že jeho život se v mžiku otočí vzhůru nohama. Havarují a Vivienne na místě zemře. Díky pocitu viny se rozhodne navštívit Vivienninu matku. Netuší však, že Linda je autistka, která sice chápe, co se stalo, ale není schopná projevit jakékoliv emoce. Alex se rozhodne u Lindy zůstat a postarat se o pohřeb. Netrvá však dlouho než si začne románek se sousedkou LIndy Maggie, což se vůbec nelíbí jednomu místnímu policistovi. Ten přijde na to, že Alex byl odsouzen za zabití člověka a nedávno opustil vězení. S blížícím se Vivienniným pohřbem se začíná na povrch dostávat Alexova temná minulost...





Zdroje: https://cs.wikipedia.org
https://www.csfd.cz

Rain Man

Neděle v 15:16 | KaDol |  18 Umělecké dílo s tematikou ZP

Rain Man

Je americké drama z roku 1988 režírované Byrrym Levinsonem. Film získal čtyři Oscary za nejlepší film, režii, scénář a pro nejlepšího herce v hlavní roli, kterou ztvárnil Dustin Hoffman.

Obchodník s automobily Charlie Babbitt (Tom Cruise) se dozví, že z dědictví po otci dostane jen automobil Buick Roadmaster z roku 1949. Zbytek, téměř tři miliony dolarů, dostane ústav pro mentálně postižené ve Wallbrooku. Zde se Charlie nečekaně setká se svým starším bratrem, autistickým Raymondem, o jehož existenci neměl ponětí.
Raymond nedokáže komunikovat s okolím, nechápe své emoce a jakákoli změna zavedených rituálů u něj vyvolává záchvaty paniky. Charlie se rozhodne bratra unést a vrátit ho ústavu výměnou za část dědictví. Během strastiplné cesty se musí potýkat s jeho rozmary a dodržovat jeho rituály. Krize vyvrcholí, když Raymond odmítne nastoupit do letadla a Charlie je nucen vydat se s ním do Los Angeles autem. Zatímco jeho podniku hrozí krach, bezmocně s bratrem trčí v zapadlém hotelu. Když zjistí, že je schopen pamatovat si desítky karet a jejich posloupnost v balíčku, vydá se s ním do Las Vegas. V Black Jacku vyhrají téměř devadesát tisíc. Charlie se snaží stát Raymondovým poručníkem, aby si zajistil přístup k penězům.
Neuvědomuje si, že se jeho vztah k handicapovanému bratrovi začíná měnit. Zvyká si na jeho zvláštní chování, začíná mnohé chápat a vybaví si některé vzpomínky z dětství, které považoval za výplod fantazie. Chtěl by se o něj starat dál, z bratrské lásky. Rozhodnout by měl psychologický pohovor s Raymondovým ošetřujícím lékařem, při kterém Charlie pochopí že Raymond nedokáže o sobě rozhodnout. Raymond odjíždí zpět se svým ošetřujícím lékařem do Wallbrooku, s tím že jeho bratr za ním bude dojíždět.

Maria Montessori

Neděle v 13:00 | MoUrb |  18 Osobnost v UR
Maria Montessori se narodila 31. srpna roku 1870 v Itálii. Jejím otcem byl účetním ve státní správě a její matka byla velmi vzdělaná žena, která vášnivě četla. Maria vždy aspirovala na vzdělání, která tehdy pro ženu nebyla zrovna otevřená. Přihlásila se po maturitě, i přes nesouhlas otce, na vysokou školu lékařskou. Tehdejší ředitel univerzity mladou Marii odmítl přijmout na studium lékaře. Ta ve svém úsilí pokračovala dál. Dva roky se tedy věnovala studiu fyziky, matematiky a přírodních věd. Získala diplom v tomto oboru. Za Marii se tehdy přimluvil i papež Leo XIII.. Marie Montesori se tehdy stala jedinou ženou studující na lékařské fakultě. Během studií získala několik stipendií a vydělávala si doučováním. Zaplatila tak veškeré výdaje za studium už během pobytu na lékařské fakultě. V roce 1896 se tak stala první ženou s lékařským vzděláním v Itálii.
Ihned po studiích byla zaměstnáno jako lékařka. Zúčastnila se i konference v Berlíně, kde hájila práva žen. Pohovořila i o tom, že by ženy měly mít právo na stejnou mzdu jako muži. V roce 1986 se stala asistentkou chirurgie v římské nemocnici. Zakládala si na práci s chudými dětmi, na kterých ji vždy záleželo. Marie Montessori byla pověstná svou péčí o pacienty ne jen z hlediska správné diagnostiky a medikace, ale také základních potřeb. Dbala na to, aby pacienti zůstávali v teple a byli vždy dobře nakrmení. V roce 1897 se připojila k výzkumnému programu na psychiatrické klinice v Římě. Tehdy se i seznámila s Giusseppem Montesanem, se kterým měla později i milostný vztah.
Při své práci Marie pozorovala děti v ústavu pro choromyslné v Římě. Jeden z ošetřovatelů ji upozornil na děti, které sbírají po jídle drobky z podlahy a jedí je. Dovtípila se, že dětem chybí určitá zraková i motorická stimulace. Začala se v péči o chorobomyslné děti a pedagogiku vzdělávat. Ve věku dvaceti osmi let Marie prezentovala své ideje na kongresu Turíně. Obhajovala teorii, že dětem v ústavech chybí vhodné podněty a to vede k jejich kriminalitě. Žádala tedy o sociální reformu.
Stala se spoluředitelkou institutu zvaného Ortofrenická škola, která se starala o děti duševně postižené. Začala její kariéra od lékařky k pedagožce, kdy své teorie o rozvoji schopností u dětí aplikovala v praxi a po nocích své poznatky zapisovala. V dalších letech se stala pedagožkou na vysoké škole, kdy během jedné své přednášky pronesla svá slova:
"Předmětem našeho studia je lidství; našim cílem je stát se učiteli. Co ale dělá člověka učitelem, je láska k dítěti, protože to je právě láska, která přetváří sociální povinnost pedagoga do vyššího vědomí takového poslání."

V roce 1907 byla širokou veřejností požádána o pomoc a převýchovu dětí, jež pocházely z rodin chudých dělníku a páchaly vandalství na zdejších budovách. Založila tedy první mateřskou školu, kde aplikovala své výchovné postupy z Ortofrenické školy. Došla k novému samo - vzdělávacímu přístupu, kdy do prostředí dětí dávala různé předměty i aktivity, ale ponechávala zde jen ty, o které děti projevily zájem. Děti dělaly velké pokroky a v pěti letech dokázaly číst i psát. Po celém světě se otevíraly školy i školky, které následovali metodu Marie Montessori. Tyto metody musely přestát dvě světové války, ale přesto jsou používány do dnes. Marie Montessori byla třikrát nominována na Nobelovu cenu míru.
zdroje:
https://cs.wikipedia.org/wiki/Maria_Montessori
http://www.zijememontessori.cz/o-montessori/m-montessori-zivotopis/



Miloš Sovák

Sobota v 20:36 | LuMal |  18 Osobnost v UR
Miloš Sovák


(15. dubna 1905, Bechyně - 29. září 1989, Praha)
Byl lékař, profesor na UK, zakladatel československé logopedie a tvůrce logopedické teorie i praxe.
Vystudoval lékařskou a později i filozofickou fakultu na UK. V roce 1931 nastoupil jako hospitant na ušní, nosní a krční kliniku prof. Přecechtěla a zde si brzy osvojil otorinolaryngologii. V roce 1932 se stal prvním asistentem prof. Seemanna na foniatrickém oddělení kliniky. Foniatrii se plně věnoval a zpracoval první vědecké práce z výzkumu vegetativních reakcí u postižených poruchami plynulosti řeči, prosadil poradenskou péči o osoby s poruchami sluchu a bezplatné přidělování naslouchátek.

Již v roce 1945 vydal monografii o mechanizmech tvorby lidského hlasu na podkladě laryngostroboskopického vyšetření a dospěl k řadě dalších poznatků o tvorbě hlasu. Jeho dílo "Lateralita jako pedagogický problém" podnítila uzákonění možnosti psát a kreslit ve škole i levou rukou. Řešil i problém bilingvismu - dvojjazyčné výchovy dětí od narození v prostředí rodiny. Je autorem monografií, skript, učebnic, příruček a sborníků.
V letech německé okupace republiky působil jako odborný školní lékař pro otorinolaryngologii a foniatrii na magistrátu hl. m. Prahy, na jeho podnět byla zřízena škola pro nedoslýchavé a škola pro vadně mluvící. Založil Českou logopedickou společnost (nese od jeho smrti jeho jméno), organizoval logopedické kurzy pro učitele, založil Logopedický ústav hlavního města Prahy (1946), stal se prvním vedoucím katedry speciální pedagogiky na Pedagogické fakultě UK.
Výsledek obrázku pro miloš sovák

Edward Bach

Sobota v 15:42 | JaniGru |  18 Osobnost v UR
Dr.Edward Bach (1886-1936) byl anglický lékař, homeopat a autor mnoha lékařských a spirituálních textů. Je známý především kvůli jeho práci s léčivými rostlinami a zanecháním jeho celoživotního díla známého jako "Bachovy květové esence

V roce 1906 nastoupil jako student na univerzitu v Birminghamu a roku 1912 ukončil svá studia medicíny v Londýně na University College Hospital s diplomem MB a později v roce 1914 s lékařským diplomem - Diploma of Public Health (D.P.H.Camb.). Již v době studií se u něj objevovaly menší zdravotní potíže, ale jeho touha po poznání a objevování nových souvislostí mezi nemocí a zdravím mu nedovolovala příliš se zabývat vlastní fyzickou slabostí. Spíš naopak - svou slabost se snažil překonat prací, která mu přinášela ohromnou radost a vnitřní naplnění. V té době pracoval v nemocnici, kde zakončil svá studia, jako bakteriolog.

V roce 1913 se poprvé oženil - jeho manželka však na jaře roku 1917 zemřela na záškrt. Sám Bach v létě téhož roku při své práci v laboratoři zkolaboval vinou vnitřního krvácení a musel se podrobit vážné operaci. Po této události mu lékaři dávali jen malou naději na přežití, pouze několik měsíců. Bach ale nebyl ochoten se s touto skutečností smířit, protože sám v sobě cítil, že před ním stojí ještě veliká práce a že jeho osud ještě není zcela završen a naplněn. Věděl, že chce pomáhat trpícím lidem a své poznatky o přírodě předat dál do rukou těm, kteří se chtějí oprostit od utrpení a žít ve zdraví a radosti. Věděl, že i když vystudoval medicínu, nebude to klasická lékařská věda, co ho povede v další práci, nýbrž znalosti přírody a jejich zákonů, jež mu stejně jako pozorování způsobu života a lidského jednání otevřou bránu k dalším objevům. Velice brzy zjistil, že u každého pacienta se objevují jiné reakce na stejnou nemoc a stejný způsob léčby určité nemoci vyvolává u každého pacienta rovněž odlišné reakce. Proto se v jeho praxi stalo prioritou léčení člověka, jeho individuality. Neúnavně nadále pozoroval své pacienty, studoval a porovnával všechny tehdy dostupné informace, aby se mohl co nejvíce přiblížit pravé podstatě lidského utrpení a dokázal ji naprosto vyléčit. Individualita člověka se stala hlavním motivem jeho lékařské práce.

Po uzdravení ze své nemoci pracoval dr. Bach dále krátkou dobu jako patolog a bakteriolog. V březnu 1919 pak nastoupil do Londýnské homeopatické nemocnice. A právě zde se seznámil s prací Samuela Hahnemanna. V Hahnemannově Organonu našel potvrzení, že střevní bakterie, které on sám již objevil a definoval, jsou identické s Hahnemannovým popisem psoriatického miasmatu (Pozn. aut.: miasma = základní reakční způsob). To vedlo Bacha k přípravě homeopatických očkovacích látek, které používal pro své pacienty. Takzvané homeopatické nosody se podávaly orálně (do té doby se veškeré očkovací látky aplikovaly pouze injekčně) a brzy vynesly Bachovi velkou popularitu a uznání u jeho kolegů. Bach tyto očkovací látky rozdělil do sedmi skupin - každá bakteriologická skupina je definována osobnostními kvalitami člověka a ke každé této skupině je přiřazena jedna nosoda (očkovací látka). Bachovy nosody jsou známé a v medicíně se používají dodnes.

Co jsou Bachovy esence
Tvoří ji 38 výtažků z různých květů a rostlin. Pomáhá člověku zvládnout nejrůznější záporné emoce, harmonizovat mysl a tím i nastartovat přirozenou obranyschopnost organismu.

Květové esence pomáhají uvolnit zablokovanou životní energii a uvést ji opět do pohybu. Každý nezpracovaný problém, všechny starosti, strachy a bolesti z minulosti, které člověk utrpěl či někomu způsobil, blokují životní energii a oslabují připravenost člověka postavit se na odpor škodlivým zevním vlivům. Květové esence pomáhají lidem k celostnímu pohledu na věc a způsobují , že se pak stávají otevřenějšími, schopnějšími lépe čelit negativním vlivům . Květy nemají za úkol vyzmizíkovat psychické a tělesné symptomy, slouží však jako pomocný prostředek k překonávání toho, co tyto symptomy způsobili.

Dr.Bach byl hluboce přesvědčen, že každý člověk má ve svém životě určení nebo úkol, který se rozhodl splnit. Jestliže nedochází k uskutečnění této vnitřní a vnější úlohy, mohou vznikat psychická nebo tělesná onemocnění, anebo se mohou přihodit jiné, těžké životní situace.Tyto originální květové esence pomáhají člověku znovu uvést do souznění tělo, duši i ducha a jsou mu jedinečným zdrojem pomoci k životu v harmonii se svým Já.

Esence jsou čisté, nejsou škodlivé a nemají vedlejší účinky. Nesprávně zvolena esence není tělem energeticky přijata, a proto nemůže způsobit žádné škody. Tato terapie nepotírá to negativní , co v člověku je, nýbrž podporuje jeho pozitivní potenciál. Vysoké kmitání, vibrace různých divoce rostoucích rostlin , které podle Dr.Bacha podléhají tzv.vyššímu"Uspořádání" se přenáší také na člověka, který je užívá. Tento změněný harmonický stav tak umožňuje překonání problémů, výzev života a podporuje zdraví.
Zdroje:



Vinzenz Priessnitz

Sobota v 12:09 | KaDol |  18 Osobnost v UR
Vinzenz Priessnitz
4. 10. 1799 - 28. 11. 1851

byl zakladatel přírodního léčitelství rakouského původu a německé národnosti, žijící na Gräfenberku u Frývaldova (dnes
Lázně Jeseník) ve slezské části Jeseníků.
Prosazoval například léčbu prací, čerstvým vzduchem a čistou horskou vodou. Položil tak základy
hydroterapie. Je znám také pro Priessnitzův obklad.
Je zakladatelem světoznámých lázní. Narodil se do rodiny prostého chalupníka v osadě
Gräfenberk. Vincenz byl těžce zasažen smrtí svého staršího bratra Josefa a oslepnutím otce. Obojí se připisuje špatné práci ranhojiče a báby kořenářky. Od dvanácti let se tedy musel starat o hospodářství, matku, sestru a slepého otce.
Počátky léčby
Legenda říka, že k léčení vodou jej inspirovala zraněná srna, kterou jako dítě pozoroval, jak si chodí omývat ránu do pramene, až do úplného vyléčení. Ve 14 letech mu při svážení dřeva skříply otěže ruku, bolest tišil mokrými zábaly. v 16 utrpěl těžký úraz hrudníku, když ho přejel povoz se splašenými koňmi. Přivolaný ranhojič prohásil jeho zranění za nevyléčitelná. V nejlepším případě z něj měl být mrzák. Priessnitz se vyléčil sám pomocí studených obkladů a vody, zlomená žebra si rovnal o opěradlo židle. Zpráva o zázračném vyléčení mladého chlaupníka se rozšířila po kraji.
Začal nejprve léčit zvířata sousedů a později i samotné sousedy a lidi z okolí. Časem se pověst o jeho schopnostech rozšířila a začal léčit i významné občany v Frývaldova a dokonce i z Vídně. V roce 1822 dal přestavět rodný dům ve zděnou budovu s patrem a v přízemí umístil necky - takto vznikl první vodoléčebný ústav na světě.
Dostával se do konfliktu s místními ranhojiči a chirurgi, kteří na něj podávali stížnosti. Vadilo jim, že laik léčí zadarmo a prospěšně každého, kdo přijde, čímž přichází o živobytí. Priessnitzovi byl časem povolen provoz malého lázeňského zařízení se dvěma vanami, které smělo hostit pouze místní obyvatele, a to pod dohledem místních lékařů. Oficiální lázně vzniky v roce 1837, když získal potvrzení císařské komise, ačkoli neměl lékařské vzdělání. Komise prohlásila jeho vodoléčbu za nový pozoruhodný jev v oblasti zdravotnictví. Do lázní se sjížděli lékaři z celé Evropy, aby studovali Priessnitzovy léčebné metody.
Priessnitz proslul díky svým léčebným procedurám, při kterých využíval léčebnou sílu vody a které se využívají ve vodoléčebných lázních, jejichž vznik takto inspiroval. Priessnitzův obklad je studený zapařovací obklad, který se přikládá lokálně na povrch těla s cílem dosáhnout lokálního prokrvení.
Jak udělat Priessnitzův obklad?
Nejprve se na kůži přiloží látka namočená ve studené vodě. Tento chlad by měl vyvolat žádanou reakci. Je důležité teplotu vody přizpůsobit stavu pacienta, obzvláště pokud je nemocný velmi oslabený nebo vyhublý, pak nemusí mít dostatek energie k zahřátí. U dětí můžeme volit teplotu cca 22 °C. Je vhodné nejdříve mokrou látku vyždímat. Pro tělo je daleko snazší zahřát látku s menším obsahem vody. Pro to, aby studený zábal byl úspěšný, je potřeba dostatečné prohřátí pacienta. Pokud tělo nemocného toto nezvládne samo, je zapotřebí mu pomoci (teplá koupel, ohřívací láhev, suchým třením). Tato látka by na tělo měla dobře přilnout. Přiložený chladný vyždímaný obklad se překryje plastovou fólií "igelitem" a vše se obalí suchou látkou. Některé postupy doporučují igelit vynechat. Pod obkladem nejprve dojde k hypotermii, teplota se sníží. Toto trvá přibližně dvě až tři minuty a dochází k vasokonstrikci cév. Poté se teplota stabilizuje a vasokonstrikce se mění na vasodilataci. Tato fáze by měla trvat přibližně 30 až 40 minut. Nakonec dochází ke zvýšení teploty a na místě dochází k přehřátí. Tato poslední fáze by měla trvat 60 až 80 minut.
Priessnitzův obklad se používá při: angíně, laryngitidě, horečce (nad 38 stupňů Celsia), na hrudník při suchém dráždivém kašli, na klouby při revmatických obtížích, k relaxaci kosterního svalstva a při dalších příležitostech. Obklady můžeme přikládat na krk, dolní končetiny, kotníky, hrudník, ale i na celé tělo. Priessnitzův obklad je dlouhými léty osvědčený přírodní postup, který vede ke zlepšení prokrveného místa a tím ke zrychlení hojivých pocitů v těle.
Dá se použít rovněž i u obkladu kloubů. Nejčastěji na koleno, rameno nebo loket. Pomáhá při léčbě onemocněních těchto kloubů, zmírňuje bolest, uvolňuje hypertonus svalstva kolem kloubu, také pomáhá při léčbě zánětlivých procesů v kloubních strukturách, šlachách a úponech svalů.
Obecně platí, že při aplikaci Priessnitzova obkladu je třeba dbát hlavně na to, aby byl nejdéle po třech hodinách odstraněn, někteří uvádějí, že stačí 45 až 60 minut.
V některých případech se nesmí používat: neměl by se přikládat na místa infikovaná, záněty, špatně se hojící rány, kožní nemoci typu ekzém a tak podobně. V případě malých dětí je třeba se o jeho aplikaci nejprve poradit s lékařem.

Kam dál